Časopis Naše řeč
en cz

Renesance výrazu nicméně

Eva Macháčková

[Short articles]

(pdf)

-

Výraz nicméně je v SSJČ (Slovník spisovného jazyka českého, Praha 1960—71) označován jako knižní, SSČ (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 1978) ho neuvádí vůbec. „Nicméně“ došlo v současnosti k renesanci tohoto výrazu; začalo se ho používat v projevech mluvených, v poslední době proniká i do textů psaných. Posluchači a čtenáři považují někdy tento výraz za nový a svým složením za nelogický.

Výraz nicméně je však doložen už ve staré češtině[1] — za latinské nihilominus; doklady najdeme i v Jungmannově Slovníku česko-německém (Praha 1835—9), a to i v nepočátkové poloze: Kůň okrocen bývá — bez uzdy nicméně jsa, plaší se. Podobný význam jako nicméně mají spojovací výrazy přesto, přesto však, přece však, ale přesto apod. Výra[220]zu nicméně stojí svým významem nejblíže přesto — také se běžně pojí s odporovacími spojkami ale, avšak, však (tedy: ale nicméně, nicméně ale, nicméně však); oba výrazy mohou však stát i samostatně — na rozdíl od výrazu přece, který se v daném významu musí se spojkami pojit nutně (přece však, ale přece, popř. a přece). V mluvených projevech se setkáváme především se spojeními se spojkou ale, protože spojky však, avšak jsou charakteristické pro jazyk psaný.

Stejně jako v starší češtině, i nyní se užívá výrazu nicméně v souvětích přípustkově odporovacích nebo jinak řečeno[2] v souřadném přípustkovém spojení vět. Příklad:[3] Bouřka už ustupuje, nicméně ještě prší. Takové souvětí můžeme převést na souvětí s vedlejší větou přípustkovou na prvním místě: I když už bouřka ustupuje, ještě prší. Podobně např.: Vyrábějí se tu i větší reaktory, nicméně nikdo nemusí mít obavy z jejich provozu (tedy: I když se tu vyrábějí i větší reaktory, nikdo nemusí mít obavy z jejich provozu). Výraz nicméně se někdy klade i místo pouhého ale, avšak, však, tedy ve významu pouze odporovacím: Občané protestují proti jakýmkoli takovým ekologickým stavbám, nicméně jejich zdržování může mít vážné důsledky.[4]

Stejně jako výrazy však, avšak, ale aj. i výraz nicméně může uvozovat věty mimo rámec jednoho souvětí. Může stát na začátku větných celků a dokonce i na začátku odstavců. Někdy bývá i oddělen čárkou a je na něm důraz: Majetková trestná činnost má trvale vzestupnou tendenci. Nicméně, vzestup trestné činnosti není v Ostravě zdaleka takový, jak se očekávalo. Je-li výraz nicméně na začátku větného celku (nebo dokonce odstavce), může se jím vyjádřit jistý rozpor s předcházejícím tvrzením; obdobně se užívá např. výrazu jenže. V řeči některých mluvčích už pak nemusí jít o rozpor s předcházejícím tvrzením; stává se výrazem „pseudoodporovacím“ s funkcí navazovací. Funguje jako začátek věty, užívá se ho pro vyvolání polemického tónu a často při vyjadřování vlastního mínění: Nicméně si myslím. Nicméně se domnívámNicméně si položíme otázku, jaký je vlastně praktický význam těchto nařízení. Podobnou navazovací funkci mívají v řeči některých mluvčích hojně užívané „pseudodůsledkové“ výrazy takže, tedy, oblíbené bývá i navazovací čili. (Ve slovenštině je s oblibou v této funkci užíváno výrazu čiže.)

Můžeme tedy shrnout: Výraz nicméně prožívá svou renesanci. Užívá se ho v souřadném přípustkovém (přípustkově odporovacím) spojení vět nebo členů, někdy i jen místo spojky ale. (Některé knižní výrazy pronikají totiž do mluvené řeči kvůli jistému ozvláštnění, např. i leč, pakliže apod.) Výraz nicméně se vyskytuje též jako počátkové, navazovací slovo, a to i tehdy, když nejde o žádný rozpor s předcházející výpovědí.


[1] Srov. Staročeský slovník, seš. 7, Praha 1976, s. 930; stč. užití je vázáno na spojení s odporovací spojkou a má blízko k příslovci s významem ‚ne méně‘.

[2] Mluvnice češtiny 3, Praha 1987, s. 491.

[3] M. Grepl — P. Karlík, Skladba spisovné češtiny, Praha 1986, s. 364.

[4] Přípustkově odporovací vztah může být i mezi větnými členy, srov. d. cit. v pozn. 2, s. 400: Je mladý, nicméně zkušený. (I když je mladý, je zkušený.)

Naše řeč, volume 73 (1990), issue 4, pp. 219-220

Previous Zdeněk Hlavsa: Briefing

Next Miloslav Sedláček: Děti, máte rády zvířátka?