Joule

Růžena Buchtelová

[Short articles]

(pdf)

-

V naší jazykové poradně se několikrát objevil dotaz na výslovnost jednotky práce joule. Uživatelé spisovného jazyka se přitom opakovaně pozastavovali nad tím, proč se tato fyzikální jednotka vyslovuje [džaul], popř. [džoul], ačkoli původní výslovnost jména anglického fyzika, podle kterého je pojmenována, zní [džúl].

Je známo, že převážný počet názvů fyzikálních i jiných jednotek má svůj původ odvozený od jmen jejich objevitelů a vynálezců. Jde vlastně o celou soustavu pojmenování, přičemž jejich charakteristickou vlastností je tendence přidržovat se původní pravopisné i výslovnostní podoby vlastního jména a měnit ji jen v některých výjimečných případech. V původní pravopisné podobě se vyskytuje pojmenování většiny jednotek, které mají ráz mezinárodních značek, jako je např. becquerel, coulomb, curie, gauss, gray, henry, maxwell, newton, ohm, pascal, siemens, watt atp. Pravopisné změny se týkají jen některých ojedinělých případů. Jedná se však o drobné úpravy, které v zásadě nenarušují vztah mezi výchozím jménem a pojmenováním fyzikální jednotky.[1]

Kodifikace výslovnosti fyzikálních jednotek v češtině je v zásadě shodná s výslovností v původním jazyce nebo se jí velmi blíží. Výjimku tvoří několik případů, kdy souvislost s vlastními jmény, která posloužila jako základ pojmenování, je poněkud oslabena. V těchto případech dochází při čtení názvů některých jednotek k určitým výslovnostním posunům podle zásad vztahu pravopisu a výslovnosti v přejímajícím jazyce (v našem případě v češtině).[2]

V ostatních případech se ve spisovných mluvených projevech uplatňuje důsledně výslovnost původní. Podle našich zjištění je v povědomí uživatelů spisovného jazyka již pevně zakotvena výslovnost u jednotek newton [ňútn], gray [grej], siemens [símens], becquerel [bekerel]. S jistým kolísáním se setkáváme u výslovnosti jednotky curie, kde se vedle kodifikované výslovnosti [kirí] uplatňuje rovnocenně i výslovnostní podoba [kiri]. I když podle našich výzkumů výslovnost [kirí] ve spisovných mluvených projevech dosud převažuje, není bez zajímavosti, že část uživatelů nepo[256]važuje tuto výslovnost za plně spisovnou.[3]

Podobně dochází ke kolísání ve výslovnosti fyzikální jednotky joule. V této souvislosti si musíme uvědomit, že vlastní jméno anglického fyzika Joule patří mezi ta jména, jejichž výslovnost kolísá i v angličtině (podobně jako Faraday), což je dáno i rodinnými zvyklostmi. Z tohoto důvodu je také anglická kodifikační praxe značně diferencována.[4]

Jestliže uživatelé jazyka uplatňují ve svých spisovných mluvených projevech důsledně i nekodifikovanou výslovnostní podobu [džoul] vedle předpisované výslovnosti [džaul] a považují ji rovněž za plně spisovnou, svědčí to i o jisté změně jejich postojů. Tato skutečnost nás vede k zamyšlení nad sociálními i jazykovými činiteli, které podmiňují efektivnost kodifikace. Proto také při vypracovávání kodifikačních postupů bude nutno uplatňovat ve větší míře přístup sociolingvistický, tzn. respektovat současný spisovný úzus zejména tam, kde nabývá povahy normy a přitom se od kodifikace liší. Pro jazykovou praxi z toho vyplývá nutnost počítat v řadě případů s výslovností dubletní, a to nejenom tehdy, kdy se jedná o slovo nové, které teprve zdomácňuje v naší slovní zásobě. Uvedené případy výslovnosti jednotek joule i curie svědčí o tom, že změnám podléhají i slova, která již zdánlivě pevně zakotvila v našem jazyce. Proto také při stanovení kodifikace jejich výslovnosti připustíme alternativní výslovnost [džaul] i [džoul] a rovněž [kirí] i [kiri].

---

[1] Např. ze jména francouzského fyzika Ampère, které se vyslovuje s otevřeným [e] psaným è, přičemž koncové e, tzv. „němé e“ se nevyslovuje, ustálila se pravopisná podoba jednotky podle výslovnosti, tedy ampér. Hlavním důvodem této pravopisné úpravy byla snaha vyhnout se grafickému znaku, který je v češtině neobvyklý.

[2] Např. fyzikální jednotka coulomb má výslovnost [kulomp], 2. p. [kulombu], ačkoli jméno jejího objevitele, francouzského fyzika Coulomba, vyslovíme v 1. pádě [kulon], podobně v názvu jednotky maxwell se ustálila výslovnost podle pravopisné podoby [maksvel], přestože jméno anglického fyzika Maxwella ve výchozím jazyce zní [meksvel], angström má svůj původ ve jménu švédského astronoma Angströma, které vyslovíme [ongstrem], zatímco výslovnost fyzikální jednotky je [angstrém], rovněž v názvu jednotky farad se ustálila výslovnost [farat] oproti výslovnosti jména anglického fyzika Faradaye, které kolísá i v angličtině [feredy], popř. [feredej]. Srov. Výslovnost spisovné češtiny 2, Výslovnost slov přejatých, Praha 1978, a M. Honzáková, M. Romportl, Čteme je správně?, Praha 1981.

[3] Tento rozkolísaný stav podporuje do jisté míry i skutečnost, že naše dosavadní encyklopedické prameny uvádějí důsledně výslovnost krátkou, tedy [kiri], přestože je v rozporu se současnými kodifikačními příručkami.

[4] D. Jones, Everyman’s English Pronouncing Dictionary, London 1969, uvádí u výslovnosti jednotky joule následující pořadí výslovnosti: [džúl], [džoul], [džaul], přičemž poznamenává, že výslovnost anglického fyzika zní [džúl], avšak ostatní nositelé tohoto jména se vyslovují [džoul] nebo [džaul]. Podobně diferencuje výslovnost slova joule i německá kodifikační příručka (Großes Wörterbuch der deutschen Aussprache, Leipzig 1982), která uvádí pořadí výslovnosti [žúl], [džaul], [džúl].

Naše řeč, volume 74 (1991), issue 4-5, pp. 255-256

Previous Zdeněk Salzmann: O jménu Inka

Next Josef Filipec: Naše současná společnost, slovní zásoba a slovníky