Dopadlo to tak, jak to dopadlo

Eva Macháčková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Takové a podobné věty slýcháme nyní v televizi a v rozhlase velmi často a čítáme je i v novinách. Uveďme si některé příklady: Udělal jsem to, co jsem udělal. – Většina voličů volila to, co volila. – Federální parlament se chová tak, jak se chová. – Volby byly svobodné a demokratické a rozhodly tak, jak rozhodly. – Hlavní rozhodčí posoudil situaci tak, jak ji posoudil. – Realita se vyvinula tak, jako se vyvinula. – Je tedy devizový kurs takový, jaký je. Ze syntaktického hlediska jde o věty předmětové (to, co), způsobové (tak, jak – to nejčastěji, tak, jako – méně často) a přísudkové (takový, jaký).

Co je na těchto větách zvláštního, nezvyklého? Věta závislá opakuje to, co je řečeno ve větě řídící, nepřináší vlastně žádnou novou informaci. Předpokládá se, že čtenář nebo posluchač je dobře informován, že mu jsou skutečnosti náležitě známy. Co je však důležité, je to, že v souvětí je implicitně přítomen nějaký postoj mluvčího nebo pisatele. Vyjádřili bychom jej třeba takto: Devizový kurs je (bohužel) takový, jaký je. – Hlavní rozhodčí posoudil situaci tak, jak ji posoudil (ačkoli já i mnozí jiní by ji posoudili jinak). – Před několika desítkami hodin odhlasovala Národní rada Slovenska, jakou vlajku nesmí mít Česká republika. Musela vědět, že se to Čechů dotkne, a (kupodivu) přesto učinila, jak učinila. Komentář si může doplnit posluchač (čtenář) podle svého uvážení. Většinou se naznačuje, že se děje nebo stalo něco nepříliš příjemného, s čím se musíme smířit, protože se na tom nedá nic změnit. Ale postoj nemusí být vždy jen záporný: Udělal jsem to, co jsem (musel, chtěl) udělat. Obvykle se v těchto konstrukcích užívá dokonavých sloves v minulém čase nebo sloves v čase přítomném. Jen výjimečně se objevují věty se slovesy v nereálném čase jako: Dopadnou-li věci tak, jak se chystají dopadnout, bude to pro koalici jistě znamenat ztrátu (LN 8. 8. 1992). – Nevěřili jsme, že to dopadne tak, jak to dopadne. (Komentář v televizi, který již předvídal vítězství závodníka, třebaže dosud neskončil rozstřel pro olympijskou medaili).

Uvedené obraty jsou dokladem toho, že v novinách a v rozhlasové a televizní publicistice se často čtenáři (posluchači) předkládají informace řazené bez spojek a výrazů hodnotících. Čtenáři (posluchači) se poskytuje prostor k tomu, aby si sám zvolil interpretaci smyslu dané věty. Z publicistiky se tyto obraty v poslední době přenášejí i do každodenní mluvy.

Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 2, s. 112

Předchozí Miloslav Sedláček: Bez třech a čtyřech?

Následující Zdeňka Sochová, Běla Poštolková: Co v slovnících nenajdete (Novinky v současné slovní zásobě) Část 3.