Zásluhovost

Libuše Hanzalová

[Short articles]

(pdf)

-

V souvislosti s ekonomickými a sociálními přeměnami naší společnosti se stále častěji setkáváme jak na stránkách tisku, tak i v oficiálních mluvených projevech se slovem zásluhovost. Užito je ho zejm. v publicistických a odborných textech týkajících se hodnocení a odměňování jednotlivců i velkých pracovních kolektivů. Nejčastěji se hovoří o tzv. principu zásluhovosti neboli o ‚principu hodnocení (odměňování) podle zásluh‘. Relativní novost tohoto výrazu vede některé uživatele jazyka k úvaze, zda je toto slovo správně utvořeno.

Podstatných jmen na -ost je celá řada[1]. [221]Slovotvorně vycházejí převážně z přídavných jmen, např. bedlivý — bedlivost, laskavý — laskavost, významný — významnost, významový — významovost, v menší míře, a to tehdy, jestliže do svého významu zahrnují i význam četnosti určitého jevu, i přímo z podstatného jména, např. úmrtnost, poruchovost. Označují stav nebo vlastnost, přičemž základní význam přídavného jména a z něho utvořeného podstatného jména bývá povětšinou shodný.

Protože podstatná jména na -ost vykazují vysokou míru vázanosti na příslušné přídavné jméno, lze oprávněně očekávat, že i slovo zásluhovost bylo odvozeno od přídavného jména zásluhový. Přídavná jména zakončená příponou -ový nejsou častou součástí běžného jazykového styku, jsou příznačná zejm. pro oblast terminologie a široce v ní užívaná (např. napěťový, odpadový, podkladový, závlahový). Novější jazykové příručky zaznamenávají pouze dvojice zasloužený — zaslouženost, zasloužilý — zasloužilost, záslužný — záslužnost. Výraz zásluhový uvádí Příruční slovník jazyka českého VIII (Praha 1955—57), a to ve významu ‚souvisící se zásluhou‘ (např. zásluhový systém) a v lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český je doložen již z textů 19. stol., ale i z pozdějších (např. zásluhová hlediska). Pro období od 60. let našeho stol. je evidováno již několik dokladů i pro nově vzniklé podstatné jméno zásluhovost (např. zásada zásluhovosti, princip zásluhovosti, zásluhovost mzdy, zásluhovost podniku). Ve spojení zásluhový systém ‚systém podle zásluh‘, zásluhová hlediska ‚hlediska zohledňující zásluhy‘ je vhodně využito staršího, zřídka užívaného přídavného jména zásluhový, které je významově nezaměnitelné běžnějšími výrazy zasloužený, zasloužilý, záslužný. Významově blízká, ale rovněž nikoli totožná či zastupitelná jsou i podstatná jména zásluhovost, zaslouženost, zasloužilost, záslužnost.

Závěrem lze shrnout, že podstatné jméno zásluhovost je pro potřeby odborného, administrativního a publicistického projevu utvořeno zcela ústrojně. Vždy je však třeba zvažovat vhodnost jeho užití; např. lze mluvit o záslužnosti jeho činů, nikoli o zásluhovosti jeho činů. V projevech běžně mluvených se dává přednost obratu odměna podle zásluh před spojením zásluhovost mzdy.

---

[1] Této problematice věnoval příspěvek J. Kořenský, Úraz — úrazovost, NŘ 48, 1965, s. 190—191; zejm. však srov. Mluvnice češtiny I, 1986, s. 296—297.

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 4, pp. 220-221

Previous Jana Matúšová: Slup, slupice v pomístních jménech a ve slovnících

Next Růžena Buchtelová: Protium, tritium