Dynamika frazeologie

Marie Čechová

[Články]

(pdf)

-

Lingvisté se navzájem různí při vymezování podstatných vlastností frazeologických jednotek. Uvádí se řada těchto rysů, a to zejména ustálenost, obraznost, víceslovnost, nerozložitelnost (celost), expresívnost, jejich „hotovost“ před řečovým aktem, ekvivalentnost se slovem aj.

Naším úkolem však nebude ověřování jednotlivých kritérií ani hranic frazeologických jednotek. Těmito složitými problémy se zabývaly v posledních letech např. práce J. Mlacka, Slovenská frazeológia (Bratislava 1976, 2., doplněné vyd. 1984) a konference Frazeológia v teórii a praxi, konaná 5.—6. 12. 1984 v Nitře, i za české účasti.

V této souvislosti chceme pouze připomenout, že ne všechny rysy jsou pro vymezení frazeologické jednotky stejně významné, např. Fr. Miko v Nitře uvažoval především o obraznosti, ustálenosti a víceslovnosti; přitom některé z uváděných vlastností mohou i chybět. Obraznost se může zastřít při ztrátě motivovanosti (mít něco za lubem); setkáváme se i s jednotkami minimálními rozsahem, jejichž jádrem je spojení předložky se jménem (být v tom) po uši, (mít toho) nad hlavu, může dojít k absenci i dalších rysů, běžně např. i k stírání expresívnosti (žlutý anděl, označení pro pojízdnou službu motoristům na dálnicích).

[179]Také postup od volných spojení k těsným je plynulý, mluvíme o frazeologizaci. Ani u odborníků však není jednoty v tom, co je už, nebo ještě není tzv. frazeologismus. Např. J. V. Bečka za frazeologismy s povahou rčení pokládá i poměrně volná spojení typu: ukázat cestu z poroby (srov. naznačit…), píseň nalezla cestu k lidu (srov. našla cestu…).[1]

Lingvisté se liší i v názorech na rozsah frazeologie, v tom, co do frazeologie zahrnují a co nikoli. My přijímáme širší chápání frazeologie, takže do ní začleňujeme nejen jednodušší výrazy s funkcí nominace, ale i složená, rozsáhlejší spojení s funkcí komunikativní (výpovědní), tedy i pořekadla, přísloví, pranostiky. Mimo pozornost ponecháváme takové útvary jako aforismy, mota, epigramy, hádanky aj. vyšší jednotky. Rovněž se nezabýváme definováním jednotlivých typů frazeologických jednotek. Přitom ani v této otázce není jednota, srov. např. rčení a pořekadla v Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1960—1971) nebo výsledky ankety mezi učiteli českého jazyka.[2]

Frazeologie odráží různé vývojové etapy, kterými prochází národní společenství. V naší frazeologii se zrcadlí nejen feudální poměry (Panská láska po zajících skáče) a práce venkovského lidu (viz pranostiky, např. Na sv. Řehoře šelma sedlák, který neoře), ale také buržoazní éra (přijít na buben, chodit střídou aj.). Odráží se v ní i technický pokrok, srov. starší: jet plnou parou, pozdější: na plný plyn, u současné mládeže též: jet kosmickou rychlostí.

Často vedle sebe fungují u téhož frazému konkrétní a abstraktní význam, význam prvotní a druhotný, např. kdo maže, ten jede (o majiteli vozidla i o úplatkáři), točí se mi (z toho) hlava, (mám závrať — fyziologicky, jsem (z toho) zmaten…).

Ukazuje se, že některá konkretizační určení ve rčeních jsou bez kontextu jasná jen pro ty, kdo znají příslušné reálie. Příklady: přijít kvůli něčemu do Bohnic, … do Dobřan, … do Kroměříže chápou ti, kdo vědí, že ve jmenovaných místech jsou psychiatrické léčebny.

Přes občasné nářky na úpadek znalosti frazeologie a nad zánikem některých frazeologických jednotek jsme svědky toho, že tvorba nových frazeologických prostředků a stále nové obměňování prostředků starších neustává (tak, jak to je v samé podstatě dialektiky vývoje).

Leckdy přitom dochází k jejich užití s ironickým přídechem: Darmo [180]ani kuře nehrabe → zadarmo. Některé z těchto změn se týkají jen formy (kontrastní prostředky): to je srandy dolík místo to je srandy kopec; novotvar má stejný význam jako původní spojení (‚mnoho zábavy, legrace‘), v obou případech jde o nespisovný vulgární frazém.[3]

Výzkum týkající se vztahu mládeže k frazeologii sice signalizuje ústup části tradiční, lidové frazeologie, té, která je vázána na dobové sociální poměry, např. Kůň dvou pánů hubenec, Komu celá ves boty kupuje, chodí bos…, ale na druhé straně prokázal značnou znalost a rozšíření jak frazeologie tradiční, lidové, tak i novější, včetně slangové. To ukážeme v další části článku.

Náš průzkum měl několik etap. Probíhal v roce 1984/85 jako průzkum na pražských základních a středních školách (zúčastnil se ho vzorek žáků a učitelů z 19 škol),[4] na vysoké škole (studenti kombinace český jazyk a literatura) a mezi finalisty (66) celonárodní soutěže Olympiáda z českého jazyka (OČJ). Postihoval diference ontogenetické a interindividuální v rozsahu znalosti i stupně chápání frazémů.[5]

Frazeologie zachovává často dlouhodobě některé ustupující morfologické i lexikální a syntaktické podoby, ty v ní zůstávají jakoby konzervovány. Zachytili jsme mezi mládeží i některé takovéto jednotky, např. s genitivem záporovým (Nechval dne před večerem, Nemá kouska rozumu), s užitím jmenných tvarů adjektiv, které se už běžně nevyskytují (Sám sobě ježek kadeřav), s přechodníkovými tvary a lexikálními jednotkami zastaralými (Okolo močidla chodě, neujdeš nádchy).

I vlivem syntaktické stavby se může stát, že se frazém pro část mládeže stává nesrozumitelným; šlo např. o zastaralý frazém, nefrekventovaný: Nechval hodů, až z nich půjdeš domů, v němž vedlejší věta se spojkou až a s kladným slovesem (s významem pokud z nich nepůjdeš domů) zatemnila některým studentům význam. Ten pochopila necelá polovina dotázaných z Prahy, avšak chápala ho naprosto převážná část finalistů OJČ a většina vysokoškoláků.

Některé archaické nebo neobvyklé podoby frazémů se drží díky tomu, že frazémy jsou rytmizované a rýmované; archaismy se zachová[181]vají, aby se neporušil rytmus a rým (Jména hloupých na všech sloupích). Ty se výrazně uplatňují u frazeologických i jiných vyjádření dětských a mladších mluvčí. U dětí předškolního věku jsou v oblibě různá říkadla, a to i beze smyslu (latka batka šatka patka), u starších jsme svědky různých rýmovaných frazeologických neologismů, viz neke a make (= zkrácené nekecej a makej, tedy nemluv a pracuj), sklapni a šlápni…

U mládeže se vyskytují změny frazémů, vzniklé z potřeby vtipně aktualizovat: Mluviti stříbro, mlčeti — nedostatečná, Komu se zelení, od toho se opisuje (druhá část původního přísloví stojí na místě prvním, další je substituována).

Dospělejší mládež má smysl pro jazykovou hru, takže se u ní např. setkáváme s četnými obměnami komponentů přirovnání: je nenápadnej jako sáně v létě, jako sáně na Sahaře, a dále pak i jako Eskymák na poušti. Všechny pravostranné komponenty v uvedených případech mají společnou vlastnost: jsou v protikladu s levou stranou přirovnání.

Jiný neologismus představuje příklad řvát jako Turek, založený na zvukové podobnosti s původním zněním frazému (řvát jako tur).

Tyto případy jsme zachytili u mládeže, ale tím není řečeno, že jsou omezeny na mládež; s frazeologickými neologismy se setkáváme celkem běžně, viz např. kouká jako bacil do lékárny.

K sémantickým aktualizacím u frazému patří výměna složek obou částí (není důležité se zúčastnit, ale vyhrát), vedoucí k úplnému obrácení jeho smyslu, nebo místo druhé jeho části uvedení jejího protikladu (Víc hlav, víc nesmyslů, místo rozumu, Sportem k trvalé invaliditě na pozadí: Sportem ku zdraví). Změnou druhého komponentu frazému je popřen význam původní (viz Host do domu, hůl do ruky), jsou pak i obměny žertovné (srov. Není na světě člověk ten, aby ukradl všechno všem).

Jedním z typů aktualizací frazémů je kontaminace, tj. směšování nebo ještě lépe křížení dvou frazeologických jednotek tak, že se uplatní z každé frazeologické jednotky jedna část: z jedné první, z druhé druhá část. Tyto kontaminace bývají záměrné, ale i neúmyslné, tedy u uživatele jde o omyl. Všimněme si úmyslného křížení: Kdo jinému jámu kopá, až se ucho utrhne. Užitím kontaminovaného frazému se může zdůraznit nelogičnost určitého postupu, dochází k odpoutání pozornosti od problému, k zlehčení, k odstranění napjaté, nepříjemné společenské situace. Pozornost se tak může přenést jinam, mezitím se atmosféra zklidní.

[182]Zvláštním typem těchto hříček je užití první části frazému v podobě petrifikované, kdežto místo očekávané druhé části frazému se užije nefrazeologizovaného, prostého konstatování: Kdo jinému jámu kopá, je hrobař, popř. dělá díru do země; Pod svícnem bývá nakapáno voskem; Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až zavedou vodovod nebo až se pošle pro pivo. Efekt je způsoben nenaplněným očekáváním a konstatováním zcela fádní, nebo naopak působivé skutečnosti.

Jindy se setkáváme s pořekadlem nebo s příslovím obsahujícím aktualizovaný dovětek, který zvrátí smysl frazému: Práce šlechtí člověka, ale ničí tělo, nebo volovi dře krk, či ale chcípají z ní koně. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, pozítří je taky den. Čistota půl zdraví, špína celý. Holka jako lusk, zelená a křivá (viz i Nežijeme proto, abychom jedli, ale abychom jedli dobře. Dobrá hospodyňka pro pírko přes plot skočí, ale kvůli huse se nenamáhá…).

Setkáváme se s obměnami frazémů beze změny smyslu: Lež má krátké nohy → Lež má dlouhé nohy, ale daleko neuteče. Uvedené obměny, zjištěné u mládeže, nejsou jen specifikou mladých. I v projevech jiných lze nalézt vyjádření vzniklá na pozadí frazémů, např. změnou mluvnických kategorií: Lež, máš krátké nohy.

Podobně je tomu v Ilustrované frazeologii J. Lady (Praha 1971). Pod obrázkem dvou mužů — ležícího a sedícího (ten mluví) — a kolemjdoucí ženy je nápis: Lež! Má krátké nohy.

Některé frazeologické aktualizace natolik zobecnějí, že se automatizují tak, až se vytvářejí i samostatné, nejen formální, ale i sémantické obměny původních frazémů.

Stane-li se původně aktualizované užívání frazémů běžným, frekventovaným prostředkem, dostává se do úzu, osamostatňuje se a funguje už nezávisle na svém východisku. Aktualizace tak může podněcovat vývoj ve frazeologii, je jejím dynamizačním faktorem. Ovšem ne každá aktualizace frazémů vede k vývojovému pohybu; většina jich je efemérní a příležitostná, zůstává na jednotlivých promluvách, popř. v úzu jednotlivých mluvčích.

Na středočeském venkově jsme se např. setkali u starších mluvčích s intenzifikačními konstrukcemi typu: To je prase s prasetem (o někom, kdo je nečistý, ale i jako morální odsudek), blázen s bláznem (o pošetilém člověku), vůl s volem (o hloupém, ale i o dobrosrdečném člověku), které jsme u mladší generace nezaznamenali.[6] Domníváme se, že jde o obdobu běžných intenzifikačních vyjádření [183]s opakováním, srov.: dům na domě, stan na stanu (o domech, stanech, kterých je hodně pohromadě, těsně vedle sebe). Opakováním se zdůrazňuje hodnotící intenzita sdělení. Jiný případ opakování, a to opakování stejných základů, nacházíme ve vyjádření typu: ty prevíte prevítská; neřáde neřádná…

Vlastní frazeologii mohou mít mj. i různé kolektivy; ta může být nezúčastněným i nesrozumitelná. Srov.: Nejsme ořezávátka (ve studentském kolektivu s významem ‚jsme skvělí‘). Náš průzkum na OJČ ukázal, že různé frazeologické zvláštnosti jsou příznačné např. pro sportovní oddíly: jít na bednu (= umístit se do 3. místa, bedna = stupeň vítězů), to je zima, nebo jenom: Zima! (oddíl košíkové tak komentuje neúspěch, označuje špatnou hru), hladový tanečník — dobrý tanečník (z tanečního souboru)…

Své frazémy mají i jednotlivé rodiny. Často se frazeologizuje nějaký oblíbený výrok člena rodiny, např. otce (Životní zkušenosti jsou cenné, ale drahé), nebo nechtěný výrok (brebt) (Když se jí, tak se nejí, místo nemluví — při napomínání dítěte u jídla). Někdy se takto „uchytí“ např. dětský výrok charakterizující jistou situaci; v obdobné situaci se pak modifikuje, aby byl adekvátní. Dítě například dostalo dárkem už třetí kružítko. Na to reagovalo výrokem: Kružítek, těch není nikdy dost. Příležitostně pak se užívá: Per, knížek, šatů…, těch není nikdy dost.

Stává se, že jistý výrok se rozšíří a stane se majetkem širokého okruhu uživatelů. To se pravděpodobně týká výroku Myšky, myšky, plochá dráha (synonymního s frazémem: mít o kolečko víc), s nímž jsme se setkali před několika lety na finále soutěže OJČ a o němž jsme se domnívali, že je regionálně, nejen sociálně omezen. Prokázalo se, že má širší užití (na různých místech Čech). Při loňském finále soutěže se obdobně opakovala útěcha: Máma (ti) koupí slona. Byla zaznamenána u účastníků ze Středočeského a Severomoravského kraje; tam jako součást rozsáhlejšího vyjádření Nebeč, mama kupi slona, tata nafuka, ty pichneš.

Samostatným problémem jsou cizojazyčné frazeologické jednotky. Znalost a užívání staré frazeologie antického, nejčastěji latinského původu je zároveň součástí poznání kulturní historie. Některá z cizojazyčných spojení se překládají, jiná se reprodukují v původní podobě, jde o tzv. citátové frazeologismy. Starší generace inteligence, která prošla gymnáziem v době meziválečné (popř. bezprostředně poválečné) tuto frazeologii aktivně zvládla jako součást studia latiny a dosud jí adekvátně užívá. Generace mladší se s ní seznamuje převážně příležitostně, v textu, a tak smysl leckdy jen odhaduje a někdy také proto [184]i nesprávně chápe. Toho jsme ovšem svědky i u frazeologie necitátové. Někdy opakování téhož výrazu v různých frazémech vede méně zkušené uživatele (děti) k záměně, takže za synonymní mylně považují frazémy typu Šídlo v pytli neutajíš a Nekupuj zajíce v pytli (v obou se objevuje výraz pytel).

Některé, zejména kratičké citátové frazémy, zvl. latinské, popř. francouzské, anglické a italské, se udržují i v běžné mluvě u mladších generací (de facto, ex post, in memoriam, faux pas, salto mortale) nebo v odborné a administrativní komunikaci (ad acta, per rollam, terminus technicus, in medias res).

Obdobně jako s citátovými frazémy je to i s chápáním frazeologie přeložené, ale vázané na znalosti mytologie a náboženství. Se změnou světonázorové orientace a se zdůrazňováním exaktního, technického vzdělání se ve škole obrací pozornost jiným směrem. To s sebou nese ztrátu motivace mnohých „kulturních“ frazeologických jednotek: dostat se někam jako Pilát do kreda, udělat z Šavla Pavla… Některé jednotky však mezi mládeží fungují i po ztrátě motivace (srov.: přijít s křížkem po funuse).

Jak už jsme ukázali výše, ústup staré kulturní a vůbec tradiční frazeologie neznamená ústup frazeologie vůbec, neboť přibývají nové frazeologické jednotky. Nemáme na mysli jen minimální frazémy typu dát, hodit chrupku, dát řeč…, ale také: chodí do zpěvu (do hospody), nebo frazémy využívající náboženských, církevních výrazů (s ironickým přídechem): táhne to v kostele až do uzávěrky (= v hospodě).

Z předcházejících výkladů a rozmanitých ukázek frazémů vyplývá otázka: Jaká je stylová platnost frazémů? Určité frazeologické jednotky fungují zpravidla v určité oblasti: např. tradiční, lidová frazeologie v oblasti prostě sdělovací a umělecké, cizojazyčná frazeologie „citátová“ v oblasti odborné, při konverzaci intelektuálních vrstev, ale také v oblasti umělecké. Bohatá škála frazeologická se uplatňuje v publicistice, zpravidla při vyjadřování postojů, při hodnocení jevů, protože usiluje o ovlivnění čtenáře (posluchače). Také zde jako v běžném hovoru dochází k změnám a posunům ve frazeologii, ke kontaminacím, ale i ke kondenzaci (vypuštění nenutných komponentů frazémů vede k eliptičnosti).

Dále je třeba určit vztah frazeologie ke spisovné normě. Domníváme se, že výskyt nespisovného prvku ve frazému není důvodem k vyřazení frazému za hranice spisovnosti. O jeho příslušnosti k spisovné normě rozhoduje celkový charakter frazému: ustálenost a užívání ve spisov[185]ných projevech. Nespisovný výraz nebo tvar nelze také spojovat jednoznačně s expresivitou (srov. Slovník české frazeologie a idiomatiky, Přirovnání).[7]

Spisovné a nářeční frazémy domácího původu vyjadřující životní zkušenosti lidu a související s lidovou výrobou nebo řemeslem bývají označovány jako lidová nebo tradiční frazeologie. Třebaže si tato frazeologie, jak jsme uvedli výše, zčásti uchovává původní podobu a popř. tak i konzervuje starší jazykové jevy, přesto i ona podléhá jazykovým změnám, přizpůsobuje se hláskoslovně, tvaroslovně, lexikálně i syntakticky.

Někdy si klademe otázku, kam určitý frazém zařadit, protože existují jeho různé regionální varianty. V našem vzorku se např. vyskytlo jedno přirovnání v dvojí podobě: vidím do tebe jako do hubený kozy, … jako do chudé kozy — jv. Morava. V takovém případě jde zpravidla o celonárodní frazém ve variantním znění. Jiné frazémy mohou mít regionální omezení. Snad je tomu tak u přirovnání zaznamenaného u studenta ze Severomoravského kraje: maš tu jak v ciganske budě (= nepořádek, neuklizeno).

Existuje bezpochyby i frazeologie slangová. Ta nebyla dosud československou lingvistikou soustavněji studována. Na konferenci v Nitře se této problematice věnoval J. Hubáček, ve Slovenské frazeológii J. Mlacka se existence slangové frazeologie dokládá příklady jako: dať si Lehára (pospať si, podriemať si),[8] dať si šlofíka; mať letecký deň (= neudělat zkoušku — u vysokoškoláků), deň brannosti (den výplaty)… Uvedené příklady, známé i v češtině — až na (mít) letecký den — nejsou omezeny na jednotlivé okruhy uživatelů, ale mají obecnější uplatnění. Jde o novější frazémy nespisovné, rozšířené však jak v různých sociálních, tak regionálních oblastech. Můžeme je vedle jiných uvést i jako doklad dnešní jazykové tvořivosti našeho lidu, jeho smyslu pro obrazné a vtipné jazykové vyjadřování (viz: má to pod palcem, pálí mu to…).

U frazeologické jednotky předpokládáme její opakované užití, jímž dochází k jejímu ustálení, tzn. že je „prefabrikovaná“, hotová před aktem komunikace, v němž se pak použije „jako panel“; zasadí se vhodně do kontextu. Pojítkem těchto jednotek je referenční vztah k životním problémům a situacím. Zvláště ve frazémech vyššího řádu je [186]kondenzována životní moudrost (v příslovích) a zkušenost lidu (např. v pranostikách, pořekadlech); jsou dokladem jeho neotřelého vidění a chápání světa. Tím je frazeologie i kulturní hodnotou zasluhující si pozornost nejen z hlediska jazykového.

---

[1] Slovník synonym a frazeologismů, Praha 1979. — Pozn.: Termínu frazeologická jednotka, frazeologismus a frazém užíváme bez rozlišení.

[2] M. Čechová, Frazeologie ve škole, Český jazyk a literatura 36, 1985/86, s. 145—150.

[3] Vulgárních frazémů je velké množství, třebaže slovníky se jim často vyhýbaly — s výjimkou např. Lidových rčení od J. Zaorálka (Praha 1947); až Slovník české frazeologie a idiomatiky, Přirovnání (Praha 1983) je právem zachycuje ve větším rozsahu.

[4] Výsledky tohoto průzkumu se odrážejí v článku M. Čechové, Frazeologie a mládež, Český jazyk a literatura 36, 1985/86, s. 101—110.

[5] Viz i M. Čechová, Chápání tradiční frazeologie a její užívání u české mládeže, sb. Přednášky z 29. běhu Letní školy slovanských studií v Praze v roce 1985 (v tisku).

[6] O slangovém užívání výrazu vole jako kontaktovém prostředku viz v příspěvku C. Karastojčevové ve Sborníku přednášek z II. konference o slangu a argotu v Plzni, Plzeň 1982, s. 76.

[7] D. c. v pozn. 3, srov. též M. Čechová, Kniha o přirovnání, Český jazyk a literatura 35, 1984/85, s. 234—236.

[8] Toto rčení v češtině má širší význam, nemá význam jen pospat si, ale vůbec odpočinout si, popř. zmírnit úsilí.

Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 4, s. 178-186

Předchozí Miloslava Knappová: Přechylování víceslovných cizích příjmení v češtině

Následující Josef Štěpán: K normě a kodifikaci shody přísudku s podmětem obsahujícím kvantitativní přívlastek