Slup, slupice v pomístních jménech a ve slovnících
Jana Matúšová
[Drobnosti]
-
V pomístních jménech (PJ) se velmi často zachovávají slova, která už z naší slovní zásoby pomalu mizí. Jedním z nich je apelativum slup. Slovníky zachycují dva významy tohoto slova: a) především ‚zařízení k lovu ryb‘, které se mj. často vsazovalo do jezů;[1] b) „jímka ze dvou fošen k lodi připevněná tak, aby se tam dříví, kde voda příliš mělká, z lodi sházeti mohlo, a neuplavalo“ (Jg).[2]
Slovo slup ve významu ‚past na ryby‘ je doloženo již od 14. stol. Lze ho nalézt v latinských listinách v podobě glos a v latinsko-českých slovnících počínaje Klaretem.[3] Lze tedy předpokládat, že i PJ s tímto apelativem jsou značně stará.
Výraz slup vystupuje jednak v názvech potoků a řek, kde zřejmě byly umístěny slupi, tj. pasti na ryby (Slupnice, Slupna), jednak v názvech míst nacházejících se u potoků a řek (Na slupu, U slupu, Na slupi). V Praze se PJ Na slupi zachovalo v podobě názvu ulice;[4] souvislost s apelativem slup má podle A. Profouse[5] i místní jméno Slupečná u Vyššího Brodu.
I když se zdá logické, že se do pomístních jmen mohl promítnout i druhý význam slova slup (totiž ‚jímka z fošen …‘), není příliš pravděpodobné, že by některé z PJ zachycených v materiálech onomastického úseku ÚJČ ČSAV [220]bylo motivováno tímto způsobem.
Od slovotvorného základu slup bylo dále odvozeno apelativum slupice. Jednotlivé slovníky uvádějí několik významů tohoto slova. J. Jungmann[6] a V. Machek[7] přiřazují tomuto apelativu význam ‚past na jeleny‘ a jako druhý význam slova slupice s variantou slubice je uvedena v SSJČ a podobně i u Kotta, Jungmanna a jiných „kostra plužního tělesa, na niž je upevněna radlice s ohrnovačkou a plazem“.[8] Slovo slupice v jednom z výše připomenutých významů se mohlo stát základem názvů lesa Slupiště a Slupný. Snad byl vznik pomístního jména motivován pastmi, které se v lese líčily na jeleny, nebo těžbou dřeva na výrobu koster pluhů — slupic (slubic). Tuto druhou alternativu výkladu využívá A. Profous k vysvětlení jména obce Slubice u Českého Krumlova. (Hovoří o tom, že jméno lesa bylo přeneseno na obec.) Na rozdíl od vsi Slubice by se v PJ Slupiště a Slupný mohlo uvažovat i o souvislosti s jinými významy slova slupice (viz pozn. 8, 1.—3. význam), popř. se slovesem sloupnout, stě. slúpiti.[9] Teprve důkladné ohledání terénu by však mohlo přesněji ukázat, zda v případě uvedených PJ nemohlo dojít k přenesení jména potoka na les ap.
K lokalizaci jmen se slovy slup a slupice uveďme, že se omezují na jižní polovinu Čech.
Na příkladu PJ Na slupi a Na slupu (popř. U slupu) lze též ukázat, že PJ fixují určité tendence v oblasti morfologické stránky apelativ. V našem případě kolísání rodu substantiva mezi rodem ženským (slup ž.) a mužským (slup m.). I když všechny již zmíněné slovníky uvádějí u slova slup ženský rod a také doklady z 15. stol. (ta slup)[10] jednoznačně zařazují toto substantivum k feminimům, ukazují pomístní jména, že se apelativum slup užívalo i v rodě mužském.
Ve snaze o jednoznačné formální vyjádření ženského rodu apelativa slup docházelo i k vytváření podoby slupa (pomocí koncovky -a)[11].
[1] Viz J. Jungmann, Slovník česko-německý 4, Praha 1828 (dále Jg); F. Š. Kott, Česko-německý slovník 3, Praha 1882 (dále K); Příruční slovník jazyka českého 5 (PSJČ), Praha 1948—51; Slovník spisovného jazyka českého 3 (SSJČ), Praha 1966; V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1968.
[2] Podobně i K a PSJČ, d. cit. v pozn. 1.
[3] Podle archívních materiálů Staročeského slovníku, uložených v Ústavu pro jazyk český ČSAV.
[4] Viz Jg, d. cit. v pozn. 1, s. 166: „Ve slupech slove část Prahy …“.
[5] A. Profous, J. Svoboda, Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny 4, Praha 1957, s. 109.
[8] Dále jsou ve slovnících uvedeny tyto významy slova slupice: /1/ svislý nosník, jakých se používá při mnohých jezových konstrukcích (PSJČ); /2/ sloupce k loubím v zahradách (K); /3/ malé podpory, sloupy (K); /4/ vyvýšenost na víčku pánvice u zámku ručnice (K).
[9] Za toto sdělení děkuji Dr. I. Němcovi, DrSc.
[11] V materiálech onomastického úseku jsou uvedeny dva příklady na formu slupa (nejde však ani jednou o PJ, ale o apelativní určení).
Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 4, s. 219-220
Předchozí Libuše Olivová-Nezbedová: Apelativum flusovna
Následující Libuše Hanzalová: Zásluhovost
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1