Časopis Naše řeč
en cz

Praktická příručka

Radoslava Brabcová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

O jazykovou kulturu v bělehradském rozhlase a televizi pečuje Rada RTV pro srbocharvátský jazyk, jejímž předsedou je akademik Pavle Ivić. Vedena snahou o zlepšování kultury vyjadřování v programech rozhlasu a televize připravila pro pracovníky těchto komunikačních prostředků i pro veřejnost vynikající Jazykovou příručku.[1]

Tato kniha nesleduje jen konkrétní profesionální cíl ve smyslu to ano, to ne, ale zasahuje do různých oblastí vědy a kultury, zpracovává důležité otázky jazykové politiky, všímá si jazyka v mluvené i psané komunikaci. Kvalitu výkladů zaručuje jmenovaný tým autorů a tematickou šíři přiblíží i jen stručné nahlédnutí do knihy: úvodní kapitola Principy naší jazykové politiky se vyrovnává se složitým vztahem národ — jazyk, kapitola Měřítka jazykové správnosti řeší otázky zřetelnosti, ekonomičnosti, krásy, kontinuity a celosti srbské kultury (autory obou kapitol jsou P. Ivić a B. Brborić). M. Pešikan v kapitole Akcent a jiné otázky správné výslovnosti vysvětluje na konkrétním materiále z vysílání podstatu jazykové kultury mluveného projevu a výslovnostní normy v rozhlase a televizi. Zvlášť podrobně si všímá otázek přizvukování. Zbývající kapitoly jsou z pera Ivana Klajna: Pravopisné problémy a pochybnosti, O tvarech, O stavbě věty, Výběr slov a obratů, Význam slov. Všechny výklady jsou bohatě ilustrovány konkrétním materiálem, z obecnějšího pohledu zaujmou problémy při stavbě věty (užití pádů, shoda přísudku s podmětem, užití příslovečných určení) nebo otázky pořádku slov (užití enklitik dělá potíže i domácím uživatelům jazyka). Mezi nejzajímavější patří poslední dvě kapitoly. I. Klajn upozorňuje, že uživatelé jazyka zaměňují slovník v Pravopise srbocharvátského jazyka za slovník, [154]v němž by měli hledat poučení o slovní zásobě (Rečnik srpskohrvatskoga književnog jezika, 1976). Protože v pravopisném slovníku řadu výrazů nenajdou, doplňují si svou slovní zásobu ze svých nářečí, takže je slovník i profesionálních uživatelů jazyka spíš chudý než bohatý, málo barevný (pestrosti nabývá jen ve vulgární podobě). Klajn kritizuje i „byrokratický jazyk“ jako jazyk vyznačující se rozvláčností, komplikovaností, neurčitostí a stereotypností, v kapitole o významu slov si vedle homonym a synonym všímá i paronym, která o mluvčích mnoho prozradí. I. Klajn je i autorem rozsáhlého slovníku (s. 201—290) obsahujícího slova, která sloužila jako příklady ve výkladové části knihy, ale i další slova, v nichž se chybuje při psaní, ohýbání nebo užití. Kniha je také opatřena věcným rejstříkem a doplněna dokumentem z r. 1986 Jazyková orientace Radio-televize Bělehrad.

Chtěli jsme na tuto knihu upozornit proto, že vysoko přesahuje úzce praktické cíle příručky. Mohla by se stát vzorem pro přípravu obdobné příručky pro český jazyk.


[1] P. Ivić, I. Klain, M. Pešikan, B. Brborić, Jezički priručnik. Vyd. RTV Beograd, 1991, 300 s.

Naše řeč, ročník 75 (1992), číslo 3, s. 153-154

Předchozí Ivan Lutterer: Index lexikálních jednotek pomístních jmen v Čechách

Následující Jiří Kraus: K životnímu jubileu profesora Aloise Jedličky

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1