Významné jubileum slovenské i české jazykovědy

Marie Čechová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Na počátku února oslavila československá stylistika a vůbec lingvistika významné jubileum, neboť se sedmdesáti let dožívá v českých zemích nejznámější slovenský jazykovědec, univ. prof. dr. Jozef Mistrík, DrSc. (narozen 2. 2. 1921 v Španí Dolině).

Širší česká kulturní veřejnost zná J. Mistríka především jako autora stylistických děl, neboť právě jeho stylistiky sloužily studentům češtiny jako základní příručky v době, kdy nesměly vycházet Základy české stylistiky (A. Jedlička a kol., 1970) pro citace ze zakázaných autorů a jiná soustavná stylistika češtiny neexistovala (až na skripta jednotlivých fakult).

První soustavnou stylistickou příručku vydal J. Mistrík v r. 1961: Praktickou slovenskou štylistiku (znovu r. 1963). Autor práci (podobně jako B. Havránek — A. Jedlička Českou mluvnici) postupně prohluboval, rozšiřoval i revidoval, a tak vyšla r. 1965 Slovenská štylistika, v níž byly přepracovány kapitoly o slohotvorných činitelích, o jazykových stylech, o lexikálních prostředcích, část syntaktická, zčásti i morfologická, zcela nové pak byly kapitoly věnované fonologickým prostředkům a kompozici. Další verze jeho stylistiky je ze 70. let a nese název Štylistika slovenského jazyka (1970, 1977). Dosud nejrozsáhlejší stylistické dílo nejen Mistríkovo, ale i československé stylistiky představuje jeho Štylistika (1985, 1989). I když [149]J. Mistrík v průběhu desítiletí pojetí stylových jevů zásadně neměnil, významně prohluboval jejich výklad a uplatňoval nové poznatky z oblasti výstavby textu, takže např. v kapitole Kompozícia textu nacházíme rozpracovanou tzv. gramatiku textu (sleduje navazování výpovědí v textu), tektoniku textu (týkající se členění textu, např. na odstavce) — někdy se mluví o mikrokompozici; dále se zde setkáváme s tzv. architektonikou textu (což odpovídá tzv. makrokompozici): probírají se tady slohové postupy a útvary. Vedle toho zpracoval J. Mistrík i samostatné publikace zaměřené k studiu výstavby textu (Štruktúra textu, 1976, Exakte Typologie von Texten, 1973).

Čeští studenti bohemistiky vděčí Štylistice za to, že měli k dispozici studijní pomůcku k svému vysokoškolskému studiu. Tato kniha dobře suplovala práci českou, protože obecné stylistické principy platí pro oba jazyky a pro obě komunikační společenství, rozdíly jsou ve stylových charakteristikách a ve využití jazykových prostředků. Použitelnost této knihy v českém jazykovém prostředí jistě usnadnilo i to, že J. Mistrík navazuje na českou stylistickou tradici, vytvářenou B. Havránkem, V. Mathesiem a jejich žáky.

Vedle stylistických prací syntetických se J. Mistrík zaměřil na některé specifické problémy stylistické, a tak vznikly jeho knihy Kompozícia jazykového prejavu (1969), Žánre vecnej literatúry (1975). Zvláště se soustředil na problémy rétoriky, přitom nemáme na mysli pouze jeho Rétoriku (1978, 1980, 1987), ale i Rétoriku pre učiteľov (1985) a Kurz lektorskej rétoriky (1989). Tím jsme dospěli k rozsáhlému okruhu Mistríkovy tvorby, k činnosti popularizační. Ta se týká jak stylistiky (Kapitoly zo štylistiky, 1977) s rétorikou (Žena pred verejnosťou, 1989, maď. 1990), tak jazykovědy vůbec: Slovenčina pre každého (1967, 1971), Jazyk a reč (1984), Moderná slovenčina (1984, 1988), Encyklopédia jazykovedy — je jejím vědeckým redaktorem (práce je v tisku).

J. Mistrík pomáhá i praxi interpretační (Hľadanie profilu básne, 1972), soustřeďuje se i na recitaci, viz Hovory s recitátorom (1971, 1978 — česky), Úvahy s recitátorom (1974). Zvuková stránka řeči ho přitahuje od počátku, jeho první publikovanou knižní prací byla Intonácia rozhlasovej reči (1961), a i v studiích rétorických má u něho centrální postavení soustava zvukových prostředků. V Rétorice je dělí na „lingvistické“ a „paralingvistické“ (spíše bychom řekli: lingvální a paralingvální) — k posledně jmenovaným řadí timbre (zabarvení hlasu), tempo řeči, agogiku (změny tempa) a rytmus projevu. Spolu s intonačními kvalitami přičleňuje k parajazykovým prostředkům i gesta a mimiku, tedy tzv. kinetiku. Jí věnuje pozornost i v jiných studiích, např. Pohyb ako reč (v tisku).

Zastavme se u knihy Jazyk a reč, určené mladým čtenářům. J. Mistrík dovede totiž o náročných tématech psát jasně a srozumitelně. Přitom oceňujeme jeho nápaditost už při výběru tematiky. Např. v uvedené knize si všímá takových projevů, které jiní přehlížejí nebo nedoceňují, jež však mají z hlediska mladých značný význam i rozšíření. J. Mistrík tak „objevil“ zá[150]pisy do památníků a mota příležitostně uváděná na svatebních a jiných oznámeních.

Jubilant se nezabývá širší lingvistickou problematikou jen v popularizačních pracích. Vydal řadu studií o současném slovenském jazyku, a to o jeho syntaxi, morfologii a lexikologii, např.: Slovosled a vetosled ve slovenčine (1965), Morfológia slovenského jazyka (1966 — spoluautor), Slovník tlače (1966).

Pro J. Mistríka je příznačné, že sleduje dění v širokém kulturním okruhu, je dobře obeznámen mj. s matematikou a statistikou. Uplatňuje jejich metody v pracích stylistických, a tím dodává svým výkladům věrohodnosti a zajímavosti; zvláště pak jsou na těchto metodách založeny jeho publikace speciální, Frekvence slov v slovenčine (1969), Retrográdny slovník slovenčiny (1976), Frekvence tvarov a konštrukcií v slovenčine (1985). Všechny tři knihy tvořící celek podávají ucelený matematicko-statistický popis slovenštiny. Do řady s nimi můžeme dále postavit i Frekvenčný slovník posunkovej reči (1986 — spoluautor).

Dosud jsme uváděli knihy vydávané převážně v Československu, avšak Mistríkova tvorba svou působností překračuje hranice našeho státu. Jeho práce vycházejí v USA, SRN, SSSR, V. Británii, Maďarsku, Jugoslávii, Polsku, Rakousku. Z jeho více než 200 časopiseckých studií jich vyšlo dvacet v cizině. Mistrík vedle desítek odborných knih zpracoval i pěknou řádku učebnic slovenštiny a její gramatiky i pro cizince (angl., rus., něm., franc.).

J. Mistrík má odborné zájmy značné šířky. Byly asi předurčeny jeho praktickými činnostmi: působil jednak jako učitel na všech stupních škol (základní škola, obchodní akademie, filozofická fakulta), a to nejen jako učitel slovenštiny, avšak např. i těsnopisu, působil též ve Státním stenografickém ústavu (i jako jeho ředitel), takže mezi tituly jeho knih nalézáme práce týkající se rychlého čtení (1980, 1982), stenografie a grafologie (Grafológia, 1982).

K dokreslení profilu osobnosti J. Mistríka doplňme, že dlouhá léta (od r. 1972) řídí Letní seminář slovenského jazyka a kultury a z této funkce vyplývá i řízení sborníku Studia Academica Slovaca. Při této příležitosti nemůžeme nepřipomenout, že zásluhou J. Mistríka se stala tzv. letní škola v Bratislavě významnou společenskou záležitostí, přitažlivou pro mnoho cizinců — slavistů i neslavistů — a že tak J. Mistrík dělá neocenitelnou službu své mateřštině, její propagaci ve světě.

Oslavenec je mj. předsedou Slovenské jazykovědné společnosti (od r. 1981), na jejíž zasedání zve i bohemisty k přednáškám a tím prakticky pěstuje česko-slovenskou vzájemnost a přispívá k našemu hlubšímu vzájemnému poznávání. Je členem různých i mezinárodních jazykovědných komisí. V posledním, porevolučním období se stal vedoucím katedry slovenského jazyka filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, na níž kdysi studoval (slovenštinu — ruštinu) a kde pracuje od r. 1965 (od r. 1968 [151]jako docent, od r. 1979 jako profesor), předtím pracoval ve Slovenské akademii věd (1961—65).

Bohatá je i jubilantova činnost redakční (redigoval 21 sborníků), přednášková a pedagogická. Přednáší nejen na mateřské univerzitě, ale i na desítkách mezinárodních kongresů a na vysokých školách v zahraničí (přednášel např. jako hostující profesor v Oxfordu, v Sheffieldu, v Kolíně n. R., v Moskvě), účastní se samozřejmě všech významnějších konferencí u nás. Tak jsem také prof. Mistríka osobně poznala, a to jako člověka neobyčejně vlídného a pozorného k mladším kolegům.

Už jen ze stručného přehledu je patrno, že J. Mistrík je asi nejpilnější a publikačně nejčilejší náš lingvista. J. Mistrík je obdivuhodná osobnost i po jiných stránkách, je ohleduplný, jemný, tolerantní. Nelituje času pro mladší lingvisty, rád a iniciativně jim pomáhá. Nejpodstatnější pak je to, že J. Mistrík vykonal tolik práce, kterou jinak vykonávají celé týmy pracovníků.

A tak plna obdivu k osobnosti prof. Mistríka vyslovuji přání své i přání celé redakce Naší řeči: ať profesor Mistrík vstoupí do osmého desetiletí svého života v plném zdraví, v dobré pohodě a s elánem. Těšíme se na jeho další publikace.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 3, s. 148-151

Předchozí Iva Nebeská: O některých činitelích dorozumívacího procesu

Následující Věra Vlková: Životní jubileum Marie Těšitelové