Bez třech a čtyřech?

Miloslav Sedláček

[Short articles]

(pdf)

-

Hned v prvním ročníku Naší řeči (na s. 301) a pak v mnohých ročnících dalších se jako chybný vytýká tvar třech pro 2. pád číslovky tři. Četnost výtek svědčí o tom, že se v tomto pádě vyskytuje dost často. Za nesprávný byl označován už dříve, např. matiční Brus jazyka českého ve všech vydáních připomíná: „Tři: genit. tří, lokal třech a nikoli naopak; tedy správné jest: do tří hodin, po třech hodinách.“ A přece nebyl genitivní tvar třech považován za nesprávný vždy.

Podle Gebauerovy Historické mluvnice se vyskytoval jako dubletní už ve starší češtině (asi od 17. století) a připomínají jej i starší gramatiky. Gebauer k tomu podává zároveň vysvětlení. Původně lokálový tvar se dostává do genitivu vlivem toho, že u číslovky dva, dvě je také pro 2. a 6. pád tentýž tvar a stejně je tomu v množném čísle zájmenného a složeného skloňování.[1] Je to jistě vysvětlení správné, nelze však vyloučit (hlavně v poslední době) ani částečný vliv jiných slovanských jazyků, srov. slovenské troch, polské trzech, ruské trech atp. O genitivním tvaru třech jako dubletním se zmiňují J. Dobrovský a J. Jungmann, aniž jej nějak (např. stylově) omezují.[2] Avšak Hanka v českém vydání mluvnice Dobrovského poznamenává: „Gen. také již třech místo lepšího (!) tří.“[3]

Ve druhé polovině 19. století už mluvnice a jiné jazykové příručky genitivní tvar třech téměř vůbec neuvádějí. V té době velmi zesílila tendence posuzovat vhodnost jazykových prostředků pro spisovný jazyk podle historického hlediska. Za správné se považovalo to, co zapadalo do vyabstrahovaného systému češtiny v minulosti. Podle něho patří číslovka tři k tzv. i-kmenům (jako substantivum kost), takže náležitý tvar pro genitiv je tří. Tvar třech se ovšem objevoval i v projevech spisovného rázu, ale tam byl považován za chybný. Jednostranný požadavek „historické čistoty“ nepatří ke kritériím správnosti v teorii současné jazykové kultury. Jestliže se nějaký jazykový prostředek vyskytuje často v nespisovných útvarech jazyka a z nich proniká ve větší míře do projevů spisovného zaměření, může být do spisovného jazyka přijat, jestliže nijakým způsobem neztěžuje hladký průběh komunikace. Tak je tomu s genitivním tvarem třech i s obdobně vzniklou podobou čtyřech. Podle dialektologických zjištění se obě tyto tvarové varianty vyskytují na celém českém území[4] a objevují se i ve spisovných projevech. Je proto zcela na místě, že v nové Mluvnici češtiny se uvádějí pro genitiv tvary tří i třech a čtyř i čtyřech. Tvary na druhých místech jsou charakterizovány jako hovorové a poznamenává se o nich, že „jeví tendenci k stylové neutrálnosti“.[5] Jsme přesvědčeni, že uživatelů jazyka, pro něž jsou tvary třech, čtyřech slohově neutrální, je značné množství, a proto se domníváme, že je možné kodifikovat tyto tvary pro spisovný jazyk jako dubletní, a to bez stylového hodnocení.

---

[1] J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého, díl III, Tvarosloví I., Praha a Vídeň 1896, s. 403.

[2] J. Dobrovský, Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z r. 1809 a 1819, Praha 1940, s. 532 a 533. – J. Jungmann, Slovník česko-německý, díl IV, Praha 1838, s. 638.

[3] V. Hanka, Mluvnice českého jazyka na základě soustavy Dobrovského, 3. vyd., Praha 1849, s. 142.

[4] Srov.: „V nepřímých pádech jsou po celém území pro všechny rody tvary stejné, v 2., 6. pádě nejčastěji typu třech, štirech (v 2. pádě jen velmi zřídka vedle toho tří, poněkud hojněji štir), v 3. p. třem, štirem, …“ – J. Bělič, Nástin české dialektogie, Praha 1972.

[5] Mluvnice češtiny 2, Tvarosloví, Praha 1986, s. 405–406.

Naše řeč, volume 76 (1993), issue 2, p. 111

Previous Libuše Olivová-Nezbedová: Umrlčí cesta, Umrlčice apod.

Next Eva Macháčková: Dopadlo to tak, jak to dopadlo