Knížka o češtině v USA

František Štícha

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Kniha Český jazyk v USA (243 s.) je druhou publikovanou monografií nynějšího vedoucího katedry českého jazyka filozofické fakulty UK Karla Kučery a první knižní prací o češtině ve Spojených státech. Vyšla v sérii AUC Philologica Monographia v r. 1990 a je výsledkem autorova studia za jeho lektorského pobytu v USA.

Hned v úvodu čteme zajímavou informaci o tom, že zatímco češtině v USA bylo dosud věnováno pouze několik statí, je např. vývoj skandinávských jazyků na americké půdě popsán již v řadě monografií. Knížku K. Kučery tedy vítáme jako první cenný zdroj mnoha velmi zajímavých informací o sféře naší mateřštiny, o níž jsme věděli jen málo nebo nic.

Po úvodním vyjasnění termínů jako útvar českého národního jazyka, varianta a komunitní mluva se dozvídáme důležitá a poučná fakta o společenských a historických předpokladech a podmínkách existence českého jazyka v Americe, o charakteru a vývoji přistěhovaleckých komunit, o jejich rozkvětu, úpadku a zániku a následují charakteristiky čtyř přistěhovaleckých generací.

V následujícím oddílu nazvaném Současná americká čeština je nejprve vymezen pojem „americká čeština“ (dále AČ), jíž se rozumí roztříštěná a noremně uvolněná varianta českého jazyka, historicky zakořeněná v komplexu českého národního jazyka, k němuž však aktuálně nepřísluší a vyvíjí se pod tlakem angličtiny. Souhlasíme s autorovým názorem, že termín varianta lze užívat nejen o útvarech národního jazyka, neboť je namístě hovořit též o variantách menšinových, národnostních, kmenových ap. a také o variantách přistěhovaleckých.

V oddílu Historická zakořeněnost americké češtiny v komplexu českého národního jazyka a v jeho různých dobových podobách se dozvídáme, že AČ se zakládá na útvarech nespisovných, zejména nářečních (což bylo možno předpokládat), a že různé dobové podoby spisovné češtiny se v AČ uplatnily jen omezeně.

Další oddíl je nadepsán Aktuální nepříslušnost AČ ke komplexu českého národního jazyka a její existence v americké mnohojazyčné společnosti. Probírá se tu ztráta historické komunikační základny (není však zcela jasné, co je výrazem „komunikační základna“ míněno), nivelizace jazyka mj. vlivem ideálu „zachování čisté české řeči potomkům“ (uvozovky K. K.), uvolňování a otevírání normy, míšení útvarů a důsledky těchto procesů, jimiž [235]jsou např. změny analogické a tzv. změny atrofické (tj. např. zjednodušování flexe). Jedním z důležitých zjištění tu je, že „hlavní vývojovou tendencí AČ nebylo vyrovnávání jednotlivých nářečí přenesených do USA, nýbrž jejich míšení v komunitních mluvách a v idiolektech…“ (s. 89), k němuž docházelo v souvislosti s generačním předáváním AČ. Avšak v důsledku kulturních, názorových a jiných rozdílů mezi přistěhovalci z různých období nedocházelo k míšení různých dobových podob spisovného jazyka ani ostatních útvarů českého národního jazyka. Ustrnutí spisovného jazyka pak způsobilo, že brzy ztratil svou prestižní funkci.

Pokud jde o jednotlivé jevy, zaujalo nás např. tvrzení, že pod vlivem angličtiny se v AČ podstatně častěji než v češtině na českém území užívá tzv. opisného pasíva. Bylo by tu však žádoucí rozlišit případy, kdy jde skutečně pouze o frekvenci užité pasívní věty či pasívní slovesné formy přijatelné i v „české“ češtině (např. Byl jsem očekáván, v různých kategoriálních modifikacích), od případů, kdy je v „české“ češtině na rozdíl od angličtiny normou stylizace aktivní, např. Štípla mě včela (proti angl. I was stung by a bee).

Za centrální část studie lze pokládat oddíl nadepsaný Česky jazyk v americké mnohojazyčné společnosti. Probírají se zde rozmanité vlivy angličtiny na oblast hláskosloví, tvarosloví a syntaxe, ovlivňování slovní zásoby přejímáním slov anglických do českých promluv, a to jak bez formálních změn, tak se změnami pravopisnými, hláskovými a slovotvornými; dále se autor věnuje otázce tzv. přepínání kódů (tj. střídání jazyků během komunikace), vlivům ostatních jazyků na češtinu a naopak vlivu češtiny na angličtinu i jiné jazyky.

V předposledním, sedmém oddílu s názvem Roztříštěnost a noremní uvolněnost americké češtiny se charakterizují tzv. kvazistandardní útvary AČ, jichž se užívá především v čechoamerických periodikách; neboť, jak se dozvídáme, i na etnických akcích je jednacím jazykem téměř vždy angličtina. Rozlišuje se nový kvazistandard, jehož uživatelé patří k první přistěhovalecké generaci, jsou zpravidla příslušníky inteligence a mají zájem o zachování české kultury v USA; střední kvazistandard, jehož základem je spisovná čeština 1. pol. 20. stol. a jehož uživatelé jsou lidé ve věku nad 50 let; a starý kvazistandard, jehož základem je spisovná čeština minulého století a počátku 20. stol. a jehož uživatelé patří k příslušníkům druhé přistěhovalecké generace a generací dalších.

Poslední část knihy se nazývá Nestandardní americká čeština a dozvídáme se tu mj., že v současné AČ zřejmě vůbec neexistují útvary se sociální, zájmovou nebo profesní vázaností, neboť, jak autor dále uvádí, ani samotné komunitní mluvy nejsou plně konsolidované a v řadě případů AČ přežívá pouze jako soubor reziduálních idiolektů s jen příležitostným komunikačním uplatněním.

Kniha je doplněna tabulkou s údaji o počtu obyvatel jednotlivých států [236]USA a počtu obyvatel českého původu v těchto státech, dále tabulkou s bližšími údaji o citovaných mluvčích, dvěma rejstříky, poměrně bohatým seznamem literatury a osmi ukázkami českých textů, z nichž pět jsou mluvené projevy.

Máme-li vznést výhradu k recenzované publikaci, řekli bychom, že snad lze litovat, že se autor neodhodlal k podrobnější a soustavnější analýze čechoamerických periodik z různých období a že informace podané o tomto tisku a zejména jeho češtině jsou zde poměrně dosti kusé. K věcem čistě formálním: v knize se neustále opakuje výraz americká čeština — na dvou po sobě následujících stránkách jsme napočítali 18 výskytů; v podobných případech bývá obvyklé užívat zkratky, jak jsme to učinili i my v naší zprávě (AČ).

Knížka Karla Kučery je však nepochybně cenným a užitečným zdrojem mnoha zajímavých poznatků a informací.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 4-5, s. 234-236

Předchozí Jaroslava Hlavsová: Období rozvoje české dialektologie v letech 1895—1945 (Část 3.)

Následující Daniela Škvorová: Bohemistický sborník z Amsterodamu