Zdeněk Hlavsa
[Short articles]
-
V poslední době se v našem tisku častěji než obvykle objevují různá nová slova, s jejichž způsobem psaní nemáme velké zkušenosti, a tak někdy náhodně zvolený pravopis může ovlivnit a do obecného povědomí zavést řešení, které není z hlediska jazykového optimální.
Jedním takovým slovem je briefing. Jde o slovo anglického původu a zpravidla označuje schůzku mluvčího instituce (vlády, parlamentu apod.) nebo hlavy státu s novináři, kde se podávají stručné informace o politických aktualitách. V jeho základu je přídavné jméno brief, tj. ‚stručný‘ (etymologicky souvisí s lat. brevis). V našich slovnících briefing jako český termín hledáme marně; pro zajímavost uveďme, že se ho užívá jen v profesní mluvě letecké: briefing je instruktáž posádek před letem, zejména o meteorologických podmínkách.[1] V našem tisku se začalo objevovat, pokud si vzpomínáme, poprvé v době Gorbačovovy návštěvy v USA. Zprvu se užívalo jen anglické podoby briefing, ale pak se objevily i počeštěné formy brifing, resp. brífink. A to nás inspirovalo k této poznámce. Briefingy začaly organizovat rovněž sovětské orgány a snad vlivem ruštiny, která nevyznačuje a ani nerozlišuje v přejatých slovech délku samohlásky, se dostal do češtiny pravopis neodpovídající výslovnosti. V češtině bychom zřejmě měli psát brífink nebo brífing s dlouhým í (tato podoba se objevila v tisku rovněž). To neznamená, že doporučujeme pravopis počešťovat. Nabízí se tu srovnání s podobným slovem mítink. To je ovšem součástí české slovní zásoby již dávno, od dob rozvíjejícího se dělnického hnutí, tedy má na fonetický způsob psaní právo. Naproti tomu briefing má zatím v českých psaných projevech krátký život, a tak s brífinky bychom mohli ještě počkat.
[1] Slovenský Slovník cudzích slov M. Ivanové-Šalingové a Z. Maníkové (Bratislava 1983) toto slovo uvádí, a to v podobě briefing i brífing. V češtině je uživatelé hodnotí spíše jako slangové.
Naše řeč, volume 73 (1990), issue 4, p. 219
Previous Bedřich Téma: Výzkum antroponymie na východním Těšínsku
Next Eva Macháčková: Renesance výrazu nicméně