Kulturní frazeologie v současné komunikaci

Marie Čechová

[Articles]

(pdf)

-

V tomto příspěvku navazujeme na naši stať Dynamika frazeologie v NŘ 69, 1986, s. 178–186, v níž jsme vyvraceli dosti rozšířené tvrzení o úpadku frazeologie. Přes ústup části tradiční (lidové) frazeologie (spjaté s mizejícími dobovými skutečnostmi nebo archaickými jazykovými jevy) dochází k tvorbě nových frazému a k obměně frazémů existujících. Vedle neologismů se setkáváme s různými aktualizacemi, a to sémantickými (změnou lexikálního obsazení, záměnou složek frazému, připojenými dodatky…); syntaktickými, např. kontaminací, křížením dvou různých frazémů…, se změnou stylového charakteru frazému aj.

Jen okrajově jsme se v uvedeném článku dotkli tzv. frazeologie kulturní. Pracujeme s tímto pojmenováním v užším slova smyslu, protože v širším slova smyslu patří i tzv. lidová (námi nazývaná) tradiční frazeologie do frazeologie kulturní. Pod frazeologií kulturní (v užším slova smyslu) rozumíme frazeologii, jež je součástí kulturní historie a kulturního života. Radíme sem frazeologii antickou, křesťanskou, ale i pozdější kulturní frazeologii, podmíněnou a přenášenou oficiálním vzděláním. Jak je patrno, máme na mysli frazeologii cizojazyčnou a překladovou i naši původní. Hranice mezi tradiční, tzv. lidovou, frazeologií a kulturní frazeologií není ostrá, ani ji není třeba stroze vymezovat, neboť tradiční frazeologie se užívá nejen v oblasti běžné komunikace, ale setkáváme se s ní ve všech sférách, dokonce i v oblasti odborné; snad jen sféře administrativní pro její operativní, neikonický charakter není vlastní.

Pokud užíváme zvláštních označení (tradiční, tj. lidová, a kulturní frazeologie), pak z pracovních důvodů.

Naše pozorování vyústilo v poznání, že na rozdíl od minulých desetiletí na začátku 90. let dochází k oživení, k zvýšení výskytu kulturních frazémů citátových (nepřeložených) i překládaných a k vzniku, popř. k aktualizacím kulturních frazémů domácích. Znamená to, že oblast (námi označená jako) kulturní frazologie doznává některé změny jako frazeologie tradiční.

V posledním období, zvláště se vstupem humanitně vzdělaných lidí do veřejného politického života, přibylo citátových frazémů latinských, a to antického i křesťanského původu. Nacházíme je nejčastěji v textech publicistických (včetně mluvených). Vedle slovesných, větných frazémů typu: Quos Deus perdere vult, dementat prius (Koho chce Bůh zničit, zbaví ho nejdříve rozumu), Ne sutor ultra crepidam (což odpovídá českému frazému Ševče, drž se svého kopyta) se častěji vyskytují neslovesné, krátké jmenné nebo předložkové obraty. Vysokou frekvenci má např. de facto (ve skutečnosti, vlastně), de iure (podle práva), a priori (z předchozího, z předem známého), menší pak opozitum a posteriori, ex post [180](dodatečně), status quo (stav v daném okamžiku), summa summarum (celkem, úhrně, i ve významu: zkrátka a dobře), causa + (vlastní, často osobní) jméno: causa Bartončík, c. Budaj, c. Lidový dům (právní případ, aféra), ad acta (doslovně: ke spisům, /založit/ mezi vyřízené věci, užívá se i ve významu odložit, nechat bez povšimnutí). Z dalších uvádíme: mutatis mutandis (obdobně platí), modus vivendi (způsob života, soužití), (non) lege artis (/ne/ podle pravidel umění, vědy), alter ego (druhé já, spřízněný člověk), corpus delicti (hmatatelný důkaz, doličný předmět), terra incognita (neznámá země – neznámá věc). Okazionálně, příležitostně se objevují i jiné frazémy: furor orthographicus (pravopisná vášeň, zběsilost), vice versa (naopak), pars pro toto (část místo celku), nezjistili jsme výskyt opozitního: totum pro parte. Setkali jsme se opakovaně i s francouzskými obraty: par excellence (především, hlavně, po výtce, v pravém slova smyslu, i ve významu vynikající), à propos (mimochodem), faux pas (společenské nedopatření, chyba, „trapas“), enfant terrible (doslova: strašné dítě, užíváno přeneseně, např. e. t. československého filmu – o J. Jakubiskovi), raison d’ être (smysl, důvod, oprávnění bytí, existence).

Některé z těchto obratů nesly už v Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1960–71) slovníkovou charakteristiku: zast., poněkud zastaralý (par excellence; summa summarum aj.), ale jak patrno, prožívají nyní jistou renesanci, takže bychom mnohé z nich dnes jako zastaralé neoznačovali. Zpravidla se u těchto citátových frazémů užívá pův. lat., franc. … pravopisu, ojediněle je nacházíme v počeštěné podobě (vedle podoby původní): tera inkognita (Noviny 8. 5. 1992), notabene (běžněji).

Uveďme doklady z publ. projevů mluvených (z TV a R): ad hoc (k tomu účelu, schválně), en bloc (hromadně, v celku), et cetera, modus vivendi, z běžných projevů (telefonický hovor): vis maior (vyšší moc), in margine (na okraji), eo ipso (právě proto, na základě toho), z odb. projevů psaných i mluvených: in medias res (= doprostřed věcí – bez úvodu, bez okolků přejít k jádru věci), differentia specifica (specifická odlišnost, charakteristický znak), ex abrupto (rovnou, bez přípravy, spatra, bez souvislosti), nota bene (ve významu dokonce, mimo to, nikoli: dobře si všimni, dávej pozor), non plus ultra (více už nelze), expost (dodatečně)… V užití uvedených citátových frazémů jsme se nesetkali v odborných textech s nedostatky, ale ani v publicistických projevech nebyly četné – někdy šlo o nepřesnost, nebo nižší stupeň adekvátnosti užití, př.: (1) zasáhl všechny její konkretizace, a to ve směru a priori pozitivním (Literární noviny 17, 1992), srov. výraz a priori ve spojení: směr a priori pozitivní, (2) dva pánové, kteří se o členství v předsednictvu nejvíce ucházeli, vůbec nejsou členy tohoto … spolku! No co, to se dá napravit, že, přihláška se vyplní jaksi post festum (MS 17, 1992 – post festum = pozdě, když už je po všem, srov. přijít s křížkem po funuse; ovšem o tento význam zde nešlo, šlo o význam dodatečně, se zpětnou platností.

Vedle citátových frazémů (nepřeložených), uváděných v původním jazyce – většinou s původní grafikou, ale s českou výslovností, roste i obliba antických [181]obrazných vyjádření typu: sysifovská práce, sysifovský úkol (marná práce…), překročili Rubikon (učinili závažné rozhodnutí), rozetnout, přetnout gordický uzel (vyřešit neřešitelný, těžký problém)…

S uvolněním náboženským roste nejen zájem o náboženskou literaturu a náboženské vzdělávání, ale také se do běžného i publicistického vyjadřování dostává více obratů z křesťanské frazeologie, např.: Má Kristovy/a léta, Ty jsi mi ale nevěřící Tomáš, Ty jsi farizej…; fungují i jako tituly článků novin, např.: Jitro v jámě lvové, Šalamounské rozhodnutí apod. (najdeme je i v textech písní, viz slovenské Neobzerajte sa, pani Lotová).

Poukázali jsme na to, že frazémů se užívá v projevech různých komunikačních sfér. Např. i odborná sféra zaznamenává vzrůst jejich frekvence, přitom nejde jen o frazémy tzv. kulturní, jež se vyskytují i v administrativním stylu (srov. ad acta, ad hoc, …), ale i o frazémy tzv. lidové. Např. v oblasti ekonomické se v souvislosti s hospodářskou reformou mluví a píše o potřebě utáhnout /utahovat si opasky/ utahování opasků (uskrovnit se), v oblasti politické o převlékání kabátů (o změně názorů i o změně stranické příslušnosti). Časté je opakované zapojení tradičního frazému do téhož kontextu: zákony šité horkou jehlou. Jindy se frazémy obměňují, popř. kontaminují: praní špinavého prádla + špinavé peníze → praní špinavých peněz – lze uvažovat i o překladu angl. ekon. výrazu washing of dirty money. Dále i oživují starší frazémy: volební guláš (ve významu přímém i přeneseném), nově i předvolební guláš…

Stejně jako pro tradiční frazeologii, což jsme konstatovali ve stati z r. 1986, tak i pro kulturní frazeologii platí, že se neustále obohacuje; obměňují se frazémy starší, tvoří se nové. Za takové nové, ale jistě už ustálené frazémy lze počítat silně frekventovaná spojení: stará struktura (o člověku), skanzen/pomník stalinismu, ale i oslovení ty konzervo, ty jsi konzerva (= hanlivé označení konzervativce, dnes zpravidla stoupence totalitního režimu), srov. posun od významu potravina uzpůsobená balením a konzervováním k delšímu uchování, i zkrácené slangové pojmenování konzerva (= konzervatoř). Jiné, převážně nespisovné, a to slangové spojení vzniká adaptací kulturních výrazů, např. diletant a mantinel: To jsem/Ty jsi manťák (omezený člověk, omezenec) / dylina/dilina (nedouk, hlupák).

Třebaže jsme zaznamenali větší výskyt nových frazémů neslovesných, vyskytly se v našem souboru i frazémy slovesné, viz např.: zamávali jsme Bedřichem, roztočili jsme/utratili jsme Bedřicha (= utratili jsme tisícikorunu, je na ní zobrazen Bedřich Smetana).

Nejen ve využití klasické kulturní frazeologie se setkáváme s posuny nezáměrnými vedle záměrných. Za obměnu považujeme doklad „zahrát na omšelou strunu čínského patriotismu“ (Rozhlas, stanice Československo 6. 3. 1992).

Slovo omšelý znamená porostlý, pokrytý mechem (omšelý pařez, omšelá skála), přeneseně: sešlý, zašlý, opotřebovaný (omšelá zeď, omšelý kabát), slovo omšelý má relativně nízkou kompatibilitu, nepojí se běžně se slovem struna. Obvykle fra[182]zém zní: zahrát/udeřit na (pravou…) strunu… Výrazu omšelý bylo tady užito ve významu obehraný, nikoli sešlý, zašlý.

S obnoveným příklonem k západní kultuře, se snahou vstoupit do Evropy (viz frazém vstoupit do Evropy, dále otevřít se světu…) vzrůstá vliv především angličtiny u nás (ne tak němčiny nebo francouzštiny). Ten je ostatně už staršího data, v posledních letech pak zesílil, a to i v oblasti frazeologické.

Už dříve všeobecně známých spojení, jako fair play (poctivá/čestná hra; poctivě/čestně hrát, jednat), happy end (šťastný konec) apod., se užívá nadále, avšak objevují se i nová, rychle se vžívající spojení: who is who (kdo je kdo – viz pravidelně vydávané publikace o významných osobnostech kulturního, politického… života; spojení se užívá i v běžné komunikaci), wait and see (počkej a uvidíš), srov. s tím klasické: veni + vidi + vici, poker-faced (pův. profesionální výraz tváře hráče pokeru, pak vůbec nepohnutý, neproniknutelný výraz → přetvářka, pokrytectví), sight – seeing (prohlížení památek, pamětihodností, často ve významu jejich povrchní turistická povšechná prohlídka), last but not least (v neposlední řadě), overtime (nastavený čas ve sportu), take it easy (nepřeháněj to, nic si z toho nedělej), don’t worry (nedělej si zbytečné starosti).

Vedle módnosti, popř. bezekvivalentnosti frazému vedou k užívání anglicismů i důvody ekonomické. Např. slovo boom nahradí několikaslovné české spojení prudký vzrůst zájmu. Obdobná potřeba – jednoslovného pojmenování – rozhodla v nedávné minulosti i u slova víkend.

Postup počešťování není u jednotlivých výrazů ve stejné etapě, některé výrazy se vyslovují s původní angl. výslovností nebo výslovností jí blízkou, jiné počeštěle, srov. [hepijend], proces počeštění se dotýká i morfologie, takže např. jmenovaný výraz overtime jsme našli v podobě: „Jardu Jágra, který dal v overtimu gól…“ (Večerní Praha 19. 5., č. 96, 1992).

Vliv angličtiny lze pozorovat i v tzv. řečové (konverzační) etiketě, např. při omluvě se české promiň nahrazuje angl. sorry, popř. se omluva zdvojuje: sorry, promiň, dokonce se přitváří vzhledem k zakončení netypickému v češtině slangová odvozenina: soráč, obdobně se užívá okay [oukchej], psáno často O.K., k vyjádření souhlasu nebo spokojenosti.

Asi jako slovní hříčka, ze snahy po odlišnosti, popř. s cílem humorným, vznikla hybridní spojení, tvořená na způsob makaronské literatury, jako: Vo co gou? – v daném spojení byl substituován český výraz (j)de angl. ekvivalentem, užívá se ho i ve významu Vo co ti jde v tom tvym životě → Vo co ti gou v tom tvym lajf (= life). Pravděpodobně stejný proces lze doložit u vyjádření Co tady vočuješ? Angl. sloveso to watsch (pozorovat, sledovat) se přizpůsobilo českému slovesnému systému, viz příponu sloves III. tř. + osob. koncovku 2. os. jedn. č., srov. i expres., zhrubělé sloveso vočumovat (čuma – čumět), jiný doklad: To jsem si zaspíkala – angl. sloveso to speak (= mluvit, hovořit, řečnit) dostalo nejen české přípony, ale i zdokonavující předponu za-.

Uvedené a obdobné typy hybridních ustálených výrazů se relativně rychle uchy[183]cují mezi studující mládeží. Uvádíme je v souvislosti s kulturní frazeologií (i když bychom je asi nemohli přísně vzato za kulturní frazémy pokládat), protože vznikají v kulturním kontextu studia angličtiny. Nejde však jen o studentské slangismy, ale mnohdy už o úsloví užívaná v kulturním kontextu: To je elementary, my dear Watson (ve významu: to je jednoduché, jasné).

Anglický vliv se projevuje i doslovně přeloženými anglickými idiomy: take a bus (= jet autobusem) → vzít si autobus, vlak; nejen tedy vzít si taxi ve významu: objednat si, zavolat si taxi a pak jet, ale: pouze jet. V daném případě lze uvažovat i o vlivu česky mluvících Angličanů, Američanů, Kanaďanů; ovšem takovéto ovlivňování, jež není v souladu se sémanticko-strukturním charakterem češtiny, je nejméně přijatelné, pokud ovšem nejde o jazykovou hru.

S užíváním kulturní, zvláště cizojazyčné frazeologie jsou mnohé potíže. Vyskytuje-li se v masových sdělovacích prostředcích, obracejících se na široké spektrum adresátů, dochází často k neporozumění, způsobenému absencí hlubšího humanitního vzdělání včetně náboženského v dřívější i současné škole. Ani absolventi středních škol (v posledních čtyřiceti letech) neznají dobře latinu, neznají hlouběji řeckou mytologii ani křesťanské učení, které ke vzniku kulturní frazeologie podstatně přispěly; a tak frazémy, vyskytující se v komunikátu, vyznívají často naprázdno, i když jinak mohou spoluvytvářet věrnější obraz skutečnosti; někdy dokonce jejich neporozumění brání pochopení podstaty celého komunikátu. Roli při neporozumění samozřejmě hraje leckdy i nižší zkušenostní komplex a stupeň myšlení adresáta.[1]

Z toho vyplývá pro autory (mluvčí) nepochybná povinnost užívat frazému se zřetelem k (předpokládaným) adresátům, popř. užívat souběžně s nimi českých ekvivalentů nebo výkladu příslušného frazému, a samozřejmě užívat kulturních frazémů náležitě, bez chyb a omylů v sémantice a ve výslovnosti. Jde-li nám o obohacení mladší generace o kulturní frazeologii, o to, aby si ji alespoň zčásti osvojila, je nezbytná humanizace vzdělání; ta by ostatně přispěla i k zjemnění mravů, k projasnění pohledu na svět a k hlubšímu prožívání života, jež se právě mnohdy odrážejí v kulturní frazeologii.

---

[1] Pro orientaci v latinské frazeologii doporučujeme čtenářům Moudrost věků, lexikon latinských výroků, přísloví a rčení od E. Kuťákové a kol., Svoboda, Praha 1988. Pozn. Dokladový materiál byl sebrán ve školním roce 1991–2.

Naše řeč, volume 76 (1993), issue 4, pp. 179-183

Previous František Štícha: O jazyce Miroslava Horníčka (Věnováno Miroslavu Horníčkovi k 75. narozeninám)

Next Světla Čmejrková: Když pohřeb, tak do země, když svěžest, tak beze mne (O básnickém kánonu reklamy, zejména televizní)