Aktuální a aktuelní
Miloslav Sedláček
[Short articles]
-
V mluvených projevech (a to i v hromadných sdělovacích prostředcích) je možné slýchat příd. jm. cizího původu zakončená na -elní a příslovce od nich odvozená, např. aktuelní — aktuelně, individuelní — individuelně, manuelní, specielní, eventuelní, originelní, racionelní, oficielní, vizuelní atp. V tištěných textech se však s nimi setkáváme jen zřídkakdy, [49]v těch převažují podoby končící na -ální/-álně, tj. aktuální — aktuálně, individuální — individuálně atd.[1] Jak je třeba posuzovat variantní podoby typu aktuální/aktuelní z hlediska spisovné češtiny?
K tomu bude vhodné připomenout původ obou variant. Zakončení -ální u přídavných jmen jako aktuální je zčeštěná podoba latinské přípony -alis, srov. latinská adjektiva actualis, individualis atp. Avšak ne vždycky přecházejí slova z jednoho jazyka do druhého přímo, někdy bývají přejata prostřednictvím jiného jazyka. Stane se také, že jsou slova přejata dvakrát, jednou přímo z jazyka původního, podruhé prostřednictvím jazyka dalšího, popř. jazyků dalších. Tak tomu bylo také se slovy, jimž věnujeme pozornost. Mnohá přešla do češtiny z latiny, a to se zakončením -ální. Naproti tomu kolébkou podob na -elní je francouzština — srov. francouzské actuel, individuel, manuel ap. —, avšak jejich rozšíření u nás často podporovala němčina, v níž existují podoby aktuell, individuell, manuell atp.
V češtině se vyskytují už dosti dlouho obě varianty a možno říci, že podoby zakončené na -elní (dříve i -elný) byly vždy přijímány s výhradami. Např. v prvním vydání matičního Brusu jazyka českého (z r. 1877) nacházíme toto hodnocení: „Materielný, ideelný, reelný atd. nesvědčí jaz. našemu tak jako původní: materiálný, ideálný, reálný; materiální atd.“ V prvním vydání Pravidel českého pravopisu (z r. 1902) jsou uvedeny jen podoby zakončené na -ální, jedinou výjimkou je adjektivum officielní (v této podobě). V dalších vydáních Pravidel přibylo adjektiv zakončených na -ální, ale zůstalo příd. jm. oficielní a navíc se objevilo adjektivum reelní (ve vydání z r. 1913) s udáním významu ‚věcný, poctivý, spolehlivý‘, kdežto u hesla reálný se uváděl pouze význam ‚věcný‘. Pravidla z r. 1941 ponechávají heslo reelní beze změny a vedle hesla reálný mají také reální s vysvětlením „např. předměty, jednání“. K heslu oficielní zavádějí variantu oficiální, ale nezmiňují se o tom, že by se varianty lišily významem.
Je patrno, že kodifikace češtiny se podobám zakončeným na -elní dost bránila, ustoupit byla ochotna nejspíše tehdy, jestliže bylo možno využít variant k vyjádření významových rozdílů, třeba i dosti jemných. Svědčí o tom výklad otištěný v 10. ročníku Naší řeči: „Jen v některých případech příd. jméno s příponou -elní, byvši nově utvořeno podle slova německého, má užší význam než starší příd. jméno s příponou -ální. Nikdo neříká materielní obchod, originelní vína, reelní exekuce, ale mluví se o materielních výhodách (hmotných), o originelním nápadu (překvapujícím svou novostí), o reelním obchodě (poctivém, solidním) atd. Ale i ve všech těchto případech bylo by lze užíti širších tvarů s příponou -ální.“[2] V němčině se významem poněkud liší např. original a originell, rational a rationell, real a reell, také ve francouzštině se významem neshodují réal a réel, original a originel atp. Vlivem cizích jazyků se v několika případech v jisté míře a po jistou dobu projevovala snaha rozlišovat [50]významově slovotvorné varianty i v češtině, jak je patrno také z citátu v Naší řeči. Pod vlivem rozsáhlého lexikálního materiálu přispěl k tomu poněkud Příruční slovník jazyka českého (Praha 1935—57) mj. tím, že leckdy uváděl každou variantu jako samostatné heslo a že i jejich význam víceméně diferencoval, srov. např. generální a generelní, graduální a graduelní, materiální a materielní atp., třebaže zase u dosti četných případů podobu na -elní označoval jako méně vhodnou nebo nesprávnou, např.: aktuální, nespr. aktuelní. Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960—71) významovou diferenciaci variant značně omezuje a Slovník spisovné češtiny (Praha 1978) už varianty na -elní vůbec neuvádí. To předtím udělala i Pravidla čes. pravopisu z r. 1957, až na jednu výjimku, kterou je adjektivum reelní.
Pokusy rozlišovat význam adjektiv materiální a materielní, originální a originelní atp. se v češtině neujaly. Adjektiva reelní (vázaného do značné míry na dřívější společenské poměry) se nyní už neužívá. V současné spisovné češtině existují pouze podoby zakončené na -ální u jmen příd. a -álně u příslovcí. Tyto podoby mají oporu v tom, že v příbuzných slovech se vyskytuje pouze skupina hlásek -al- (-ál-), srov. např. aktualita, aktualizovat, aktualizace, aktuálnost atd. Určitou roli hraje jistě i ta skutečnost, že jazyky, s nimiž je současná čeština nejvíce v kontaktu, tj. slovenština a ruština, mají u adjektiv odpovídajících českým typu aktuální rovněž jen hláskovou skupinu -al- (-ál-). Bez významu není asi ani to, že varianta zakončená na -elní (-elně) se nemůže vyskytnout u všech slov zakončených na -ální (-álně), nýbrž jen u menšího počtu z nich. Bývá to (nikoli však důsledně) u těch, která mají před příponou samohlásku -i- nebo -u-, někdy také (omezeně) souhlásku -n-. U ostatních přídavných jmen a příslovcí neexistují podoby zakončené na -elní/-elně ani v nespisovných útvarech češtiny. Spisovná čeština se bez nich obejde ve všech případech, a pokud se přece jen někdy vyskytnou, jsou z hlediska slohového příznakové.
[1] Retrográdní slovník současně češtiny (autoři M. Těšitelová, J. Petr, J. Králík, Praha 1986) nezachycuje u adjektiv tohoto druhu ani jeden případ zakončení na -elní.
Naše řeč, volume 72 (1989), issue 1, pp. 48-50
Previous Anna Pecušová: Lakros
Next Jiří Kraus: Pěstování bonsají
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1