Vyzval je k odchodu, aby odešli, odejít?

Eva Macháčková

[Short articles]

(pdf)

-

U některých sloves vyjadřujících „uplatňování vůle vůči někomu“ — jako je např. sloveso nutit — se vyjadřuje ten, kdo vůli uplatňuje, adresát a nějaká činnost, která je na adresátovi požadována. U sloves, která jsme vybrali (nutit, vyzvat, vybízet, žádat, popř. prosit), se adresát vyjadřuje akuzativem. Požadovaná činnost se u slovesa nutit běžně vyjadřuje infinitivem (nutil ho odejít) vedle nutil ho k odchodu, nutil ho, aby odešel. U jiných sloves, jimiž se většinou vyjadřuje uplatňování vůle vůči někomu řečovým projevem, je vazba s infinitivem méně obvyklá nebo i vyloučená. Tak u sloves vyzvat, vyzývat lépe vyhovuje dějové substantivum v předložkovém pádě nebo vedlejší věta se spojkou aby: Rada OSN vyzvala izraelská vojska k odchodu z Libanonu. Rada OSN vyzvala … vojska, aby odešla … Spojení Rada OSN vyzvala izraelská vojska odejít z Libanonu, které jsme četli v denním tisku, působí nezvykle, až neobratně. Podobně užijeme raději dějového substantiva v předložkovém pádě nebo vedlejší věty v případech jako Nadřízené orgány vyzvaly podniky k zavádění nových metod / aby zaváděly nové metody než infinitivu (zavádět nové metody). Vyjádření vedlejší větou je nejzřetelnější, užití dějového substantiva v těchto případech asi nejobvyklejší.

Stejným způsobem se chovají i ostatní uvedená slovesa: vybízet přátele k poskytnutí pomoci (aby poskytli pomoc), žádat úřady o vysvětlení postupu (aby vysvětlily postup), žádat referenta o vyjádření k uvedeným návrhům (aby se vyjádřil k návrhům). Blízké těmto slovesům je i sloveso prosit: prosit někoho o vysvětlení, o radu (aby mu vysvětlil, poradil). Ten, kdo prosí, bývá však vůči adresátovi v roli podřazené (na rozdíl od sloves dříve vyjmenovaných).

U sloves, u nichž se adresát nevyjedřuje akuzativem, ale předložkovým pádem, je situace obdobná. „Požadovanou činnost“ vyjadřujeme vedlejší větou (naléhal na něho, aby odešel; požadoval, vymáhal na něm, aby odešel); někdy též dějovým substantivem v akuzativu: požadoval, vymáhal na něm vrácení peněz. U slovesa naléhat, u něhož bývá adresát vyjádřen předl. pádem (na + 4. p.), se může tímto předložkovým pádem vyjádřit i „požadovaná činnost“. Pak však nelze stejným předložkovým pádem vyjádřit adresáta a činnost zároveň. Můžeme tedy říci: naléhal na přítele; naléhal na vrácení peněz, nikoli však: naléhal na přítele na vrácení peněz. Vyjadřování požadované činnosti infinitivem není ani u těchto sloves obvyklé.

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 4, p. 222

Previous Miroslav Grepl: Sto let od narození Františka Trávníčka

Next František Daneš: Boutique/butyk a putyka