Časopis Naše řeč
en cz

Deoxidace, nebo dezoxidace?

Olga Martincová, Věra Vlková

[Drobnosti]

(pdf)

-

V současné češtině existuje značný počet slov s cizími základy, která vyjadřují význam ‚zbavit; odstranit to, co vyjadřuje základové slovo‘. Tento význam se vyjadřuje předponou de- a dez- (psáno též des-). Daný slovotvorný prostředek se uplatňuje ve stavbě jak jmen dějových a sloves, tak i slov od nich odvozených (u názvů prostředků, jmen činitelských, přídavných jmen apod.). U slov, jejichž základ začíná na souhlásku, mívá předpona obvykle podobu de-. U slov se základem začínajícím na samohlásku se objevuje problém, zda se základ spojuje s předponou de-, nebo dez- (des-). Třebaže u značného počtu výrazů se uplatňuje předpona dez-/des- (dezinfekce, deziluze, dezorientace, dezorganizace, dezintegrace aj.), existují případy variant, u nichž se složitost jevu ukazuje. Srov. např. deautomatizace — dezautomatizace, deaktivace — dezaktivace, deideologizace — dezideologizace, deoxidace — dezoxidace, deodorant — dezodorant aj. Při jejich užívání se pak setkáváme s dotazy, která z obou podob je náležitá. K nim se připojuje i požadavek objasnit, zda se má psát dez-, nebo des-.

Pokud jde o grafickou podobu des-/ dez-, je v současné době kodifikována obojí s tím, že progresívnější je dez-. Vztah mezi formami de- a dez- je však složitější.

Předpona de- má základ v latinské předponě de-. Její variantní podobu dez-, vyskytující se zpravidla u slov začínajících na samohlásku, ovlivnila francouzská slova, která namnoze mají mezinárodní platnost (srov. čes. dezinfekce, deziluze a fr. désinfection, désillusion, angl. disinfection, disillusion, něm. Desinfektion, Desinfizierung, Desillusion). Při užívání de- a dez-/des- se uplatňují dvě tendence. Přejímání z francouzštiny anebo tvoření pod jejími vlivem posilovalo tendenci užívat podobu dez- (des-) před samohláskou (srov. např. výrazy uvedené v Příručním slovníku jazyka českého I, Praha 1935—1937: deshumanisovati, deshumanisační, desinteresovati se, desarmovati, desodorace, desodorisace, desanthropomorfisace, desindividualisovati, desilusionismus). Zároveň se však uplatňovala a uplatňuje další tendence: tendence užívat v téže pozici, tj. před samohláskou, podobu de-. Např. ve star[216]ším materiálu lexikálního archívu ÚJČ ČSAV je vedle výrazů desorganisace, desorientace i slovo deautomatizace aj. Na napětí mezi oběma tendencemi ukazuje i existence dobových variantních výrazů dehydratace/deshydratace, kde se objevuje des- před souhláskou. Projevuje se přitom snaha využít variantní slovotvorný prostředek de-/des- k rozlišení těchto dvou termínů po stránce významové.[1]

Zatímco projevy první tendence jsou charakteristické zvláště pro první polovinu 20. stol., v současné době se silněji uplatňuje tendence druhá. K činitelům, které zde působí, patří jednak přibývání slov s de- před základem začínajícím na souhlásku (srov. dekolonizace, denivelizace, detoxikace, depolarizace, dekontaminace, destimulace, devitalizace, derealizace, desublimace, defibrilace, deflokulace aj.). Není také zanedbatelné, že užitím de- se umožňuje výrazněji postihnout formální stavba slova (srov. deaktivace — dezaktivace). Tyto faktory se projevují jednak ve využívání předpony de- při tvoření nových slov od základového výrazu začínajícího na samohlásku, a to zvláště ve sféře odborné (deideologizace, deaerace, deaminace), jednak ve vzniku nových variantních podob k prostředkům již existujícím. Proto se i u slov, která vznikla v češtině dříve, jako např. dezoxidace[2] setkáváme s variantou novější (deoxidace; podobně i deaktivace k dezaktivace aj.). Na celkovém rozpětí variantnosti se však také podílejí slova, která jsou přejímána v současné době (srov. např. novější pojmenování dezodorant a deodorant, která formálně a významově souvisejí se staršími výrazy dezodorace/dezodorizace).

Pro současnou češtinu je tedy příznačné, že uplatňování předpon de- a dez- v jisté míře kolísá. Vzhledem k této situaci lze doporučit, aby u stabilizovaných výrazů s dez- se jejich podoba zachovávala (dezorganizace, dezintegrace aj.). U novějších slov by bylo třeba nedržet se při jejich ustalování v české slovní zásobě striktně pravidla, že se dez- užívá tehdy, následuje-li základ začínající samohláskou.[3] Pro užívání de- nebo dez- lze vycházet ze zřetele k výraznosti stavby slova, z jeho formy v cizích jazycích, zvláště jde-li o slovo mezinárodní, ze stupně rozšířenosti a ustálenosti jednotlivých podob, popř. ze specifických potřeb jednotlivých komunikačních a stylových sfér. V nich může být variantních prostředků funkčně využito z hlediska významového i z hlediska systémovosti, pravidelnosti tvoření apod. Proto také i přes poměrnou stabilizaci výrazu dezoxidace nelze zcela vyloučit ani to, že specifické potřeby vědeckých a technických oborů povedou ke stabilizaci podoby druhé, tj. deoxidace.


[1] Srov. Ottův slovník naučný nové doby, Dodatky I, II, Praha 1931, 1932.

[2] Srov. Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, Praha 1853.

[3] Srov. Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 645.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 4, s. 215-216

Předchozí Alena Polívková: O výslovnosti názvu státu Belize

Následující Libuše Hanzalová: Záalpí, Zaalpí

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1