Expertní, expertizní

Olga Martincová

[Short articles]

(pdf)

-

Téměř zároveň se slovními spojeními, v nichž se v úloze určujícího výrazu uplatňuje příd. jméno expertní, přibývají v posledních letech spojení s příd. jménem expertizní.[1] Příd. jméno expertní se dnes vysky[108]tuje např. ve spojení s podst. jmény odhad, skupina, jednání, úvaha aj., expertizní se objevuje ve spojení s výrazy posouzení, projednání (dokumentace staveb), středisko apod. Až na výjimky (např. termín expertní systém z výpočetní techniky)[2] jsou to tzv. volná spojení. Protože obě příd. jména mají stejný kořen expert-, nemusí být při běžném užití jejich významová diferenciace vždy dostatečně zřejmá. Jejich užití však může kolísat nejen z formálních a významových důvodů, ale také vlivem sémantiky určovaných podst. jmen a dalších faktorů. S tím pak souvisejí při potřebě přesného vyjádření pochybnosti o správném výběru slova.

Základní významový rozdíl mezi oběma příd. jmény vyplývá z jejich slovotvorné strukturovanosti. Příd. jméno expertní poukazuje ke jménu expert[3] ve významu ‚odborník přizvaný k posouzení určité otázky, znalec, odborník vůbec‘. (Srov. podobné vztahy u detektivní — detektiv, advokátní — advokát, oponentní — oponent aj.) Příd. jméno expertizní se vztahuje k slovu z fr. expertiza, znamenajícímu ‚znalecký posudek, dobrozdání, znalectví‘.[4] Třebaže jsou tedy obě příd. jména vnější stavbou i lexikálním (věcným) významem ‚odbornosti‘ blízká, liší se slovotvornou stavbou a obecnými významy slovotvorných základů, resp. základových slov: expert zahrnuje význam ‚osoby‘, expertiza pak ‚výsledek činnosti/obor činnosti‘.

K obecným vlastnostem příd. jmen patří jejich schopnost spojovat se s určitými okruhy podst. jmen. Příd. jméno expertní má vzhledem k slovotvorně opěrnému výrazu expert předpoklady, aby se spojovalo s podst. jmény, která znamenají určitý odborný úkon nebo jeho výsledek (např. odhad), seskupení osob (skupina, tým, komise), nebo která mají význam značně všeobecný (činnost, služba apod.). U příd. jména expertizní jde o jména, která vyjadřují činnosti charakteristické pro úřední jednání (např. projednání, posouzení, vyjádření). Může se však spojovat — podobně jako příd. jméno expertní — také s výrazy činnost, služba apod. Všechna tato spojení se vyznačují vyšším stupněm sémantické vázanosti mezi slovními komponenty,[5] a [109]proto je můžeme pokládat za spojení typická.

I když pro realizaci a typičnost konkrétních spojení jsou sémantické předpoklady spojovatelnosti příd. jména závažné, na charakteru a šíři repertoáru se podílejí i další činitelé. Uplatňují se hlavně u příd. jména expertní. U některých spojení se v užití příd. jména projevuje konkurence mezi adjektivním přívlastkem a přívlastkovým substantivem (srov. „expertní jednání československé a německé delegace“ (tisk) místo explicitnějšího vyjádření jednání expertů, československé a německé delegace). V jiných případech, jako např. expertní úvahy, souvisí spojování příd. jména s jeho posunem k hodnotícímu, kvalifikačnímu odstínu. Tak např. ve vyjádření „podávání relevantních analýz, expertních úvah a výhledových projektů“ (tisk) se ukazuje, že výraz expertní odpovídá synonymním prostředkům odborný, kvalifikovaný, které mají ve své významové struktuře mimo jiné také jakostní význam, a tedy že samo příd. jméno expertní tento význam také zde vyjadřuje. Takováto spojení mají však charakter zatím příležitostný.

Obecně můžeme říci, že s významovou diferenciací obou příd. jmen souvisí do značné míry diferencovaný repertoár jejich spojení. K tomu je třeba přihlížet nejen při realizaci dalších spojení, ale také při tvoření nových názvů, např. názvů organizačních celků s určovanými výrazy středisko, odbor, útvar, kancelář apod. Ze sémantických rozdílů vyplývá, že výrazem expertní se zpřesní jejich profesionální orientace, zatímco výrazem expertizní se vyjádří druh vykonávané činnosti.

---

[1] Příd. jméno expertní je sice již zaznamenáno v Příručním slovníku jazyka českého 1 (Praha 1935), avšak na základě dobového výskytu a užití je hodnoceno jako slovo řídké; příd. jméno expertizní zde uvedeno není. V novějších slovnících spisovné češtiny (Slovník spisovného jazyka českého, Praha 1980—1971; Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 1978) se ani jedno z nich neuvádí. Obě tato příd. jména a navíc i příd. jméno expertský (k expert) má slovník cizích slov připravovaný lexikografickým odd. Ústavu pro jazyk český ČSAV.

[2] Viz Malá československá encyklopedie 2, Praha 1985, s. 377.

[3] Pokud jde o výskyt příd. jména expertní v češtině, není jeho původ jednoznačný. Odvození od slova expert se ukazuje ve spojeních, jako jsou např. expertní odhad (srov. s rozvinutým vyjádřením odhad provedený expertem (znalcem) i s jeho synonymním výrazem znalecký odhad). Vedle toho však toto příd. jméno formálně a významově souvisí s lat. výrazem expertus, jehož slovníkovými ekvivalenty jsou adj. zkušený; vyzkoušený, osvědčený (viz např. Latinsko-český slovník, Praha 1957). V současné době sílí užívání příd. jména ve významu ‚odborný, kvalifikovaný‘. To ukazuje i na vliv jiných jazyků, zejména angličtiny. (Srov. významy angl. adjektiva expert uvedené ve Velkém anglicko-českém slovníku 1, K. Haise—B. Hodka, Praha 1984, s. 897: ‚odborný, znalecký, zkušený, kvalifikovaný‘ aj.). Lze tedy uvažovat i o přejetí, a to z různých zdrojů. Kromě toho nelze vyloučit, že tyto sémantické obměny nejsou podmíněny procesy probíhajícími v češtině samé.

[4] Srov. Slovník spisovného jazyka českého 1 (Praha 1960), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha 1978) a dále srov. Malá československá encyklopedie, d. cit. v pozn. 2.

[5] Srov. E. Kučerová, Z problematiky slovných spojení, Štúdie z porovnávacej gramatiky a lexikológie, Bratislava 1974, s. 18.

Naše řeč, volume 74 (1991), issue 2, pp. 107-109

Previous Zdeněk Salzmann: O psaní slova indián

Next Ivana Bozděchová: Nakupujeme v diaprodejnách