Přednášky z 28. běhu Letní školy slovanských studií v roce 1984

Jiří Hasil

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Domácím a především zahraničním bohemistům se počátkem r. 1986 dostal do ruky další sborník přednášek pražské LŠSS.[1] Obsahuje reprezentativní výběr z přednášek proslovených v jazykovědném a literárním cyklu 28. běhu LŠSS.[2] Sborník navazuje na předchozí sborníky a plní i stejné funkce. Ob[53]sahuje 13 příspěvků, z toho 7 jazykovědných, 5 literárněvědných a 1 kulturně historický.

Jazykovědné přednášky uvádí příspěvek J. Kořenského Ke vztahům lingvistiky a sociologie. Autor tu vychází ze svého vědeckého zájmu o vzájemné vztahy těchto dvou vědních disciplín a své názory podkládá bohatou literaturou. Podává přehled vývoje tohoto vztahu od počátku 20. stol., vyzvedává význam pražské lingvistické školy, zvl. B. Havránka. Konstatuje, že „proces sociologizace, pragmatizace současné jazykovědy je procesem, který má zásadní význam jak pro aktuální charakter a budoucí orientaci lingvistiky, tak pro sociální, antropologické vědy v jejich celku“ (s. 6) a že sociologický pohled je dnes nezbytný v každé lingvistické disciplíně. Dochází k závěru, že „v současné době je interdisciplinarita lingvistiky a sociologie vzhledem k tomu, že je lingvistika v ‚pragmatickém období‘ svého vývoje, všestranným metodologickým předpokladem rozvoje lingvistiky. Tato interdisciplinarita se nemůže omezit na úzký výčet sociolingvistických témat, ale musí obsáhnout všechny typy současných aktuálních lingvistických teorií“ (s. 8).

M. Čechová úvodem svého článku Ke vztahu normy a kodifikace současné češtiny podává nástin stratifikace národního jazyka. Tradičním způsobem charakterizuje normu a kodifikaci a jejich vzájemný vztah. Po tomto úvodu nastiňuje problémy kodifikace současného českého jazyka. Uvedenou problematiku hodnotí ze širšího, především sociologického hlediska a podrobněji si všímá kodifikační praxe na úrovni jednotlivých jazykových plánů, a to od nejnižších (pravopis, morfologie…), jimž tradičně věnuje naše lingvistika značnou pozornost, až po nejvyšší (oblast syntaktická, textová, komunikační), které jsou doposud méně propracovány. Čechová hodnotí stupeň rozpracovanosti v jednotlivých oblastech a uvádí i jevy dosud do kodifikace nezařazené nebo opomíjené a naznačuje i možnosti perspektivního řešení. Podrobněji se zabývá změnami v kodifikaci jevů morfologických, ortoepických, pravopisných i v oblasti slovní zásoby. Přednáška M. Čechové velmi vhodně seznámila zahraniční bohemisty s danou problematikou a v mnohém překročila rámec LŠSS.

O. Šoltys (K problematice neslovesných vět v češtině) naznačuje vývoj názorů na uvedený typ vět, hodnotí jej i s ohledem na názory uplatněné při zpracování nové Mluvnice češtiny (Praha 1986). Dokazuje (mimo jiné i se zřením k ontogenetickému vývoji jedince, který postupně zvládá syntaktický systém českého jazyka) oprávněnost řadit neslovesné věty do jazykového systému. Uvádí rozlišení věta — výpověď — výpovědní událost, avšak pracuje spíše s tradičním pojmem „věta“ a u věty jako systémové jednotky uvádí gramatický větný vzorec (GVV). S ohledem na zahraničního čtenáře je zvlášť cenné množství příkladů.

Přínosná je přednáška J. Hrbáčka Tvoření pojmenování a (slovotvorná) úprava pojmenování. V úvodu charakterizuje rozdíly mezi tvořením nových pojmenování a slovotvornou úpravou pojmenování již existujících. Dále si [54]všímá jejich úprav, které nově kategorizuje, jasně definuje a ilustruje četnými, vhodně volenými příklady, a to z češtiny spisovné i nespisovné. Autor rozlišuje čtyři základní typy úprav pojmenování: 1. kondenzaci pojmenování, 2. multiverbizaci, 3. krácení, 4. rozšiřování a nastavování (s. 37). Tyto typy dále specifikuje a výsledky úprav hodnotí z hlediska stylistického. Dochází k závěru, že „doménou úprav pojmenování je běžně mluvená řeč, protože většina úprav je motivována snahou o ekonomické a jednoslovné vyjádření a expresivitou. Z nižších útvarů národního jazyka, v nichž se upravená pojmenování zpravidla nejdříve etablují, se mnohá z nich postupně vracejí do spisovného jazyka jako prostředky rozšiřující škálu jeho výrazových možností“ (s. 42).

M. Knappová nazvala svou přednášku Nové tendence ve výzkumu osobních jmen. Pokračuje v ní v popisu problematiky antroponym. Tentokrát se zaměřila na popis prosazujících se tendencí v synchronně zaměřených antroponomastických výzkumech, v nichž se vedle lingvistických hledisek uplatňují i hlediska sociologická a demografická. Hlavní směry tohoto výzkumu podle autorky jsou: 1. výzkum odrazu života současné společnosti při volbě oficiálních podob rodných jmen, 2. výzkum onymických systémů neoficiálních podob osobních jmen, 3. výzkum postavení osobních jmen v gramatickém systému národního jazyka, 4. výzkum postavení osobních jmen ve společenské komunikaci, 5. výzkum fungování osobních jmen v dnešní společnosti. Uvedené tendence ilustruje autorka výsledky dosaženými v jednotlivých oblastech v ČSR.

Další dvě přednášky jsou věnovány jazyku současné české publicistiky. Z. Hlavsa (Postavení a charakter jazyka hromadných sdělovacích prostředků) oprávněně konstatuje sílící vliv psaného i mluveného jazyka hromadných sdělovacích prostředků v současné společnosti. Všímá si i vývoje názorů české lingvistiky na tuto specifickou stylovou oblast. Hodnotí funkce jazyka hromadných sdělovacích prostředků a vyzdvihuje především funkci získávací. V závěru své přednášky nastiňuje řadu aktuálních problémů dnešních publicistických projevů.

K. Kučera (Lexikální a syntaktické zvláštnosti současných publicistických projevů) podal stručný, avšak fundovaný přehled nejnovějšího vývoje jazyka české publicistiky v oblasti lexikální a syntaktické. Materiál vybral z deníku Mladá fronta a týdeníku Svět v obrazech z let 1983 a 1984. Kučerova přednáška vhodně doplňuje přednášku Hlavsovu a obě přispívají k pochopení charakteristiky jazyka dnešních hromadných sdělovacích prostředků.

Literárněvědný a kulturně historický přednáškový cyklus 28. běhu LŠSS je zastoupen přednáškami J. Taxe, F. Buriánka, J. Voráčka, Z. Bastlové, J. Nejedlé a F. Černého.

Sborník přednášek dobře reprezentuje 28. běh LŠSS a bude vítanou pomůckou zahraničním i domácím bohemistům.

---

[1] J. Tax a kol., Přednášky z 28. běhu Letní školy slovanských studií v roce 1984, SPN, Praha 1986.

[2] O tomto běhu srov. J. Hasil, Dvacátý osmý běh Letní školy slovanských studií, NŘ 68, 1985, s. 103—105.

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 1, pp. 52-54

Previous Eva Hošnová: Slavica Pragensia XXV

Next Libuše Čižmárová: Sidecar, sajdkár, sajdkára