Bistro a bufet

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dostáváme dotazy na pravopis výrazů bistro a bufet. Někteří tazatelé se nás ptají, proč se ve slově bistro píše -i-. Mnozí z nich se totiž domnívají, že toto podst. jm. souvisí s ruským příd. jm. bystryj, tj. rychlý, a že by se proto i ve slově bistro mělo psát -y-. Jakási věcná souvislost zde opravdu je, neboť v bistru by nás měli rychle obsloužit. Ve slově bistro však píšeme v češtině -i- proto, že jsme je přejali z francouzštiny. Ve Francii je slovo bistro (bistrot) lidový název pro malé hospůdky s rychlým občerstvením.

Také slovo bufet pochází z francouzštiny. Mělo původně význam ‚skříňka na kuchyňské nádobí‘ nebo na pokrmy a nápoje. Z tohoto základního významu se později vyvinuly významy další; ‚kredenc‘, ‚stůl s občerstvením‘, který býval po ruce při různých shromážděních, plesech, zábavách ap., a nakonec i ‚místnost, kde se prodávaly různé občerstvující nápoje a pokrmy‘. Dnes se tímto slovem označují především stánky nebo místnosti s prodejem občerstvujících nápojů a pokrmů. Etymologický původ tohoto výrazu je nejasný.

U nás se čas od času ozývají hlasy, abychom slovo bufet nahradili nějakým výrazem českého původu. Uvádějí se proti němu různé námitky (např. že je to slovo cizího původu, že kolísá jeho pravopis a výslovnost, že jeho původní význam byl jiný než dnes aj.). Tyto návrhy (např. na slova výčep, občerstvení ap.) však nepostihují celý významový rozsah slova bufet, jeho zakazováním bychom stejně nezabránili tomu, aby se ho dále užívalo, neboť je již v našem jazyce vžité. Doporučujeme však, aby se psalo pouze v podobě, kterou uvádějí Pravidla českého pravopisu, tzn. bufet. Této pravopisné podobě odpovídá i výslovnost, tj. [bufet]. Pokud chceme, můžeme však užít i starší výslovnosti [byfé].

Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 3, s. 164

Předchozí Alena Polívková: Exportní adjustace

Následující Miloslav Sedláček: Podmínka