Časopis Naše řeč
en cz

České slovo ocas a jeho sémantický vývoj

Eva Havlová

[Články]

(pdf)

-

[1]Slovo ocas není ve slovanských jazycích hodně rozšířené. Nejčastější je v češtině, kde také nabylo nejvíce sekundárních významů. Ojediněle se vyskytuje ve slovenských dialektech, a to podle kartotéky slovenského dialektického slovníku[2] na západním okraji Slovenska mezi Trenčínem a Bratislavou. I v polštině by mohlo jít o přesah českého slova: dial. ocas uvádí Karłowicz[3] jen z Těšínska; zcela ojedinělý stp. doklad v překladu Erazma Rotterdamského z r. 1542,[4] kde se ocas (psáno oczas) vyskytuje vedle domácího ogon, může být ovlivněn starou češtinou. Konečně máme dosti záhadné, zastaralé a dial. charv. oćas, málo časté, a zcela ojedinělé oćast.[5] Velmi řídké jsou i dial. deriváty nadoćas ‚část postroje nad ocasem osla či mezka‘ a sloveso oboćasit ‚ostříhat‘.

[32]Etymologie slova není jasná. Sch. -ć- přivedlo Kořínka[6] k předpokladu psl. -tj-, totiž k psl. *ot-jas7, jehož druhá část by byla totožná s -jas7 v sl. pojas7 ‚pás‘, z ie. *yos- ‚opásat, pás‘, do jehož rodiny patří např. ř. zōnē ‚pás‘ z *yōsnā, lit. júosti ‚opásat‘, atjúosti ‚odpásat‘ aj. Výklad je to svůdný po stránce hláskoslovné, ale se značně vyumělkovaným sémantickým vývojem: ocas by byl *‚něco, co visí od pasu‘; sémantickou paralelu pro takový vývoj těžko najdeme; přesto tento výklad přijímají Vaillant,[7] Holub—Kopečný[8] i Skok.[9] Ani Machkův[10] pokus spojit ocas s lot. synonymem aste za předpokladu přesmyku st : ts nepřesvědčuje: lot. aste je zřejmě synkopovaná forma, příbuzná s lit. ašutai, též ašatai ‚koňské žíně‘; baltská slova vycházejí z ie. *ak’- ‚ostrý‘ a jsou příbuzná s rodinou sl. ostr7; slovotvorně nejblíže jim stojí psl. *os7t7, č. oset.[11]

Zdá se tedy, že stále je ještě nejpravděpodobnější nejstarší výklad Jungmannův, jenž spojuje ocas s cásati, t. metati, házeti, že ním zvíře hází, pohybuje, mrdá“.[12] Taková je opravdu nejčastější motivace názvů ocas, srov. č. oháňka od ohánět se, o něco starší zsl. ogon7 (č. ohon, p. ogon, dl. wogon) od og7nati sę, csl. ošib7 ‚ocas‘ od šibati ‚šlehat, bít‘; asi i chvost7 ‚ocas‘ (vsl., p., č., slk., sln. dial. a sch. ojed.) souvisí s chvostati ‚bít, šlehat‘, i když zde nevíme, zda není původnější význam ‚metla‘.

V této souvislosti je třeba uvést i csl. očes7 (psáno i ocěs7) ‚ocas‘,[13] jež se většinou pokládá za totožné s č. ocas a sch. oćas. Soudím, že neprávem, že jde spíše jen o přesnou sémantickou paralelu: očes7 [33]je derivát od *o-česati, *o-česnoti sę ‚ohnat se prudkým pohybem‘, srov. č. čísnout ‚udeřit‘, česati ovoce aj.

Cílem tohoto článku však není etymologický výklad, ale další sémantický vývoj č. ocas, jakož i uvedení paralel pro takový vývoj z dalších jazyků; výčet paralel je ovšem jen ilustrativní, neúplný.

1. Co má podobný tvar jako ocas:

1.1 U částí těla: ve staré češtině znamená i ‚zadeček včely‘ (nebť mají (včely) žahadla v svých ocasiech[14]), a ‚penis‘; poslední význam je častý v stč. pojednáních lékařských (kto má kámen v ocase, to jest v kokotu[14]) ale i v nové češtině hovorové.[15] V obou významech se vyskytuje i střlat. cauda[16] (ve významu ‚penis‘ už u Horatia) a střhn. zagel.[17] Zagel je starý něm. název pro ‚ocas‘ (etymologicky mu odpovídá angl. tail), jenž byl později nahrazen slovem Schwanz prý právě proto, že zagel nabylo významu ‚penis‘.[18]

1.2 U názvů rostlin se ocas (resp. jeho zdrobnělina ocásek) vyskytuje nejčastěji s adj. od názvu nějakého zvířete; motivem pojmenování je obvykle vztyčený květní (klasovitý) stvol nebo jemně dělené podlouhlé listy, připomínající ochmýřený ocas. Někdy jde o metaforu už antickou či renesanční, obrážející se ve vědeckém názvu rostliny.

Alopecurus, vědecký název psárky, je lat. upravené řecké kompozitum z alōpēx ‚liška‘ a ourā ‚ocas‘. Obráží se v něm. spis. Fuchsschwanz, dial. Fuchswedel, angl. foxtail(-grass), franc. queue de renard, ital. coda di volpe, rum. coada vulpei,[19] p. lisi ogon, r. lisij chvost,[20] sln. lisičji rep.[21] Č. liščí ocas žije sice také,[22] ale jako nespisovné; jako termín vytvořil Presl zprvu (pod vlivem vědeckého názvu) [34]název ocáskovec, sám jej však později nahradil výrazem psárka, lidovým názvem, s nímž se seznámil patrně na Moravě, a tento termín se udržel.[23]

Myosurus ‚myší ocásek‘ je spřežka z ř. muós, gen. od mus ‚myš‘ a už uvedeného ourá ‚ocas‘; název je motivován tvarem plodu. Už středověká latina znala název cauda mūris a tomu odpovídá něm. Mäuseschwänzchen, angl. mousetail, švéd. musrumpa, franc. queue de souris, ital. (na Sicílii) cuda di surci aj.,[19] r. myšij chvost,[20] p. myszy (mysi) ogon, též mysiurek,[24] slk. myší chvostík,[25] sln. mišji rep[21] aj. Pro češtinu vytvořil zprvu Presl výraz myšenka, ale Sloboda ve svém Rostlinnictví z r. 1852 jej nahradil názvem myší ocásek, který zůstal botanickým termínem dodnes.[26]

Lagurus (z ř. lagōs ‚zajíc‘ a ourá ‚ocas‘) nemá bohatství lidových názvů, ale v botan. termínech jednotlivých jazyků se objevuje překlad vědeckého názvu: něm. Hasenschwanz(gras), angl. hare’stail grass,[19] sch. zečji rep,[21] slk. zajačí chvost,[25] č. zaječí ocásek; rostlina je pojmenována podle květenství, které je celé hustě šedobíle chlupaté.[27]

Přeslička rolní (Equisetum arvense) se v stč. pramenech nazývá koččí ocas a v jednom rukopise ze 16. stol. ocas koňský.[28] Oba názvy jsou kalky střlat. cauda catti, resp. cauda equina;[16] z posledního je přeloženo i sch. (konjski) oćas,[21] kdežto v němčině byl vzorem název první: Katzenwedel, Katzenzagel apod.[19]

Motivaci podle úzkých zpeřených listů, připomínajících ocas, mají i lidové názvy řebříčku obecného (Achillea millefolium): kočičí ocas,[22] srov. slk. mačací chvost,[25] něm. Katzenschwanz aj.,[19] dále č. lid. myší ocásek,[22] jemuž odpovídá slk. myší chvost,[25] maď. egérfarkú, rum. coada-şoarecelui.[19] Č. lid. husí ocásek[22] je tak pojmenován asi proto, že často roste na místech, kde se pasou husy.

Podobností listu řebříčku a mochny husí (Potentilla anserina) po[35]chopíme přenesení názvu myší ocásek i na mochnu husí; srov. i val. žebříček ‚mochna husí‘.[30]

Časté je ocas v lidových názvech hadince (Echium): ocas koňský, vlčí, liščí, psí,[22] beraní,[29] kočičí;[30] důvodem pojmenování je asi dlouhý, vztyčený květní stvol. I zde najdeme podobné názvy i jinde: k č. koňský ocas srov. něm. dial. Pferdeschwanz (v Krušných horách),[19] k č. vlčí ocas franc. queue de loup,[19] sch. vučji rep, sln. volčji rep,[21] k liščí ocas něm. Fuchschwanz, franc. queue de renard,[19] sch. lisičji rep, lisičji repić,[21] b. lisiča opaška.[19] K beranímu či psímu ocasu paralelu nemáme, zato se „kočičí ocas“ (srov. i klad. kočtí vocas, o němž níže) objevuje i jinde (něm. dial. Kotzaschwanz — rovněž v Kladsku!, angl. dial. a starší (blue) cat’s tail, dán. katterumpe[19]), rovněž „medvědí ocas“ (sln. medvedov rep[21]).

Kubín[31] uvádí pro Echium klad. kočtí vocas a poznamenává, že týž výraz označuje i čekanku (Cichorium). Pro čekanku jsem nikde žádnou sémantickou paralelu nenašla, je proto pravděpodobné, že byl název přenesen na čekanku z hadince, a to nejen proto, že obě rostliny mají modré květy, ale hlavně proto, že se obou rostlin užívalo k léčení ledvinových potíží; srov. něm. dial. Zwangskräutl, Zwangsgekraidlich apod. pro Echium vulgare[19] a Marzellovu poznámku, že u spišských Němců poslední název označuje i čekanku.

Také merlík (Chenopodium) má některé lidové názvy shodné s hadincem, např. něm. Stolzer Heinrich je botan. termínem pro Echium, ale i lidovým názvem pro Chenopodium.[19] Nepřekvapí proto č. lidové názvy jako beraní ocas,[22] též beránčí vocásky[32] nebo psí ocas,[33] i když adj. psí tu mohlo být vlivem stč. a dial. synonyma psoser. Názvu beraní ocas odpovídá něm. lidové Lämmerzagel (na Šumavě) a Schôfsschwanz.[19] Slovinština má kozji rep.[21]

U divizny (Verbascum) a ocasu je tertium comparationis asi chlupatost jejích listů, srov. i č. lid. chlupáč[34] či něm. Wollkraut:[19] už Plinius soudil, že lat. název Verbascum je snad z *barbascum a to od barba ‚vous‘. Střlat. název cauda lupina[16] se obráží v něm. Wolfs[36]schwanz, franc. queue de loup, rum. coada-lupului,[19] jsou však i názvy podle jiných zvířat: slovenskému volov chvost[25] odpovídá něm. Ochsenzagel, rum. coada-boului[19] apod. Lidová čeština zná psí ocas,[35] pro který jsem přesnou sémantickou paralelu nenašla.

U kypreje (Lythrum) je asi důvodem pojmenování čnějící klasovité květenství. Č. liščí ocas[36] má patrně svou předlohu ve střlat. cauda vulpina, podobně jako něm. Fuchsschwanz, Fuchswedel, franc. dial. coû de rnar, nizoz. vossenstaart aj.[19] Českému vlčí ocas[36] přesně odpovídá p. wilczy ogon, wilcza ogań.[24]

Podle mohutného květního stvolu je pojmenován i Lupinus polyphyllus v č. dial. beraní vocas, též beran.[37] Sémantickou paralelu z jiných jazyků jsem nenašla.

Týž název beraní vocas označuje i rdesno hadí kořen (Polygonum bistorta);[38] důvodem pojmenování jsou měkké, válcovité, klasovitě stažené hrozny květů. Odpovídá mu dobře p. dial. barani ogon,[38] něm. Lämmerschwanz, Lammerschwänzel, Hammelschwanz, vyskytuje se však i pouhé Schwanzla nebo Schäfchen, Lammla aj.[19]

Kohoutí ocas připomínají květy hrachoru jarního, tj. lechy (Lathyrus vernus, dříve Orobus vernus), srov. laš. kohútí ocas.[39] Jinde najdeme jen označení „kohoutek“ (něm. dial. Gickelhähnchen, Gögerli apod.,[19] slk. kohútik[40]).

Jako překlad druhového jména myuros (ř. mus ‚myš‘ a ourá ‚ocas‘) se objevuje č. myší ocásek u rostliny Vulpia[41] myuros.

U plavuně (Lycopodium) bývají se zvířecím ocasem či tlapou srovnávány hustě olistěné mladé výhonky. Na Moravě[30] a Slezsku[42] se ta rostlina nazývá vlčí ocasy, v jiných jazycích znají označení podle jiných zvířat: něm. Fuchsschwanz, Katzenzagel, Aichkatzlschwonz, angl. fox-tail, lamb’s-tail aj.[19] České adj. vlčí připomíná trochu překlad věd. názvu (ř. lukos ‚vlk‘, pous podos ‚noha‘), obrážející se i v něm. lid. Wolffsklauen, franc. patte de loup aj.[19]

Podle tvaru listů se jitrocel (Plantago) nazývá na Moravě psí ocas.[39] K výběru adjektiva srov. psí jazyk, psí jazýček;[43] i v něm. synonymech [37]najdeme Hundszunge,[19] ale ocasy se tu připisují jiným zvířatům: Katzenschwanz, Mäusschwanz, angl. rat-tail, franc. queue de rat apod.[19]

Též u lýkovce obecného (Daphne mezereum) vidí Bartoš[44] důvod názvu stračí ocas v tvaru listů. Sémantickou paralelu jsem našla jen částečnou: sch. vučji rep.[21]

U piply osmahlé (Nonea pulla) jsou motivací k názvu vlčí ocas[45] její dlouhé, úzké, jakoby ochlupené listy. Sémantickou paralelu jsem nenašla, jen ve východoslovanských jazycích najdeme jistý vztah k č. adj. vlčí: Annenkov[20] uvádí r. (ukr.?) vovčuk, volčug.

Jsou i jednoslovné názvy rostlin:

Mor. (u Holešova) ocase (jen v mn. č.)[30] ‚komonice lékařská (Melilotus officinalis)‘ je pojmenování zřejmě podle dlouhých, štíhlých motýlokvětých hroznů. Sémantickou paralelu se mi nepodařilo najít.

Č. lid. ocásek[22] ‚bojínek luční (Phleum pratense)‘ je pojmenován podle dlouhého, jakoby paličkovitého květního klasu. V jiných jazycích najdeme četné názvy podle ocasů různých zvířat: b. miša opaška,[46] sch. mišiji rep, ale i mačji rep,[21] starší něm. Meußschwanz (= Mäuse-), Rattenschwantz, angl. rat-tail, franc. queue de rat aj., něm. Lämmerschwantz, Wācha (= weicher) Katz’nschaf, Langer Fuchsschwanz, ital. coda di volpe aj.[19]

1.3 Části rostlin pojmenované podle tvarové podobnosti s ocasem:

Č. dial. (v)ocásek (v Čechách i na Moravě)[30] ‚stopka plodu‘ je metafora už stará, neboť týž význam má i střlat. cauda,[16] z nových jazyků např. sch. rep, b. opáška, franc. queue aj.

Na Moravském Slovácku najdeme i ocásek ‚úponek na révě‘.[39]

Jen umělým výtvorem, který se neujal, byl Klikův termín ocásek[47] ‚nožka pelová‘ za lat. caudicula. Rovněž se neujalo Preslovo ocas ‚vlášení kořene‘.[12] Snad tu šlo o vliv němčiny, srov. starší něm. Zagel [38](aines krautes wurzel mit vil zägeln),[48] synonyma jsou ale i jinde, např. angl. tail apod.

1.4 Cíp vůbec i jako část oděvu.

Význam ‚cíp‘ najdeme už v staré češtině, např. obě korúhve tu s dlúhými ocasy pospolu visely.[14] Obecněji ‚cíp jako proužek, nepatrná část něčeho‘ např. v moravskoslováckém spojení ocásek pola.[30]

Časté je použití tohoto slova v staré době pro vlečku: nejen v stč. ocas,[14] ale i v střlat. cauda[16] nebo něm. Schwanz,[48] ve franc. queue de robe, sch. rep, r. chvost plat’ja, ukr. chvist, v pol. suknia z ogonem[24] aj.

V českých dialektech najdeme ocas jako označení dlouhých pentlí, např. ‚vzadu visící pentle nevěsty‘,[49] nebo na Chodsku ‚nejdelší opentlená větev na voze, na kterém vozí „lenocha“ k potrestání‘.[50]

Na Moravském Slovácku se jistý způsob vázání šátku, při němž zůstává vzadu viset dlouhý cíp, nazývá na ocas.[51]

1.5 Na Moravě a Slezsku se i cop, nejen tenký, nazývá ocásek;[52] pod. něm. Schwanz,[46] franc. queue, ital. coda, i když zde asi nemusí jít vždy o spletený cop, ale též o pramen dlouhých vlasů; i pol. ogon je ‚dlouhé vlasy v týlu‘.[24]

1.6 Ocasem se ve staré době (např. u Jana Blahoslava)[53] nazývala svislá čárka u noty; tento význam je asi starý evropeismus, srov. střlat. nota caudata[16] aj. Sémanticky blízké je označení různých protažených či zakroucených črt v písmu, srov. č. písmo s mnoha kudrlinkami a ocásky;[54] podobně i v jiných jazycích, např. něm. Schwanz,[48] angl. tail,[55] tam zejména o podčárním protažení písmen.

1.7 Ocas se vyskytuje i jako název různých věcí, nástrojů či jejich částí. Jako má letadlo křídla, má i ocas, což je ‚koncová část trupu letadla s ocasními plochami‘.[54] Tato časově nejmladší metafora je rozšířena všeobecně, srov. angl. tail,[55] franc. queue d’un avion, r. chvost samoleta[56] aj. Ocas je též ‚protažený zadní konec nakovadli [39]ny‘ (jako uzuální je uvádí Kott[15]) šroub s ocasem čili ocas je ‚šroub čepový u pušky‘,[57] srov. i něm. Schwanzschraube. Na Moravě je ocas ‚konec rozvory (tj. dlouhé tyče, spojující předek a zadek vozu) vzadu vyčnívající‘,[58] han. kocóři ocas je ‚krátký silný řetěz k brzdění vozu‘.[30] V atlasu k Riegrovu slovníku naučnému se uvádí i myší ocas ‚druh oblého pilníku‘,[59] srov. slk. liščí ocas ‚malá jemná pilka‘ (z archívu Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra[2]) a č. liščí ohon ‚pilka bez rámu‘ (za údaj děkuji dr. Šarapatkové). V atlasu se uvádí i vlaštovčí ocas[59] ‚druh hradeb, totiž tzv. hradba ramenatá, rameník, dvojnásobný šíp‘; je to patrně překlad něm. Schwalbenschwanz.

1.8 Staročeskému hvězda s ocasem ‚kometa, vlasatice‘[14] odpovídá střlat. stella caudata,[16] p. starší gwiazda z ogonem,[24] r. chvost komety,[56] sch. rep repatice, angl. tail,[55] něm. Schwanz[48] aj.

1.9 Překladem vědeckého názvu cauda je č. lékařské ocas ‚konečná zužující se část vřetenovitého svalu‘[54]; podobně i angl. tail je ‚šlachovitá část svalu‘.[55]

2. Ocasem se nazývá to, co se za něčím vleče, resp. ten, kdo někoho následuje.

2.1 Užívá se o lidech, často o dětech, zcela se podřizujících jiným, zejména o malých dětech, které se drží máminy sukně: nechoď furt za mnó jak vocas![30] Týž význam má i slk. dial. ocas (archív JÚĽŠ2). Kdo někomu dělá ocas, ocásek, ten ocáskuje ‚točí se kolem, přisluhuje‘.

Též se užívá kolektivně o suitě, doprovodu, za starých dob o honosné suitě velmožů, dnes spíše o zástupu ctitelů[54] apod. I tento význam je rozšířen i v jiných jazycích: angl. tail, něm. Herrenschwanz, r. chvost aj.

2.2 Ocasem se nazývají i nepříjemné nedoplatky, nedodělky, drobné dluhy, které se za člověkem táhnou: mor. ocase,[30] frenštát. ocasky (Horečka[52]), krkon. vocasy[30] jsou ‚menší dluhy‘, na Chodsku jsou vocasy ‚nedoplatky za udělanou práci nebo za zboží, nikoliv za paněžní půjčky‘.[32] Pod. i jinde, např. franc. laisser une [40]queue dans un paiement ‚mít nedoplatek‘[60] r. chvosty ‚nedodělaná práce‘[56] aj.

2.3 Též o právnických a jiných dodatcích, výminkách aj., znamenajících nepříjemné komplikace: č. dial. co mi taková vocasa [u notáře] dělat budeš![61] Jde o význam už starý, srov. starší č. to předkem postaveno buď beze všech ocasů[62] z r. 1516. Svým sémantickým komponentem ‚nedůležitý, zbytečný‘, např. v stč. složili [apoštolové] 12 článkuov viery, toho ocasu nechavše,[14] mají významy oddílu 2 blízko k následujícímu oddílu.

3. Co je vzadu, jak prostorově, tak co do důležitosti.

3.1 Časté je „ocas“ v různých jazycích k označení toho, co se nalézá na konci, např. franc. prendre la queue ‚umístit se vzadu‘,[60] r. byť na chvoste ‚zůstat pozadu‘,[56] angl. tail of the class ‚nejhorší žáci ve třídě‘[55] atd. V českých dialektech nalézáme tento význam v mor. žnout na ocase ‚na konci řady ženců‘[63]; ocasem se nazývají i psi běžící při honu na konci láje,[15] týž význam má i něm. Schwanz.[48]

Specifikovaný význam ‚zadní voj‘ je znám už v starověku, např. ř. ourá ‚ocas‘ užívá v tomto významu už Xenofon. U nás je dobře doložen v staré češtině, např. jakž by se kniežata hnuli, že Králova Milost jim ocas opraviti chce, tj. ‚zajistit týl‘.[14] Z jiných jazyků srov. r. chvost armiji,[56] angl. tail,[55] franc. attaquer une armée en queue ‚napadnout z týlu‘,[60] starší něm. Zagel[48] aj. Někdy se tu objevuje protiklad „hlava“ : „ocas“, např. v r. golova otrjada : chvost otrjada ‚přední a zadní část oddílu‘.[56]

3.2 Ocas je často symbolem něčeho zcela nedůležitého, co je z hlediska společenské prestiže na posledním místě. Srov. č. dial. on je u ní za ocas ‚ona si ho neváží‘.[64] Zde je zvláště častá, zejména ve starší době, opozice „hlava“ : „ocas,“ např. v stč. on [příchozí] bude hlavú a ty ocasem; měj s hlavami raději činiti, totiž s papežem a s ciesařem, nežli s ocasy[14] atd. Podobně je tomu v jiných jazycích, [41]např. v něm. Haupt — Schwanz, případně v něm. Zopf und Zagel,[48] kde došlo k obměně kvůli aliteraci.

Nic nám nebrání tu vidět sémantickou univerzálii, protože taková metafora je nasnadě a mohla vzniknout samostatně všude, přesto se ale zdá, že na její rozšíření měla vliv bible. Srov. v 5. knize Mojžíšově, 28, 13: I ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za ocas, a budeš vždycky vyšší a nikdy nižší[55] nebo něm.: Der herr wird dich zum heubt machen, und nicht zum schwantz[48] Obojí je překlad lat. Constituet te Dominus in caput, et non in caudam, et eris semper supra, et non subter (Vulgata). Opozici „hlava“ : „ocas“ má v tomto textu už hebrejský originál.[66]

Tím končí výčet metaforických významů č. ocas. Snad by bylo možno tento výčet i doplnit, zcela jistě jsou jen náznakově podány příklady sémantických paralel. Záměrně jsem do článku nezařadila deriváty a frazeologická spojení, případně jejich sémantické paralely. I tak článek ilustruje bohatost sémantického vývoje názvů částí těla, i když se v současném spisovném jazyce uplatnila jen menší část celkového sémantického spektra.


[1] V článku je použito těchto zkratek jazyků a dialektů: angl. = anglický; b. = bulharský; balt. = baltský; csl. = v církevní slovanštině; č. = český; dán. = dánský; dial. = dialektický, nářeční; dl. = dolnolužický; franc. = francouzský; han. = hanácký; ie. = předpokládaný tvar či kořen indoevropského prajazyka; ital. = italský; klad. = kladský; krkon. = krkonošský; laš. = lašský; lat. = latinský, latina; lit. = litevský; lot. = lotyšský; maď. = maďarský; mor. = moravský; něm. = německý; nizoz. = nizozemský; p. = polský; psl. = praslovanský; r. = ruský; rum. = rumunský; ř. = řecký; sch. = srbocharvátský; sl. = slovanský; slk. = slovenský; sln. = slovinský; stč. = staročeský; stp. = staropolský; střhn. = středohornoněmecký; střlat. = ve středověké latině; ukr. = ukrajinský; val. = valašský; vsl. = východoslovenský; zsl. = západoslovanský; 6 = měkký jer, 7 = tvrdý jer.

[2] Za údaje děkuji pracovníkům dialektologického oddělení Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra v Bratislavě. Viz i I. Ripka, Vecný slovník dolnotrenčianskych nárečí, Bratislava 1981, s. 87, vedle synonyma chvóst. Jinak je ze slovníků uvádí jen A. Bernolák, Slowár Slowenskí…, Budae 1825—27, s. 276 a 1815.

[3] J. Karłowicz, Słownik gwar polskich III, Kraków 1903, s. 380.

[4] Księgi, które zowią język, Kraków 1542 (překladatel neznámý), G 7b: Kazał pachołku, aby koniowi ogon utargnął; lecz nie mógł pachołek tego dowieść, aby on oczas utargnął razem…; cituje S. B. Linde, Słownik języka polskiego III, Lwów 1857, s. 440.

[5] Oćast je rodu ženského a vyskytuje se u Držiće z Dubrovníku z 2. poloviny 16. st. Koncové -t je snad omylem podle obijes, gen. -sti, neboť se v tom dokladu vyskytují spolu: Da im s mesom sva objes od oćasti spade, viz Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika VIII, Zagreb 1917—22, s. 532.

[6] J. M. Kořínek, Příspěvky k slovanské etymologii, Listy filologické 65, 1938, s. 441—443.

[7] A. Vaillant, Revue des études slaves 21, 1944, s. 167—8.

[8] J. Holub — F. Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952, s. 251, i když s pochybnostmi.

[9] P. Skok, Etymologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika II, Zagreb 1972, s. 342.

[10] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957, s. 333. Totéž v 2. vydání (Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1968).

[11] K. Buga, Rinktiniai raštai II, Vilnius 1959, s. 294. Rovněž Endzelins ve slovníku K. Mühlenbach — J. Endzelins, Lettischdeutsches Wörterbuch I, Riga 1923, s. 145, řadí k balt. as- ‚ostrý‘. K lit. ašutas řadí aste 1 E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg 1962—65, s. 18n.

[12] J. Jungmann, Slovník česko-německý II, Praha 1836, s. 813n.

[13] Doloženo v csl. parimejnících, viz Slovník jazyka staroslověnského II, Praha 1973, s. 634n; tvary očěs7 (Grig, Zach) a ocěs7 (Zach) nepřekvapují, c a č, jakož i e a ě se v těchto památkách zaměňují.

[14] Staročeský slovník, Praha 1984, s. 252n.

[14] Staročeský slovník, Praha 1984, s. 252n.

[15] F. Š. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický II, Praha 1880, s. 259n.

[16] Latinitatis medii aevi lexikon Bohemorum, Praha 1977—85, s. 594n.

[17] F. Jelínek, Mittelhochdeutsches Wörterbuch zu den deutschen Sprachdenkmälern Böhmens und der mährischen Städte Brünn, Iglau und Olmütz, Heidelberg 1911.

[18] Etymologisches Wörterbuch des Deutschen 1—3, Berlin 1989.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[20] N. Annenkov, Botaničeskij slovar‘, 2. vyd., S.-Peterburg 1878, pod věd. názvem.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[22] V. Kosík, Slovník lidových názvů rostlin, Praha 1941.

[23] V. Machek, Česká a slovenská jména rostlin, Praha 1954, s. 291.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[20] N. Annenkov, Botaničeskij slovar‘, 2. vyd., S.-Peterburg 1878, pod věd. názvem.

[24] J. Karłowicz — A. Kryński — W. Niedźwiedzki, Słownik języka polskiego 1—8, Warszawa 1900—1927.

[25] F. Buffa, Vznik a vývin slovenskej botanickej nomenklatúry, Bratislava 1972, s. 296.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[26] D. cit. v pozn. 23, s. 49.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[25] F. Buffa, Vznik a vývin slovenskej botanickej nomenklatúry, Bratislava 1972, s. 296.

[27] D. cit. v pozn. 23, s. 290.

[28] Za tyto informace děkuji pracovníkům Staročeského slovníku Ústavu pro jazyk český v Praze.

[16] Latinitatis medii aevi lexikon Bohemorum, Praha 1977—85, s. 594n.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[22] V. Kosík, Slovník lidových názvů rostlin, Praha 1941.

[25] F. Buffa, Vznik a vývin slovenskej botanickej nomenklatúry, Bratislava 1972, s. 296.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[22] V. Kosík, Slovník lidových názvů rostlin, Praha 1941.

[25] F. Buffa, Vznik a vývin slovenskej botanickej nomenklatúry, Bratislava 1972, s. 296.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[22] V. Kosík, Slovník lidových názvů rostlin, Praha 1941.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[22] V. Kosík, Slovník lidových názvů rostlin, Praha 1941.

[29] Kott, d. cit. v pozn. 15, sv. IX, s. 196.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[31] J. Kubín, Lidomluva Čechů kladských, Praha 1913, s. 188.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[22] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[32] J. F. Hruška, Dialektický slovník chodský, Praha 1907, s. 13.

[33] D. cit. v pozn. 23, s. 83.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[34] O. F. Babler, Názvy divizny, Naše řeč 65, 1982, s. 165.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[16] Latinitatis medii aevi lexikon Bohemorum, Praha 1977—85, s. 594n.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[25] F. Buffa, Vznik a vývin slovenskej botanickej nomenklatúry, Bratislava 1972, s. 296.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[35] D. cit. v pozn. 23, s. 209.

[36] D. cit. v pozn. 23, s. 149.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[36] D. cit. v pozn. 23, s. 149.

[24] J. Karłowicz — A. Kryński — W. Niedźwiedzki, Słownik języka polskiego 1—8, Warszawa 1900—1927.

[37] D. cit. v pozn. 23, s. 117n.

[38] D. cit. v pozn. 23, s. 87.

[38] D. cit. v pozn. 23, s. 87.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[39] F. Bartoš, Dialektický slovník moravský I—II, Praha 1906.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[40] D. cit. v pozn. 23, s. 128; d. cit. v pozn. 25, s. 306.

[41] Květní klas připomíná ocas, proto se někdy ze spojení liščí ocas vykládá i vědecký název Vulpia, lat. vulpes ‚liška‘ (např. Simonović, d. cit. v pozn. 21). Ale není tomu tak: název má svůj původ ve jménu něm. botanika a lékárníka J. S. Vulpia (1746—1806), viz Marzell, d. cit. v pozn. 19.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[42] D. cit. v pozn. 23, s. 27.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[39] F. Bartoš, Dialektický slovník moravský I—II, Praha 1906.

[43] D. cit. v pozn. 23, s. 190.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[44] F. Bartoš, Dialektologie moravská II, Brno 1895, s. 502.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[45] D. cit. v pozn. 23, s. 190.

[20] N. Annenkov, Botaničeskij slovar‘, 2. vyd., S.-Peterburg 1878, pod věd. názvem.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[22] V. Kosík, Slovník lidových názvů rostlin, Praha 1941.

[46] B. Achtarov aj., Materiali za bălgarski botaničen rečnik, Sofija 1939, pod věd. názvem.

[21] D. Simonović, Botanički rečnik, Beograd 1959, pod věd. názvem.

[19] H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen 1—5, Leipzig 1943—79, pod věd. názvem.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[16] Latinitatis medii aevi lexikon Bohemorum, Praha 1977—85, s. 594n.

[39] F. Bartoš, Dialektický slovník moravský I—II, Praha 1906.

[47] Kott, d. cit. v pozn. 15, s. 260.

[12] J. Jungmann, Slovník česko-německý II, Praha 1836, s. 813n.

[48] B. Achtarov aj., Materiali za bălgarski botaničen rečnik, Sofija 1939, pod věd. názvem.

[14] Staročeský slovník, Praha 1984, s. 252n.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[14] Staročeský slovník, Praha 1984, s. 252n.

[16] Latinitatis medii aevi lexikon Bohemorum, Praha 1977—85, s. 594n.

[48] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch I—XVI, Leipzig 1854—1960.

[24] J. Karłowicz — A. Kryński — W. Niedźwiedzki, Słownik języka polskiego 1—8, Warszawa 1900—1927.

[49] Kott, d. cit. v pozn. 15, sv. VIII, s. 245.

[50] J. Seidenglanz, Vození „lenocha“ na Chodsku o svátcích Svatodušních, Český lid 10, 1901, s. 445.

[51] Bartoš, d. cit. v pozn. 44, sv. II, s. 466.

[52] Bartoš, d. cit. v pozn. 44, sv. I, s. 239, sv. II, s. 467; F. Horečka, Nářečí na Frenštátsku, Frenštát p. R. 1941, s. 123. Jako slovenské je uvádí Kott, d. cit. v pozn. 15, sv. X, s. 637.

[46] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch I—XVI, Leipzig 1854—1960.

[24] J. Karłowicz — A. Kryński — W. Niedźwiedzki, Słownik języka polskiego 1—8, Warszawa 1900—1927.

[53] Kott, d. cit. v pozn. 15. sv. VIII, s. 565 a sv. X, s. 221.

[16] Latinitatis medii aevi lexikon Bohemorum, Praha 1977—85, s. 594n.

[54] Slovník spisovného jazyka českého II, Praha 1964.

[48] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch I—XVI, Leipzig 1854—1960.

[55] K. Hais — B. Hodek, Velký anglicko-český slovník I—III, Praha 1984—5.

[54] Slovník spisovného jazyka českého II, Praha 1964.

[55] K. Hais — B. Hodek, Velký anglicko-český slovník I—III, Praha 1984—5.

[56] Slovar’ sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka I—XVII, Moskva — Leningrad 1950—1965.

[15] F. Š. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický II, Praha 1880, s. 259n.

[57] Ottův slovník naučný XIV, Praha 1899, s. 647.

[58] Bartoš, d. cit. v pozn. 44, s. 444.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[59] Kott, d. cit. v pozn. 15, sv. VII, s. 35.

[2] J. Karłowicz, Słownik gwar polskich III, Kraków 1903, s. 380.

[59] Kott, d. cit. v pozn. 15, sv. VII, s. 35.

[14] Staročeský slovník, Praha 1984, s. 252n.

[16] Latinitatis medii aevi lexikon Bohemorum, Praha 1977—85, s. 594n.

[24] J. Karłowicz — A. Kryński — W. Niedźwiedzki, Słownik języka polskiego 1—8, Warszawa 1900—1927.

[56] Slovar’ sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka I—XVII, Moskva — Leningrad 1950—1965.

[55] K. Hais — B. Hodek, Velký anglicko-český slovník I—III, Praha 1984—5.

[48] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch I—XVI, Leipzig 1854—1960.

[54] Slovník spisovného jazyka českého II, Praha 1964.

[55] K. Hais — B. Hodek, Velký anglicko-český slovník I—III, Praha 1984—5.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[54] Slovník spisovného jazyka českého II, Praha 1964.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[52] Bartoš, d. cit. v pozn. 44, sv. I, s. 239, sv. II, s. 467; F. Horečka, Nářečí na Frenštátsku, Frenštát p. R. 1941, s. 123. Jako slovenské je uvádí Kott, d. cit. v pozn. 15, sv. X, s. 637.

[30] Citováno z kartotéky dial. oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně, jehož pracovníkům děkuji za poskytnutí materiálu.

[32] J. F. Hruška, Dialektický slovník chodský, Praha 1907, s. 13.

[60] A. Hatzfeld — A. Darmesteter — A. Thomas, Dictionnaire général de la langue française du commencement du XVIIe siècle jusqu’ à nos jours I—II, Paris 1926.

[56] Slovar’ sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka I—XVII, Moskva — Leningrad 1950—1965.

[61] Kott, d. cit. v pozn. 15, sv. IV, s. 756, sice naznačuje, že může jít o zkomoleninu slova vexace, ale i v tom případě je třeba počítat aspoň s adideací k ocasu.

[62] Kott, d. cit. v pozn. 15, sv. IX, s. 198.

[14] Staročeský slovník, Praha 1984, s. 252n.

[60] A. Hatzfeld — A. Darmesteter — A. Thomas, Dictionnaire général de la langue française du commencement du XVIIe siècle jusqu’ à nos jours I—II, Paris 1926.

[56] Slovar’ sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka I—XVII, Moskva — Leningrad 1950—1965.

[55] K. Hais — B. Hodek, Velký anglicko-český slovník I—III, Praha 1984—5.

[63] F. Š. Kott, Dodatky k Bartošovu Dialektickému slovníku moravskému, Praha 1910.

[15] F. Š. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický II, Praha 1880, s. 259n.

[48] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch I—XVI, Leipzig 1854—1960.

[14] Staročeský slovník, Praha 1984, s. 252n.

[56] Slovar’ sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka I—XVII, Moskva — Leningrad 1950—1965.

[55] K. Hais — B. Hodek, Velký anglicko-český slovník I—III, Praha 1984—5.

[60] A. Hatzfeld — A. Darmesteter — A. Thomas, Dictionnaire général de la langue française du commencement du XVIIe siècle jusqu’ à nos jours I—II, Paris 1926.

[48] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch I—XVI, Leipzig 1854—1960.

[56] Slovar’ sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka I—XVII, Moskva — Leningrad 1950—1965.

[64] Bartoš, d. cit. v pozn. 44, s. 352.

[14] Staročeský slovník, Praha 1984, s. 252n.

[48] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch I—XVI, Leipzig 1854—1960.

[55] Biblí svatá, podle pův. vydání kralického z let 1579—1593, Kutná Hora 1942, s. 205.

[48] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch I—XVI, Leipzig 1854—1960.

[66] Za tento údaj děkuji dr. L. Pacnerové, CSc.

Naše řeč, ročník 75 (1992), číslo 1, s. 31-41

Předchozí Miloslav Churavý: Kdo a proč má činoherce za betlemáky

Následující Radoslava Brabcová: Jazykové sloupky