Náklí, nákel — záklí, zákel

Ludmila Švestková

[Short articles]

(pdf)

-

Slovem náklí se odedávna označoval mladý vrbový porost u řeky, seřezávaný každým rokem k pletení různého košíkářského zboží. Husté vrbové náklí se táhlo hlavně podél klikatících se potoků a řek, v jejichž zákrutech se často hromadil naplavený písek. Proto se vyskytují pomístní jména s tímto názvem poblíže řek (V náklí apod.)[1]. I literární doklady nám potvrzují slovo náklí v tomto významu.[2] J. Jungmann tak uvádí i formu nákel[3], ta však častěji označuje přímo ‚bažinaté místo (temeniště) s níz[105]kým vrbovým porostem‘ (např. vltavský nákel u M. Majerové — d. cit. v pozn. 2). Podobná vlhká místa se vyskytují v mělké zátoce, v naplaveninách, v přístavištích. Proto označovalo slovo nákel (nářečně náklo) i místo u vody, kde zastavovali voraři při plavení dřeva — jakési přístaviště. Staročeské slovo nákel znamenalo kromě jiného i ‚přístav lodí‘ nebo i ‚ostrov‘ (vytvořený pravděpodobně nánosem písku v zátočině).[4]

První písemný doklad na místní jméno Náklo ještě v podobě Nakel pochází z roku 1078 (Náklo na Moravě).[5] Místní jména s týmž základem se vyskytují v Čechách i na Moravě.[6] I v jiných slovanských jazycích se setkáme s jeho odvozeninami (např. polské Nakieł, Nakło, slovenské i slovinské Naklo, srbochorvatské Naklice apod.), neboť podle Šmilauera jde o celoslovanský topolexém s významem ‚vlhké místo, často porostlé vrbami‘.[7]

O jméně Náklo existuje bohatá literatura, různící se svým postojem k jeho etymologii. Za mylný je všeobecně pokládán starší výklad archeologů, že náklí znamená ‚osadu na kůlech‘, nákolí (d. cit. v pozn. 4). A. Profous v uvedeném díle (pozn. 6) vychází ze stč. nákle — „arcus“ (oblouk) v říčních oklikách a ohybech. Také Staročeský slovník (N—O, Praha 1977, s. 131) předpokládá původ z předložkového pádu Na kle (popř. Na klích), označujícího místa u řek podle písečných výběžků (nánosů) v podobě klu nebo klíčku a na základě tohoto pojmenování místa u řeky (zátočiny porostlé vrbovým proutím) bylo později nazváno mladé vrboví, které tam rostlo.

Proti tomu vykládá R. Šrámek (d. cit. v pozn. 5) toto slovo s přihlédnutím k rozsáhlé literatuře jako deverbativum z klíti = ‚klíčiti‘.[8] Ze základního významu ‚mladé vrboví‘ se pak vyvinulo i označení přenesené pro různá místa u řek, které se nám dochovalo v pomístních jménech dodnes.

Podobně jsou patrně tvořena méně známá slova záklí, zákel (ž.), vyskytující se většinou pouze jako pomístní jména: Záklí, Na Záklí, V záklí nebo V zákli, Pod záklí atd. Kromě ojedinělých případů vytváří výskyt těchto jmen souvislý pruh od Nepomucka přes Horažďovicko, Strakonicko, Volyňsko až k Prachaticům.[9] Zmíněné pozemky (na rozdíl např. od výše citovaného vltavského nákla) neleží u řek, ba vyskytují se často v místech od řek vzdálených. Ve většině případů jde však o mokrá, vlhká místa, zátočiny mezi klikatícím se potokem a cestou. Bývaly to pozemky vklíněné mezi skály a les, proto v zákli (ž.) — podobně jako v rokli — bývalo šero a místo působilo trochu tajemně. Např. v zákli poblíže Strakonic (u Radošovic) byla hluboká stoka zakrytá olšemi a vrbami. Malé děti se tam bály, byly v ní totiž kromě šera i tůně, kde se kdysi plavívali [106]koně. Proto prý působilo toto místo jakýmsi kouzelným dojmem.

I v případech, kdy nejde o pozemky vlhké, poblíž potoka apod., bývají líčeny jako kamenité a neplodné — „jako zakleté“. Tato lidová etymologie mohla vzniknout právě o místech zakrytých, zaklíněných mezi skálu či les.

Podle rodáka ze Zvotok na Volyňsku znamená slovo záklí tolik co záta, tj. ‚úzká ulička mezi dvěma chalupami‘, často zahražená plaňkami, aby do ní nemohla drůbež. Záta vznikla pravděpodobně ze zahata, což byla také ulička mezi domy „zahražená dvířky z ratolestí spletenými“.[10] Podobné hrazení se připomíná i ve vysvětlení názvu Záklí u rybníka Velikého, o němž B. Víta předpokládá, že tam bývaly kůly (kolí), později brlení, „aby ryby nemohly z rybníka vycházet“.[11]

Předpokládáme-li, že slovo zákle (záklí) vzniklo podobně jako nákle (náklí) z předložkových výrazů (na kle, za kly ap.), můžeme očekávat i určitý významový posun způsobený předložkou (předponou) za, která tu kromě oddělení (zahrazení) vyjadřuje mnohdy i odlehlost podobně jako ve slovech zákampí, zápolí[12], zákoutí, zálesí ap.

Slova záklí, zákel nejsou zachycena v žádném slovníku ani nářečním archívu. Kromě pomístních jmen není o nich písemných dokladů. Ve zbytcích ústního podání na Strakonicku těžko někdy najít hranici mezi jménem obecným a pomístním (podobně jako u jmen typu Rokel).

---

[1] J. Svoboda — Vl. Šmilauer, Místní jména v Čechách V, Praha 1960, s. 536. V oddílu 126 (Průběh toku) je zde uvedeno Náklo, Nákle, písčina, náplav, výspa s vrbovím.

[2] J. Jungmann, Česko-německý slovník II, Praha 1836, s. 574a; Příruční slovník jazyka českého III, Praha 1938—40 (náklí doloženo z J. B. Pichla a J. Holečka na s. 108, nákel z M. Majerové na s. 104).

[3] D. cit. v pozn. 2, s. 571: „Nákel sluje naseté mladistvé vrbí, když prvním rokem vyrostlé (cf. klíčiti)“.

[4] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1971,³ s. 388b.

[5] L. Hosák — R. Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, s. 116.

[6] A. Profous, Místní jména v Čechách III, Praha 1951, s. 175.

[7] Vl. Šmilauer, Příručka slovanské toponomastiky, Praha 1970, s. 127.

[8] Srov. též u Jungmanna spojení s klíčiti (pozn. 3). Tyto dohady oslabuje skutečnost, že základové sloveso klíti = ‚klíčiti‘ není ve staré češtině doloženo.

[9] Podle dokladů z archívu onomastického úseku Ústavu pro jazyk český ČSAV.

[10] D. cit. v pozn. 4, s. 162.

[11] B. Víta, Zeměpisná jména z okolí Kardašovy Řečice, Zpravodaj Místopisné komise I, 1960, s. 233.

[12] F. L. Čelakovský, Toman a lesní panna: „Dej se raděj v zápolí…“

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 2, pp. 104-106

Previous Olga Martincová: Odbytovat žárovky

Next Miloslava Knappová: Skloňují se jména jako Jessie?