Bez toho, aby / že versus aniž

Naďa Svozilová, Ludmila Uhlířová

[Short articles]

(pdf)

-

K vyjadřování průvodních dějových okolností máme v češtině rozmanité prostředky. Pro vyjádření okolnosti záporné je nejběžnější předložka bez ve spojení s podstatným jménem. Říkáme Přeskočil bez rozmýšlení plot a rozběhl se k lesu. Nepostačuje-li takto stručné vyjádření, formulujeme zápornou okolnost jako vedlejší větu v souvětí se spojkou aniž: Aniž se rozmýšlel, přeskočil plot a rozběhl se k lesu. Historicky vzato, spojka aniž svým významem odpovídá spojení a ne-, a z toho důvodu věta s ní nemohla podle starší jazykové normy zahajovat souvětí, nýbrž stála – jako jiné věty uvozené spojkou a – až na místě druhém. Také slovesný čas a způsob bývaly v obou [52]větách souvětí tytéž. Lidé dnešní generace si však zmíněnou souvislost se spojkou a už prakticky neuvědomují, a tak se v úzu prosadily i věty s aniž na počátku souvětí a se slovesem v podmiňovacím způsobu. Podmiňovacím způsobem se vyzdvihuje právě popření okolnosti: Aniž by se rozmýšlel, přeskočil plot a rozběhl se k lesu. Takové věty přijímáme jako plně spisovné. Nicméně ještě např. Vl. Šmilauer (Novočeská skladba, Praha 1966, s. 378) uvedenou podobu vět odmítal; výhrady najdeme též u hesla aniž v Příručním slovníku jazyka českého 1, Praha 1935–7, s. 32.

V poslední době vedle toho začínáme pozorovat jev, který však dost dobře přijmout nemůžeme. Někteří z nás si totiž zřejmě neuvědomují, že spojka aniž a předložka bez jsou jakožto výrazové prostředky pro negativní okolnost funkčně komplementární, a tak vzniká – s použitím předložky bez – něco jako nový spojkový výraz. V novinách pak čteme věty jako Uplatňují vůči státu pouze svá práva bez toho, aby také plnili své závazky. Nebo: Zakládáme dceřiné společnosti bez toho, že bychom požadovali majoritu našeho podílu. Nebo: Pracovník odpracoval 20 hodin navíc bez toho, aby požadoval odměnu.

Inspirace sousedními jazyky je zřejmá. Analogickou konstrukci – nikoli však spojku aniž! – má například slovenština. Právě ze slovenštiny se tato konstrukce mechanickým převzetím dostává do češtiny. Např.: Mluvčí FMZV odmítl hodnotit spolupráci ministerstva se slovenským ministerstvem zahraničních vztahů bez toho, že by byl přítomen slovenský ministr. Nebo: Proč nedat Moravě stejnou možnost bez toho, aby to narušovalo politickou jednotu státu. – Oba doklady jsou vybrány z českých překladů slovenských textů. Zcela kuriózní příklad takového překladu (kombinaci slovenské i české spojky) jsme si mohli přečíst v Lidových novinách (6. 7. 1991) v rozhovoru s Milanem Kňažkem: … pan Gál … obvinil lidi z antisemitismu bez toho, aniž by oni antisemity skutečně byli. – Následující věta zase dokládá mechanické přejetí konstrukce ohne dass z němčiny, tak jak jsme ji zaznamenali na inzertní stránce jednoho deníku: Můžete normálně jíst a přesto hubnout bez toho, aby jste měli hlad (V této větě je nadto chybně i tvar aby jste místo náležitého abyste.)

Typ souvětí s vedlejší větou uvedenou výrazem bez toho, aby / že je téměř obecně slovanský. H. Běličová a J. Sedláček[1] uvádějí ruské bez togo čtoby, ukrajinské bez togo ščob, běloruské bez toho kab, slovenské bez toho že by, hornolužické biez toho zo by, slovinské bez (tova) da. Důležité je, že uvedená konstrukce je v těchto jazycích velmi pravidelným ekvivalentem českého aniž; jediná horní lužičtina vedle toho disponuje také výrazem ani zo by, tedy doslovným pendantem české spojky. Rozdíl mezi češtinou a většinou slovanských jazyků je v tom, že v jazycích, které byly jmenovány výše, se bez spojkové konstrukce s bez neobejdeme, pokud chceme zápornou okolnost vyjádřit větou vedlejší. Naproti tomu v češtině je tato konstrukce neologismem, který ji nikterak neobohacuje, protože pouze dubluje dávno existující a plně funkční spojku aniž. Ta je navíc výhodná i svou jednoslovností, může se však některým uživatelům jevit jako poněkud knižní. Doklady, které jsme výše uvedli, budou znít lépe takto: Uplatňují vůči státu pouze svá práva, aniž plní (by plnili) své závazky. – Zakládáme dceřiné společnosti, aniž [53]bychom požadovali majoritu našeho podílu. – Pracovník odpracoval 20 hodin navíc, aniž by byl přítomen slovenský ministr. – Proč nedat Moravě stejnou možnost, aniž by to narušovalo politickou jednotu státu. – Můžete normálně jíst, a přesto hubnout, aniž byste měli hlad.

---

[1] Slovanské souvětí, Praha 1990, s. 146.

Naše řeč, volume 76 (1993), issue 1, pp. 51-53

Previous Naďa Svozilová: Hlavní protagonista?

Next Alena Polívková: Lobby, lobbista, lobbismus