Z historie slova lilík

Emanuel Michálek

[Short articles]

(pdf)

-

Slovo uvedené v nadpise patří k výrazům ilustrujícím vývojový pohyb staré české slovní zásoby. Pro studium tohoto procesu vytvořil základní předpoklady vybudováním lexikálního archivu češtiny staré a excerpcí pro připravovaný lexikální archiv češtiny 16.–18. století dr. Zdeněk Tyl.[1]

S doklady na slovo lilík setkáváme se v prvních latinsko-českých slovnících Klaretových vzniklých brzy po polovině 14. století, v Bohemáři 415 a v Glosáři 1278. V obou slovnících je lilík překladem lat. cincinnus ‚kadeř, kudrna‘ v kapitole De membris ‚o částech těla‘. V kapitulním rukopise Bohemáře 0 59 je zachycena variantní podoba lilijek, kterou editor Václav Flajšhans označil za dialektickou. Gebauerův Slovník staročeský vykládá stč. lilík slovy kadeř, vlasy zkadeřené, vrkoč, Haarlocke, Haarzopf. Z druhé polovice 14. stol. je slovo lilík doloženo z české biblické dějepravy Komestorovy: „rozličné také lilíky a kadeřě rozličným bohóm posvecováchu“ (tj. posvěcovali, totiž Egypťané) ComestC 90a za lat. „cincinnos capitis“. Prvotní český překlad celé bible mívá však místo slova lilík výrazy jiné. Např. v Drážďanské bibli 1 Tm 2,9 čteme: „Chci, aby sě muži modlili … takéž i ženy v uoděvi podobné (tj. ve vhodném oděvu)…, ne v krutých vlasech … ani v drahém rúšě“ za lat. „in tortis crinibus“. Je zde tedy užito slova krutý ještě v starobylém významu kroucený, srov. překlad Olomoucké bible „ne s točenými vlasy“. Obdobně je tomu v Olomoucké bibli také jinde: „očepivši (Judit) své kadeřavé vlasy čepcem“ Jdt 16,10. Litoměřicko-třeboňská bible, časově blízká Olomoucké bibli, ale zachycující mladší verzi prvotního překladu, přináší už slovo lilík v parafrázi citovaného místa 1 Tm 2,9: „Aby ženy rúcho ne drahé měly, lilíkóv nestrojily“ (Gebauerův Slovník staročeský 2,254, lilík 1). Ve vlastním biblickém textu má však zde Litoměřicko-třeboňská bible překlad shodný s Olomouckou biblí. Na jiném místě, kde nejde o lilík ve významu ‚kadeř‘, přeložila Olomoucká bible latinské sphaerulae spojením lilíkové okrúhlí Ex 25, 34–5; za touž latinu má jinde Ex 25, 31 čiešky okrúhlé. Pozdější bible, např. Kralická z druhé polovice 16. stol., tlumočily lat. sphaerulae slovem koule. Tady ovšem už jde o bohoslužebné předměty starých Izraelců, ne o vlasy.

[112]Při pokuse řešit otázku původu slova lilík, Gebauerův Slovník se o tom nezmiňuje, vycházíme ze skutečnosti vyplývající z citovaných dokladů, že totiž stč. lilík označoval něco okrouhlého, kulatého, vytvářejícího pletence ap. Nabízí se srovnání s popínavou rostlinou lilek, jejíž jméno je stč. lilíku hláskově velmi blízké. „Lilek … jest částka psieho vína“ praví se v Herbáři 221 z počátku 16. stol., vydaném Janem Černým. V. Machek[2] připomněl, že jméno lilek označovalo různé rostliny, některé jedovaté nebo „marnivé“. Český název souvisí se středohornoněmeckým lulch, lülch, lullich, pocházejícím z lat. lolium. Z podoby lullich je možno odvozovat nejen lilek, ale také lilík. Lze snad předpokládat, že popínavá rostlina mohla připomínat kadeř zvlněných vlasů. Podle V. Machka[3] je lilík Nicandra nepochybně utvořeno z lilek Solanum, ale také rulík Atropa se vykládá z lulík ‚lilkovitá rostlina‘. Lilík Nicandra označuje rostlinu původu jihoamerického. Souvislost mezi lilík ‚kadeř‘ a lilek ‚rostlina‘ předpokládat tedy lze. Připomeňme některé shody mezi pojmenováním části těla a názvy rostlinnými nebo živočišnými jako: jahoda nebo jahódka (rostlinný plod – v starém jazyce také horní část tváře), žaloudek (malý žalud – poněkud zastarale a obecně také ústrojí zpracovávající potravu (srov. Slovník spisovného jazyka českého 4 (dále SSJČ), Praha 1971, heslo žaludek), myška (deminutivum k myš – v stč. také sval). Jsou rovněž shody mezi latinským pojmenováním vlasů a názvy z různých oblastí přírodních. Jde např. o shodu mezi lat. cirrus ve významu ‚kadeř‘ a lat. výrazem pro úponky popínavých rostlin cirrhus (Ottův Slovník naučný 26, Praha 1907, s. 206). Podobně se shoduje lat. cirrus ‚kadeř‘ s termínem meteorologickým cirrus označujícím druh mraku řasa (OSN 18, 547; SSJČ 5, s. 222, heslo řasa 4).

Synonymní se stč. lilík bylo pojmenování kadeře. V staré slovní zásobě mělo centrálnější postavení[4] než lilík. Svědčí o tom jeho četné odvozeniny, které lilík nemá (srov. Gebauerův Slovník). V starém jazyce se vyskytovala i odvozená slovesa, jako kadeřiti: „Kštice … hřebenem se češe, železem se kadeřejí“ Komenského Dvéře jazyků 586 „calamistro cincinni crispantur“. V stč. překladu Jeronýmových výkladů hebrejských jmen z bible je doloženo sloveso kadeřaviti BiblLitTřeb 217b. V slovní zásobě spisů Komenského je také frizírovati se jako další synonymum k zmíněným slovesům (srov. Opera omnia IV, s. 96).[5] I toto sloveso se s čeledí, k níž patří frizér, frizúra, v dnešním jazyce udrželo, ale hodnotí se dnes jako zastaralé a obecné (srov. SSJČ 1, s. 524). Slovo lilík zaznamenávají slovníky dnešní češtiny jen ve významu zmíněné cizokrajné rostliny.

---

[1] Z. Tyl, Staročeský slovník, úvodní stati, red. B. Havránek, Praha 1968, s. 10n. Zkratky stč. pramenů citujeme podle tohoto slovníku. Týž autor, Česká slovní zásoba tzv. doby střední a některé otázky jejího lexikografického zpracování, Jazykovědné aktuality 21, 1984, s. 28.

[2] Srov. V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957, heslo lilek.

[3] V. Machek, Česká a slovenská jména rostlin, Praha 1954, s. 204. Srov. též OSN 18, s. 284.

[4] Srov. I. Němec, Vývojové postupy české slovní zásoby, Praha 1968, s. 166n.

[5] Z. Tyl, Slovník k českým spisům J. A. Komenského, NŘ 68, 1985, s. 246.

Naše řeč, volume 77 (1994), issue 2, pp. 111-112

Previous Alena Polívková: Užitečné pravidlo

Next Alena Fiedlerová: Igor Němec, nestor české historické lexikologie, sedmdesátiletý