Miloslava Knappová
[Drobnosti]
-
Skloňování vlastních osobních jmen se v češtině řídí vyslovovanou podobou jejich zakončení, podle níž jsou jména přiřazována k jednotlivým českým deklinačním vzorům. Osobní jména zakončená ve výslovnosti na (-i, -í) jsou povětšině jména cizí, méně původu domácího. Jsou jednak rodu mužského, jednak ženského.
Z osobních jmen rodu mužského zakončených ve výslovnosti na (-i, -í) sem patří cizí rodná jména jako italské Luigi (lujdži), polské Ignacy, anglické Jimmy (džimi), Percy (persi), Charlie (čárli), anglické příjmení Attlee (etlí), maďarské Jókai (jókaji), Révai (révaji), francouzské Curie (kirí) ap., orientální jména jako Chomejní, Kaddáfí, Gándhí ap. Z českých rodných jmen sem náležejí vedle jména Jiří domácké podoby jako Tony, Pepi, Dolfi a příjmení typu Hoření, Lepší, Bezstarosti, Odvody.
Většina mužských jmen zakončená ve výslovnosti na (-i, -í) se v češtině skloňuje. Ta, která jsou ve výslovnosti zakončena na (-í), se skloňují podle adjektivního vzoru „jarní“, tj. Jiřího, Hořeního, Chomejního. Jména zakončená ve výslovnosti na (-i) se skloňují pomocí zájmenných deklinačních formantů, tj. Luigiho, Ignacyho, Attleeho, Jókaiho, Tonyho, Pepiho, Odvodyho atd. Tento způsob skloňování je v češtině již vžitý a kodifikovaný v některých jazykovědných příručkách[1]; potvrzuje jej i nejno[107]vější Mluvnice češtiny II[2]. Nesklonná zůstávají jen ojedinělá česká příjmení na -i, původně ustrnulá předložková či větná spojení, např. Bezstarosti, Darmopíši; v 3. a 6. p. se však u nich vyskytuje též podoba s koncovkou -ovi, tj. Bezstarostovi (i tento typ Mluvnice češtiny zachycuje).
Jiná je ovšem situace u ženských osobních jmen zakončených ve výslovnosti na (-i, -í). Dosavadní jazykovědná literatura uvádí[3], že jména zakončená ve výslovnosti na (-i), v psané podobě též na -ie, -y, zůstávají vždy nesklonná, např. české domácké podoby jako Mimi, Rézi, Fany, ale i základní a domácké podoby cizích rodných jmen jako Christy, Maggie (megi), Betsy, Mery. Jména zakončená ve výslovnosti na (-í) zůstávala zatím bez povšimnutí.
Mluvnice češtiny II (s. 365) řeší skloňování ženských osobních jmen zakončených ve výslovnosti na (-í) samostatně. Uvádí u nich, že jména jako Maří, arabské Ramzí, íránské Mahí atd. (a česká příjmení jako Hoření, Dolejší) se skloňují podle adjektivního vzoru „jarní“. Ženská jména zakončená na vyslovované (-i), např. Jani, Noemi, Bety, anglické Nancy (nensi), Shirley (širli) se v Mluvnici češtiny i nadále hodnotí jako nesklonná.
V nedávné době[4] se však ukázalo, že zejména v denním tisku a v časopisech se objevuje snaha cizí ženská jména zakončená ve výslovnosti na (-i) a v psané podobě na -ie skloňovat; konkrétně jsou tyto snahy doloženy u jmen jako Jessie (džesi), Bessie (besi), Billie, Bonnie, Marjorie (márdžri), u kterých se v 3., 4. a 6. p. objevuje koncovka -i (Jessii) a v 7. p. koncovka -í (Jessií). Jedno z prvních svědectví o této snaze podává patrně název filmu Kdo chce zabít Jessii? (vyslovováno jako džesiji).
Zdá se tedy, že tlak typologického charakteru češtiny jako jazyka silně flektivního způsobuje, že v češtině dochází k morfologické adaptaci realizované skloňováním i u těch typů cizích ženských osobních jmen, která byla dosud hodnocena jako nesklonná. Je možné, že skloňování jmen na psané -ie podporuje v češtině i vliv psané podoby a výslovnosti, která je podle ní realizována, tj. nespisovná, leč v mluveném jazyce se přesto vyskytující výslovnost (džesije, džesiji) atd. Tendenci skloňovat jména dříve nesklonná potvrzují z doby nedávné i ženská jména zakončená na souhlásku (Dagmar, Katrin), u nichž se vedle původní nesklonnosti prosadilo i skloňování podle vzoru „žena“ (tj. 2. p. Dagmary, 3. p. Dagmaře atd.), které je již zachyceno v posledním vydání České mluvnice z roku 1981 (s. 168) i v Mluvnici češtiny II (s. 364).
Ukazuje se tedy, že dosavadní kodifikaci, hodnotící ženská jména zakončená ve výslovnosti na (-i) jako nesklonná, je třeba upřesnit, např. takto:
Cizí ženská jména zakončená v psané podobě na -ie, vyslovované jako (-i), typ Jessie, zůstávají v češtině buď nesklonná, nebo se skloňují podle vzoru „růže“, tj. Jessie, 2. p. Jessie (džesije), 3. a 4. p. Jessii, 5. p. Jessie, 6. p. Jessii, 7. p. Jessií. Toto upřesnění je možné vztáhnout i na cizí ženská jména zakončená v psané podobě na -y (Shirley, Nancy), [108]vyslovovaná jako (-i), tj. 1., 2. a 5. p. Nancy, 3., 4. a 6. p. Nancyi, 7. p. Nancyí; tyto tvary se již rovněž vyskytly.
I nadále zůstávají pouze nesklonné domácké podoby jako Mimi, Jani, Fany, Máry, Bety apod. U nich se při snaze o skloňování využívá formálně blízkých domáckých podob téhož jména, např. Jani, 2. p. (Janina) Janiny, Fany, 2. p. (Fána) Fány, Máry, 2. p. (Mářa) Máři, Bety, 2. p. (Betyna) Betyny ap.
[1] B. Havránek — A. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1981, s. 170; O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 182—183.
[2] Mluvnice češtiny II, Praha 1986, s. 360.
[3] Viz O češtině pro Čechy, s. 189.
[4] Za upozornění děkujeme čtenáři ing. O. Hejkovi z Prahy 2.
Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 2, s. 106-108
Předchozí Ludmila Švestková: Náklí, nákel — záklí, zákel
Následující Alena Polívková: Svůj vlastní