Moravské Předměstí v Hradci Králové

Jan Diblík

[Short articles]

(pdf)

-

Současná snaha zjednodušit pravopis je jistě správná a z hlediska jazykové praxe nanejvýš nutná. Týká se mimo jiné shody přísudku s podmětem, kladení čárky u přívlastku těsného a volného, psaní slov přejatých, užívání spojovníku mezi slovy (popřípadě slovními spojeními), a zejména velkých písmen.

Psaní velkých písmen je záležitost uzuální, značně složitá a ve své podstatě různě interpretovatelná. Můžeme to ukázat na psaní názvů městských čtvrtí, jako např. Malá Strana, Staré Město (v Praze), Královo Pole v Brně (viz Pravidla českého pravopisu, Praha 1983, a Slovník spisovného jazyka českého, Praha 1960—71), nebo na nově kodifikovaných názvech typu Jižní Město, Zahradní Město apod.

S podobnými názvy se setkáváme i v Hradci Králové: Slezské Předměstí, Pražské Předměstí, nyní i Moravské Předměstí. Jejich vznik a postup přičleňování k centru města má různou historii a jejich psaní pochopitelně kolísalo.

Navrhujeme psát jména čtvrtí, v nichž předměstí představovalo původně jméno druhové (jak je tomu např. v názvech Bílá hora, Jánošíkova ulice), s oběma písmeny velkými. Pro náš návrh, který je veden především snahou zjednodušit psaní těchto názvů, svědčí i analogie psaní jmen už existujících (Nová Ulice v Olomouci, Mariánské Hory v Ostravě, Nové Město v Praze, Staré Město v Uherském Hradišti).

Naše řeč, volume 75 (1992), issue 2, p. 112

Previous Jiří Felix: Jak překládat souborný název pro české země

Next Miloslava Knappová: Názvy výrobků z hlediska funkčního a jazykového