Umrlčí cesta, Umrlčice apod.

Libuše Olivová-Nezbedová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Mezi pomístními jmény v Čechách je značný počet vlastních jmen cest.[1] Přitom jako zvláštní skupinu je možno vyčlenit jména cest, po nichž se ubíraly pohřební průvody.

Pohřební obřad měl a má svůj ustálený rituál. Se zemřelým je třeba se důstojně rozloučit. V dřívějších dobách nebyla v Čechách krematoria a urnové háje, zemřelé bylo zvykem pochovávat do země na hřbitově. Ne každá obec však měla svůj hřbitov. Mnohdy byl jeden hřbitov určen pro zemřelé z několika vsí. Na hřbitov provázely zemřelé pohřební průvody. Cesty, po kterých takovéto průvody chodily, jinak řečeno účel, jemuž tyto cesty sloužily, byl pro místní obyvatele natolik významný, že podle něj cestu pojmenovali.[2]

S přihlédnutím jak k území, na němž se příslušný typ jména cesty vyskytuje, tak k frekvenci výskytu tohoto jména, vypadá přehled o názvech cest, po nichž chodily pohřební průvody, takto:

Po celých Čechách je pro tyto cesty doloženo velmi často dvouslovné pojmenování Umrlčí cesta. S výjimkou Čech jižních se častěji vyskytuje i výslovnostní varianta Umrčí cesta. Ve východní polovině Čech a na Vodňansku je řídká výslovnostní varianta Umlčí cesta. Několikrát z různých míst Čech je doložena i Úmrlčí cesta, Úmrčí cesta, Umrlčí ulice, ve východní polovině Čech pak Úmlčí cesta. Ojedinělé jsou Umrlčí alej, Umrčí alej, Umilčí cesta, Umrtčí cesta, Úmrtčí cesta, Umlčí stezka stejně jako jednoslovné názvy Úmlčí, Úmrčí, Umrlčí, Úmrlčí.

S výjimkou jižních a západních Čech je pro tyto cesty řídce doložen název Umrlčina i s výslovnostními variantami Umlčina, Úmlčina, Umrčina.

Na Mladoboleslavsku. Mělnicku, Rakovnicku, Žluticku a Strakonicku se jim také [110]říká Mrtvá cesta. Zde je třeba upozornit na to, že název Mrtvá cesta nesvědčí vždy o cestě, po níž chodily pohřební průvody, ale je doložen i pro cestu k mrchovišti, po níž se vozila uhynulá zvířata, a pro cestu, u níž byla kdysi svedena bitva a mrtví byli poblíž ní pochováni.

Jen pro severní polovinu Čech je na několika místech doloženo jméno Umrlá cesta.

V severovýchodních Čechách, na Mělnicku a Horažďovicku jsou tyto cesty zvány také Smrtelná cesta.

Na Bezdědskobělsku, Pardubicku, Čáslavsku a Litomyšlsku se pro ně užívá názvu Pohřební cesta, na Českodubsku, Turnovsku a Mnichovohradišťsku pak názvu Umrlice. Jen na Litomyšlsku je pro takovouto cestu několikrát doložen název Umrlčice, jen na Jilemnicku Mrtvice.

Ojedinělá jsou jména Cesta mrtvých (Jaroměřsko), Cesta smrti (Čáslavsko), Funebrácká cesta (Čáslavsko), Funusnice (Novopacko), Funusová cesta (Náchodsko), Mrtvolka (Českodubsko), Smrtelnice (Bezdědskobělsko), Úmlka (Cidlinskochlumecko), Umrdlenčina (Klatovsko), Umrlecká cesta (Strakonicko), Umrlečnice (Jaroměřsko), Úmrtní (Královéměstecko), Úmrtní cesta (Vysokomýtsko).

Závěrem lze shrnout:

1. Po celých Čechách byly cesty, po kterých chodily pohřební průvody, pojmenovávány vlastními jmény. Přitom běžným jménem na celém území Čech bylo Umrlčí cesta.

2. Ze slov souvisejících s pohřbem se při názvech těchto cest nejčastěji využívá základu umrl-.

3. Nejbohatší a nejrozmanitější je pojmenování těchto cest v severovýchodních Čechách, kde se vyskytují jak všechny typy jmen doložených více než jednou, tak i většina jmen doložených ojediněle.

4. Po formální stránce jsou jména těchto cest: A. dvouslovná, vzniklá a) spojením apelativních adjektiv funebrácký, funusový, mrtvý, pohřební, smrtelný, umrlčí, umrlecký, umrlý, úmrtní s apelativním substantivem cesta či výjimečně s jiným apelativním substantivem označujícím komunikaci (alej, stezka, ulice) nebo b) spojením apelativního substantiva cesta s genitivem substantiva smrt či s genitivem plurálu substantivizovaného adjektiva mrtvý; B. jednoslovná, vzniklá a) substantivizací adjektiv úmlčí, úmrčí, umrlčí, úmrlčí, úmrtní, b) substantivizujícími příponami z apelativních adjektiv, a to příponou -ice z adjektiv mrtvý, smrtelný, umrlčí, umrlý, příponami -enčina a -ka z umrlý (Úmlka<Úmrlka), c) příponou -nice z apelativních substantiv funus, umrlec. U jmen cest Mrtvolka a Umrlčina jde buď přímo o apelativní substantiva mrtvolka a umrlčina, která se stala jménem vlastním, nebo o tvoření substantivizující příponou -ka z mrtvolný a -ina z umrlčí.

5. Hláskové změny, k nimž v názvech cest došlo: a) elize hlásky r (Umilčí < Umirlčí[3], Umlčí, Úmlčí, Umlčina, Úmlčina, Úmlka) a l (Umrčí, Úmrčí, Umrčina) pro usnadnění výslovnosti, b) vsunutí hlásky d do souhláskové skupiny -rl-[4] (Umrdlenčina), c) ve skupině souhlásek -mrl- náhrada hlásky l (Umrtčí, Úmrtčí) hláskou jinou, d) rozvinutí průvodního samohláskového prvku při slabičném r v plnou samohlásku i (Umilčí)[5], e) dloužení počátečního u (Úmrlčí atd.).

---

[1] Viz Soupisy pomístních jmen z Čech vypracované v r. 1963–1980, archív onomastického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR.

[2] Poznámka redakce: Zvl. název dostala taková cesta nejčastěji tam, kde se pohřební kondukt nemohl ke hřbitovu normální cestou dostat, když např. bylo stoupání tak prudké, že ani čtyřspřeží nemohlo pohřební vůz na kopec vytáhnout (koně se vzpínali). Pak nezbylo než vybudovat zvl. cestu se serpentinami, které umožnily překonat výškový rozdíl, aniž by to ohrozilo bezpečnost pozůstalých. To je případ býv. Umrlčiny vedoucí ze Šáreckého údolí ke kostelu sv. Matěje v Dejvicích. – I. Lutterer.

[3] Viz J. Bělič, Nástin české dialektologie, Praha 1972, s. 80.

[4] Viz F. Trávníček, Historická mluvnice československá, Praha 1935, s. 163.

[5] Viz J. Bělič, d. cit. v pozn. 3.

Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 2, s. 109-110

Předchozí Alena Polívková, Jiřina Hůrková: Leasing, leasingovat?

Následující Miloslav Sedláček: Bez třech a čtyřech?