K novým pohledům na dávné heslo Pravda vítězí

Emanuel Michálek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Bohatý staročeský jazykový materiál a neméně bohaté zkušenosti získané dlouholetou prací na Staročeském slovníku umožnily Věře Chládkové upozornit na některé nové aspekty týkající se vzniku a rozšíření hesla Pravda vítězí. K tomuto výroku se hlásila česká reformace, obnovený stát Čechů a Slováků po první světové válce a hlásí se k němu také dnešní Česká republika. V. Chládková, která zpracovala rozsáhlý materiál slova pravda a příslušné slovní čeledi pro Staročeský slovník, těžila ze [220]svých poznatků rovněž ve stati o vítězné pravdě. Stať je určena pro sborník věnovaný T. G. Masarykovi[1], ale může zajímat i čtenáře NŘ.

Autorka vychází ze zjištění objevujícího se už v starší odborné literatuře[2], že v spojení Pravda vítězí jde o biblický citát z třetí a čtvrté knihy Ezdrášovy (3 Esd 3,12; 4,35.38) a tyto údaje upřesňuje. Nově také upozorňuje na závažnost Husova výkladu osmého přikázání biblického Desatera právě pro spojení tvořící heslo o vítězství pravdy. V uvedeném přikázání jde o zákaz křivého svědectví proti bližnímu. Autorka právem zdůrazňuje Husův požadavek, aby se svědectví opíralo o Písmo a o spolehlivé poznání skutečnosti, ne o množství svědků potřebně neinformovaných. Jen takové náležité svědectví se zakládá na pravdě, která „na věky přemáhá, ač na čas poražena bývá“ (Husův Výklad Desatera, Budyšínský rukopis 90b). Záslužné a nové je rovněž autorčino upozornění na to, že o pravdu se nezápasilo jen učenými disputacemi teologickými, jaké vedli mezi sebou administrátor pražského arcibiskupství Hilarius Litoměřický a volený arcibiskup husitský Jan Rokycana, ale polemizovalo se i prostřednictvím rýmovaných aforismů. Takovou sbírku pod názvem Třinádcte šprochuov vagovských vytvořil Jošt z Rožmberka, biskup ve Vratislavi. Joštovi odpověděl Rokycanův spolupracovník Václav Koranda mladší souborem Třinádcte nešprochóv vagovských[3]. Na Joštovu tezi, že „ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru zadusiti a pravdě zahynúti“ odpověděl Korandův nešproch tvrzením o pomíjivosti ohně, vody i větru. Jenom „pravda, ne nálezek (tj. ustanovení Písmem nepodložené), přemáhá a zuostává“.

Autorce příspěvku o vítězné pravdě přejeme k životnímu jubileu v polovině roku 1994 dobré zdraví, životní pohodu a další úspěchy v záslužné práci, k níž neoddělitelně patří vedle činnosti odborné také výchovná péče o nejmladší generaci v rodině.

---

[1] V. Chládková, Pravda vítězí, sb. O Čapkových Hovorech s TGM (v tisku).

[2] F. M. Bartoš, Z dějin hesla Pravda vítězí, Praha 1947, s. 16. Zde je citována 3. kniha Ezdrášova bez udání kapitol a veršů. Stč. znění bylo „nad všecky věci přemáhá (tj. má převahu nade vším) pravda“ Padeřovská bible 3 Esd 3,12, podobně také ostatní staré bible. Sloveso vítězí, které zde má Kralická bible místo přemáhá, zobecnělo později, když se heslo více odpoutalo od biblického kontextu.

[3] Nešproch je (podle Staročeského slovníku vycházejícího od r. 1968) replika na průpovídku, přídavné jméno vagovský je odvozeno od lat. názvu vagi označujícího potulné šprýmaře, studenty ap. (srov. Výbor z české literatury doby husitské 2, k vyd. připravili B. Havránek, J. Hrabák, J. Daňhelka a spolupracovníci, Praha 1964, s. 143).

Naše řeč, ročník 77 (1994), číslo 4, s. 219-220

Předchozí Karel Vondrák: Kurz lingvistiky a sémiotiky

Následující Ludmila Uhlířová: Ochucené majonézy