Příprava obrany ČSR v letech 1933—1938 a její odraz v soustavě sdružených pojmenování
Lumír Klimeš
[Articles]
-
Příprava obrany ČSR v letech 1933–1938 se výrazně projevila i v slovní zásobě: nové předměty, organizační struktury atp. bylo třeba pojmenovat a tato pojmenování zařadit do tehdejší terminologické soustavy. V podstatě však šlo o úzce specializované vojenské odborné názvosloví. Téměř všechna pojmenování označovala skutečnosti přísně utajované. Že nemohla být v tehdejších slovnících zaznamenána, je zřejmé. Ale ani po r. 1945 nebyla většina těchto pojmenování lexikograficky zpracována, poněvadž už pozbyla své aktuálnosti a vyskytovala se téměř výlučně ve vojenskohistorických pracích specializovaných na období 1933–1938. – Vedle vojenskohistorických odborníků se specializovaným studiem čs. opevnění z let 1935–1938 zabývají také tzv. „bunkrologové“; ti tato opevnění nejen studují, ale podle možnosti i rekonstruují (např. v Hlučíně – Darkovičkách).[1]
Z množství různých pojmenování se zde zabýváme pouze jedním typem, který Mluvnice češtiny[2] označuje jako „tvoření pojmenování víceslovných (sdružených)“.
Z hlediska věcného je lze rozdělit do pěti základních skupin:
1. Instituce
Od 30. ledna 1933, kdy byl jmenován A. Hitler říšským kancléřem, stupňovalo se ohrožení ČSR takřka každým dnem. Proto byla už 6. října 1933 zřízena Nejvyšší rada obrany státu (NROS). Jejím úkolem bylo pečovat o účinné zabezpečení obrany republiky. A 19. února 1935 vznikly Rada pro opevnění (RO) a jí podřízené Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). Z hlediska jazykového je ŘOP zkratka fonická, neboť její výslovnost se řídila psanou podobou. Je slovotvorně hodně produktivní: od ní byl odvozen i neoficiální název objektu lehkého opevnění vz. 37, řopík[3]. (Ředitelem opevňovacích prací se stal brig. gen. Karel Husárek.)
2. Stupně bojové pohotovosti
Sem patří především termíny ostraha hranic, kryt hranic a zajištění hranic. Tyto termíny zaznamenáváme pro úplnost; vyložili jsme je jinde[4].
[212]3. Opevnění
Autor tohoto článku o nich a o jejich názvech psal v r. 1971 ve Zpravodaji Místopisné komise ČSAV[5]. Zde uvádíme pouze několik sdružených pojmenování tam nezaznamenaných:
Palebný vějíř. Prostor, kam může střílet zbraň z objektu s plným využitím rozsahu odměru i náměru[6].
Palebná přehrada. Palba palebného zdroje mající zabránit postupu nepřítele na určitém směru. Palebné přehrady byly v terénu pečlivě vyměřovány, stejně jako trasa opevnění. Zde se dbalo kromě jiného i toho, aby eventuálním vyřazením jednoho objektu nebyla porušena souvislost palebných přehrad.
Diamantový příkop. Asi 2 m široká a 3 m hluboká šachta před střílnami srubu těžkého opevnění, která měla zabránit útočníkům přiložit na střílnu trhavou nálož. (Překlad fr. termínu fossé diamant.)
Pancéřový zvon. Pancéřová neotočná kopule (věž) na střeše srubu určená k pozorování a k obraně předpolí, vybavená periskopem a vyzbrojená lehkým, nebo těžkým kulometem.
Třízvonový srub. Pěchotní srub (tj. těžký objekt vyzbrojený kulomety a kanonky proti útočné vozbě) vybavený třemi pancéřovými zvony. (Mnoho srubů bylo dvouzvonových; čtyřzvonové byly velmi drahé, a stavěly se proto jen na zvlášť exponovaných místech.)
4. Zbraně
Podle tehdejší terminologie termín zbraně zahrnoval pěchotu, dělostřelectvo, letectvo, jezdectvo, vojsko ženijní a vojsko telegrafní[7].
a) Pěchota
Úkoly souvisící s ostrahou hranic, krytem hranic a zajištěním hranic plnily hraniční prapory (něco jiného byly hraničářské prapory), hraniční pluky, pluky zálohy lehkých opevnění (tzv. pluky ZLO) a Stráž obrany státu (SOS). Tyto termíny zaznamenáváme pouze pro úplnost; vyložili jsme je (zároveň i s názvy vyšších jednotek skupina, hraniční oblast a hraniční pásmo) již jinde[8].
V souvislosti se střežením pevnostních objektů vznikly už v listopadu 1935 strážní oddíly (SO), organizačně patřící k nejbližší pěší jednotce. Střežení a při určitém stupni bojové pohotovosti i obsazení přikázaného úseku lehkého opevnění bylo počínaje r. 1936 postupně ukládáno samostatným strážním praporům (SP), postaveným už v míru péčí některého pěšího pluku, někdy velitelsky začleněným do pluků ZLO.
Modernizace a reorganizace armády daly podnět – kromě jiného – ke vzniku některých nových jednotek.
[213]Smíšený přezvědný oddíl (SPO). Průzkumná jednotka pěší divize složená z eskadrony jezdectva, cyklistické roty a z čety lehkých tanků vz. 34.
Motorizovaný přezvědný oddíl (MPO). Průzkumná jednotka rychlé divize složená z motocyklistické roty a z roty obrněných aut vz. 27 a 30.
Rota doprovodných zbraní (RDZ). U některých pěších pluků rota vyzbrojená minomety a kanonky proti útočné vozbě (Útočná vozba byl souhrnný název pro všechny opancéřované jednotky.)
Rychlá divize (RD). Vyšší jednotka složená z jezdecké brigády, motomechanizované brigády, z motorizovaného přezvědného oddílu a dalších nutných zbraní a služeb. V září 1938 jsme měli čtyři RD nestejné organizační struktury a bojové hodnoty.
b) Jezdectvo
Počínaje 1. lednem 1936 byly všechny jezdecké pluky (celkem 11) přejmenovány na pluky dragounské, např. dragounský pluk 3 „Svatopluka knížete Velkomoravského“[9]. Tato změna souvisela nejspíš se změnou názorů na budoucí bojové použití jezdectva, mohly se tu však uplatnit i příčiny jiné. Změna se netýkala vyšších jednotek (jezdecká brigáda) ani názvu zbraně (např. plk. jezd. Hynek Hrček, velitel drag. pluku 3).
c) Ženijní vojsko
V r. 1937 byly zorganizovány tři motorizované ženijní prapory. Jejich úkolem bylo ničit komunikační a jiná zařízení tam, kde je nestačily při předpokládaných ústupových bojích v Čechách zničit destrukční hlídky.
Ženijní skupinové velitelství (ŽSV) řídilo stavbu opevnění podle rozkazů ŘOP přímo na místě.
d) Telegrafní vojsko
Z hlediska jazykového i věcného je zajímavá terminologie rádiového spojení. Náš výklad vychází z příspěvku F. Víchy[10].
Vojenské radioelektrické ústředí (VRÚ). Bylo řídícím orgánem celé vojenské radioelektrické sítě. Sídlo mělo v Praze na Petříně. Velitel měl hodnost plukovníka.
Vojenské radioelektrické středisko (VRS). Sloužilo potřebám MNO a kontrole provozu ve vojenské radioelektrické síti. VRS byla v Praze, Kroměříži a v Turčianském Sv. Martine.
Ústředna stálých radioelektrických stanic (ÚSRS). Spojovala MNO se zemskými vojenskými velitelstvími a s velitelstvími sborů. ÚSRS byly čtyři.
Stálá radioelektrická stanice (SRS). Spojovala divize a telegrafní prapory. SRS bylo osmnáct a dále SRS Bratislava–most a SRS na hlídkové lodi President Masaryk na Dunaji.
[214]5. Obrana proti letadlům (OPL)
Dělila se na armádní obranu proti letadlům a na teritoriální obranu proti letadlům[11].
Armádní obrana proti letadlům (AOPL) zajišťovala OPL vojsk v obranném postavení i za přesunů. Vedle kulometů vybavených speciálními mířidly se na AOPL podílely motorizované roty velkých kulometů proti letadlům (roty VKPL) vyzbrojené velkoražními kulomety ráže 20 mm.
Teritoriální obrana proti letadlům (TOPL) zajišťovala 55 bateriemi protiletadlových děl, rotami VKPL a stálými rotami kulometů proti letadlům spolu s rotami světlometů a s hlásnou službou OPL politických, průmyslových a dopravních center. Stálé roty kulometů proti letadlům (SRKPL) byly roty vyzbrojené kulomety ráže 7,92 mm; chránily především malé objekty (např. mosty) před útoky nízko letících letadel[12].
V r. 1935 byla zřízena Civilní protiletecká ochrana (CPO), řízená ministerstvem vnitra; pasivní obranu železnic zajišťovala Železniční protiletecká ochrana (ŽPO). Až v r. 1938 byla vojenská i nevojenská obrana proti letadlům podřízena jednotnému vojenskému velení (brig. gen. Karel Hašek).
V září 1993 si připomeneme osudové události před 55 lety. Přípravy na obranu státu se odrazily i ve slovní zásobě, ovšem poněkud jinak, než jak jsme zvyklí. Nová pojmenování totiž žila valnou většinou mimo jazykovou zkušenost uživatelů jazyka jen ve vojenské terminologii; v době, kdy označované skutečnosti už nemusely být utajovány a přestaly existovat, pozbyla aktuálnosti. Bylo by škoda, kdyby toto jazykové svědectví zůstalo rozptýleno jen v méně známé vojenskohistorické literatuře a postupně by upadalo v nezasloužené zapomenutí.
[1] Chystá se nová poučná stezka. Opevnění v Hlučíně – Darkovičkách, Atom 20, 1988, č. 3, s. 77, šifra – TK.
[2] Mluvnice češtiny 1, Praha 1986, s. 197.
[3] Příruční slovník jazyka českého IV, část 2, Praha 1944–1948, s. 1168. Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960–71) ani Slovník spisovné češtiny (Praha 1978) toto slovo nezaznamenávají.
[4] L. Klimeš, Označování jednotek čs. armády a stupňů její pohotovosti v září 1938, Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 13, 1972, s. 701–720. – K terminologii zajištění a obrany hranic ČSR v roce 1938, Historie a vojenství 27, 1978, s. 163–167. – Září 1938 a česká slovní zásoba, Jazykovědné aktuality 16, 1979, s. 21–22.
[5] L. Klimeš, Názvy československých pevnostních objektů v letech 1936–1938, Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 12, 1971, s. 59–84.
[6] O. Holub – V. Kaplan, Opevnění 1935–1938. Náchodsko, Náchod 1986, s. 86.
[7] Rukověť branné výchovy (Nižší stupeň), Praha 1936, s. 80.
[9] Věcný věstník MNO 18, 1935, č. 55 z 22. 12. 1935, čl. 442.
[10] F. Vícha, Telegrafní vojsko v letech 1918–1938. Historie a vojenství 20, 1972, s. 893–922.
[11] F. Nesvadba, Proč nezahřměla děla, Praha 1986, s. 143.
[12] J. Fetka, Bojová sestava 2. armády v obraně severní Moravy před ústupem od hranic v říjnu 1938, in: Severní Morava 30, 1975, s. 21–29. – K. Šimek, Čs. dělostřelectvo proti letadlům 1918–1939, Atom 18, 1986, č. 5, s. 4–5.
Naše řeč, volume 76 (1993), issue 4, pp. 211-214
Previous Libuše Olivová-Nezbedová: Jména cest v Čechách vzniklá ze jmen vlastních
Next Věra Vlková: Průvodce kvantitativní lingvistikou
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1