O psaní slova indián

Zdeněk Salzmann

[Drobnosti]

(pdf)

-

Podle platných Pravidel českého pravopisu (1. vyd., Praha 1957) a výkladových slovníků češtiny píší se jména národní, kmenová a obyvatelská s velkým počátečním písmenem, jména příslušníků antropologických skupin a náboženských vyznání s písmenem malým. Podle těchto zásad je proto nutné rozlišovat mezi pravopisnými podobami Žid (příslušník národa) a žid (podle náboženského vyznání), Cikán (jako národnost) a cikán (jako příslušník antropologické skupiny), Táborští (obyvatelé Tábora) a táborští (stoupenci táborského hnutí) atp. Malé písmeno je obvykle i u vlastních jmen, užívá-li se jich v přeneseném smyslu: píše se proto cikán, jde-li o člověka připomínajícího cikána povahovými nebo tělesnými vlastnostmi, a vedle Křovák (příslušník jihoafrického kmene) je i podoba křovák, označující nekulturního, hrubého člověka. Slova jako černoch, běloch, rudoch, cromagnonec, neandertálec a křesťan, katolík, protestant se píší podle uvedených zásad rovněž s počátečním písmenem malým. V této souvislosti se naskýtá otázka, jak správně psát slovo Indián (příslušník velké většiny kmenů původního obyvatelstva Ameriky), u kterého se podle Pravidel připouští jen pravopisná podoba s písmenem velkým.[1]

Nejdříve je na místě doplnit a upřesnit poznámky uveřejněné na toto téma v Naší řeči před několika lety.[2] Podle A. Sticha, autora příspěvku, pojmenování běloch a černoch nejsou dobře srovnatelná s názvem Indián, poněvadž jsou jednoznačná, kdežto Indiáni „jsou jen jednou ze složek plemena mongoloidního, spolu s Číňany, Mongoly apod.“ K tomu lze podotknout, že tzv. plemeno europoidní (tj. běloši) v sobě zahrnuje několik antropologických typů, které se od sebe také výrazně liší (např. severní Evropané mají kůži světlé barvy, kdežto Indové jsou většinou snědí). Navíc je nutno zdůraznit, že v současné světové antropologii je třídění lidstva na tři, čtyři nebo i více základních plemen už překonané. Míšení typů dnes nabylo takového rozsahu a rozrůzněnost tělesných znaků na světě je taková, že není možno spolehlivě rozdělit lidstvo do několika málo plemen. Proto se starší i novější klasifikace lidstva na hlavní plemena velmi málo shodují.

Slova Indián (angl. Indian, American Indian nebo v poslední době i Native American) se užívá k označení příslušníka kteréhokoli z četných skupin původních obyvatelů Severní, Střední a Jižní Ameriky a ostrovů nazývaných Západní Indie, ale zpravidla kromě Eskymáků a Aleutů. Příslušnost k jazykovému společenství (jako např. u slova [107]Indoevropan) se tímto jménem nevyjadřuje, poněvadž byl americký kontinent, pokud jde o jeho praobyvatele, rozrůzněn jazykově více než ostatní díly světa. Pokud se týče tělesných rysů, sdílejí sice původní obyvatelé Ameriky ve velké míře některé dědičné vlastnosti, např. vlasový typ, epikantus (kožní řasa horního víčka, překrývající vnitřní oční koutek) a krevní skupiny, ale jinak se indiánská obyvatelstva od sebe liší celkovou podobou těla, odstínem pleti a jinými znaky. Z hlediska kulturněantropologického byly donedávna mezi jednotlivými indiánskými kmeny velmi podstatné rozdíly, od velmi jednoduchých společenství živících se sběrným hospodářstvím až po tzv. kultury vysoké, např. kulturu inckou nebo mayskou. Plurálový tvar Indiáni označuje proto v etnologii soubor rozličných, vzdáleně příbuzných obyvatelstev, jimiž byla Severní, Střední a Jižní Amerika původně osídlena, a podobá se tak svým rozsahem názvům černoši a běloši. První z těchto dvou názvů se ve svém původním významu vztahuje na tělesně, jazykově a kulturně rozličné skupiny praobyvatelů podsaharské Afriky. Druhý název (běloši) se vztahuje na podobně různorodá obyvatelstva Evropy, Blízkého a Středního východu, severní Afriky a části Indie (a později ovšem i na mnoho přistěhovalců do Nového světa a Austrálie). Tento rozbor nasvědčuje tomu, že by bylo správnější psát jméno Indián s malým počátečním písmenem, tj. v podobě indián.[3]

Tomuto závěru nebrání ani ta okolnost, že toto slovo bylo původně odvozeno od zeměpisného jména Indie, poněvadž se evropští objevitelé Ameriky domnívali, že dosáhli břehu indického subkontinentu. Pro pojetí tohoto slova jako jména obyvatelského, podle něhož by se psaní s velkým písmenem zdůvodnit dalo, by měli pisatelé jen kuriózní historické opodstatnění. A protože se dnes v češtině pro obyvatele Indie užívá jen pojmenování Ind, označení Indián se v povědomí Čechů se slovem Indie už sotva spojuje. To snad souvisí s tím, že přípona -án (např. v Amerikán, Marokán a Mexikán) pro označení jmen obyvatelských dnes už zastarala. Navíc lze ještě poukázat na slovo anglikán (člen anglické státní církve), které se píše s malým počátečním písmenem, i když je odvozeno od vlastního základu Anglie.

Podstata pravopisných nejistot při psaní slova Indián/indián není tedy v zásadách stanovených Pravidly českého pravopisu, ale spíše v ujasnění přesného významu tohoto slova.

---

[1] Pomíjím tu ovšem pojmenování indián pro motocykl značky Indian, a slovo indián nebo indiánek, označující piškotovou cukrovinku s čokoládovou polevou a zpravidla šlehačkovou náplní, poněvadž jsou mimo významový okruh, o který tu běží.

[2] A. Stich, Píšeme Izraelita, nebo izraelita?, NŘ 62, 1979, s. 158—161.

[3] Pozn. redakce: S touto podobou už také budoucí Pravidla počítají.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 2, s. 106-107

Předchozí Dušan Šlosar: Český dialektolog Jan Balhar

Následující Olga Martincová: Expertní, expertizní