Hlavní protagonista?

Naďa Svozilová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V našich sdělovacích prostředcích se stále častěji setkáváme se spojením hlavní protagonista. Uveďme si pro ilustraci alespoň tři příklady: „Lví podíl na úspěšné inscenaci Čapkovy Věci Makropulos měla hlavní protagonistka Jana Hlaváčová. – Pouze se vyměnili hlavní protagonisté politické scény. – Ukazuje se, že mezi hlavní protagonisty puče v SSSR patřil i Anatolij Lukjanov.“

Že je spojení hlavní protagonista nepatřičné, lze zjistit už nahlédnutím do některého ze slovníků. Výraz protagonista je vykládán mj. jako ‚herec hrající hlavní roli‘, přeneseně znamená ‚vedoucí osobnost‘. Tedy protagonista je jinak řečeno hlavní hrdina, hlavní postava. Z těchto spojení se přívlastek hlavní přesouvá i ke slovu protagonista: tam však nepatří, protože významová složka ‚hlavní, přední‘ už je tu obsažena. Hlavní protagonista je tedy něco jako hlavní hlavní hrdina, hlavní hlavní osobnost apod. Přívlastek hlavní je ve spojem hlavní protagonista jaksi navíc. Odborně takové přebytečné vyjádření nazýváme pleonasmus. V našem případě svědčí jeho častý výskyt o tom, že pro mnohé mluvčí je slovo protagonista pojmenováním značkovým, jeho podoba jim nic neříká o tom, co znamená.

Co říká tento výraz těm, kdo mají (trochu) povědomí o řečtině? Protagonista je slovo řeckého původu, uplatňující se dnes ovšem v mnoha moderních jazycích. Výchozí řecká podoba je složenina protagonistés. První její část je ze slova prótos, tj. ‚první, přední, nejvyšší, prvotní…‘ (připomeňme si např. běžně užívané výrazy prototyp ‚první, původní typ‘, protoplazma ‚prvotní živá hmota‘). Druhou částí je výraz agonistés s významem ‚bojovník, zápasník, postava dramatu‘ apod., obecněji řečeno ‚ten, kdo se účastní boje, a to jakéhokoli klání, tedy i na jevišti, v politice‘ atd.[1] Složenina protagonista pak znamená předního, hlavního, nejvýznamnějšího účastníka takových klání na nejrůznějších kolbištích.[2] Protagonista v užším smyslu je tedy např. přední herec divadelního souboru, hlavní představitel divadelních nebo filmových rolí, hlavní postava literárního díla apod. V širším smyslu pak jde o přední, vůdčí osobnost vůbec. Vždycky si ale výraz protagonista vystačí sám, bez hodnotících přívlastků.

---

[1] V tomto významu se dnes u nás běžně užívá výrazu aktér (mimochodem ještě ve Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1960–71) byl hodnocen jako výraz knižní), u kterého jsou přívlastky hlavní, nejvýznamnější ap. ovšem zcela náležité.

[2] Uveďme při této příležitosti i starořeckou složeninu antagonistés s významem ‚odpůrce, protivník, soupeř, sok‘: v moderních jazycích známe antagonismus, antagonistické síly apod.

Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 1, s. 51

Předchozí Jiřina Hůrková, Alena Polívková: Albertville

Následující Naďa Svozilová, Ludmila Uhlířová: Bez toho, aby / že versus aniž