Sborník o marxistických základech jazykovědy

Jiří Kraus

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jazykovědný ústav Ľudovíta Štúra Slovenské akademie věd vydal pod názvem K princípom marxistickej jazykovedy (Bratislava 1985, 271 s.) příspěvky z konference o marxistické filozofii v jazykovědě, která se konala ve dnech 21.—23. listopadu 1983 ve Smolenicích.

Konference se zúčastnili čeští a slovenští jazykovědci a také — jak odpovídá tradici podobných setkání — pozvaní filozofové. Smysl zasedání výstižně charakterizoval v úvodní přednášce představitel prezídia SAV V. Cirbes. Zdůraznil zejména význam těch výsledků společenských věd, které mají bezprostřední využití v praxi. Pokud jde o jazykovědu, zvlášť vyzdvihl úlohu jazyka a dorozumívání při utváření společenského vědomí i nezbytnost péče o jazykovou kulturu jako nedílnou součást celkové kultury osobnosti i celého národního společenství. V souvislosti s tím se zmínil i o úkolech jazykové politiky, která se v socialistických zemích podílí na ekonomickém a kulturním sbližování národů a národností.

Rozborem poznávacích a společenských funkcí jazyka se zabýval referát Filozofické kategorie formy a obsahu (s. 95—106) slovenského filozofa V. Černíka. Vzájemné dorozumívání mezi lidmi chápe Černík jako společenskou formu myšlenkové činnosti; obsahem této činnosti je pak samo myšlení. Z toho vyplývají nároky jednak na přesnost užití jazyka při označování poznávaných jevů, jednak na sdělnost jazyka v průběhu dorozumívání. Myšlení se zpředmětňuje současně ve výsledcích lidské práce (v materiálních a duchovních produktech) i v jazyce, který v sobě zároveň uchovává veškerou lidskou paměť a zkušenost. Myšlenky referátu vedou k závěru, že obě hlavní funkce jazyka, poznávací i sdělovací, sice existují samy od sebe, objektivně, spolu s tím však vznášejí požadavky i na cílevědomou péči o přesné zachycení skutečnosti (např. rozvíjením odborného názvosloví) i o srozumitelnost a působivost, sdělení.

Referáty sborníku jsou rozděleny — v souhlase s organizací konference samé — do tří částí: /1/ Ontologické a gnozeologické otázky jazyka (s úvodním příspěvkem J. Kořenského zabývajícím se vztahy mezi obecnou a jazykovědnou teorií systémů), /2/ Analýza jazykových jednotek z hlediska kategorií materialistické dialektiky (v úvodu se zmíněným příspěvkem V. Černíka a s referátem M. Těšitelové K analýze jazykových jednotek z hlediska zákonů a kategorií dialektiky) a /3/ Metodologické problémy jazykovědy a kritika nemarxistických jazykovědných kon[195]cepcí (výchozí referát na téma Kritika postpozitivistických metodologií v jazykovědě přednesl J. Horecký).

Z příspěvků první části jsou tematice časopisu Naše řeč blízké myšlenky O. Lešky týkající se pojmu přirozený jazyk. Východiskem tohoto pojmu je v autorově pojetí jazyk, který jsme si osvojili v dětství a který je ve svých počátcích spjat s prostředím rodiny a se světem blízkých událostí, postupně se však stále více přizpůsobuje životním zkušenostem a dorozumívacím potřebám svých nositelů. Strukturní podobou takto chápaného přirozeného jazyka bývá obvykle místní nářečí, nadnářeční útvar nebo hovorová forma spisovného jazyka. Protikladem pojmu přirozený jazyk pak jsou nejen jazyky umělé (programovací, mezinárodní apod.), ale také terminologické a nomenklaturní soustavy, které si člověk osvojuje výběrově a s omezením na vyhraněné dorozumívací funkce. Zvláštní postavení autor vyhrazuje jazyku spisovnému, jemuž je třeba se neustále přiučovat. Jazyková kultura by se neměla soustřeďovat na pouhé vymáhání správných (kodifikovaných) tvarů. Měla by vycházet z funkční odlišenosti jednotlivých oblastí dorozumívání a aktivizovat tvůrčí přístup k jazyku.

V ostatních příspěvcích první části převládá tematika obecnější, věnovaná jazykovědné teorii (K. Buzássyová, Gnozeologický a ontologický aspekt lingvistických operací; B. Palek, Ke komplementaritě lingvistických východisek; P. Novák, Některé ontologické a gnozeologické problémy lingvistiky; O. Šoltys, K přirozeným hranicím systémového poznání), významové stránce jazykových a zejména lexikálních jednotek (V. Blanár, Odraz a lexikální význam; J. Kačala, K ontologii jazykového významu; J. Dolník, Poznávací funkce slova; J. Mlacek, Frazeologie a paremiologie), otázkám jazykového vývoje (J. Furdík, Jazyk v čase; R. Krajčovič, Procesuálnost jako vlastnost jazykového systému), vztahu jazykovědy a obecné teorie znaků (Z. Hlavsa, Ke vztahu lingvistiky a sémiotiky) a teorii řečové činnosti (M. Čejka, Filozofickosémantické aspekty analýzy deziderativních mluvních aktů).

Druhá část sborníku se soustřeďuje na působení kategorií marxistické dialektiky v jazyce, zejména na vztah obecného a jednotlivého, obsahu a formy, stálého a proměnlivého atp. Autoři se tu soustřeďují na problematiku jazykovědné teorie (N. Savický, Dialektické rozpory v jazyce a strukturní analýza, citovaný příspěvek M. Těšitelové), fonologie (J. Sabol, Vztah jednotlivého a všeobecného v jazykovém systému), tvarosloví (M. Komárek, K některým otázkám morfologických kategorií (tzv. pasívum v češtině); J. Bosák, Vymezení tzv. interfixů z hlediska kategorie forma — obsah), lexikologie (I. Masár, Obsah a forma termínu; E. Kučerová, Obsah a forma frazeologické jednotky). Nejvíce příspěvků se soustřeďuje na významovou výstavbu věty a textu a na vzájemný vztah sémantiky a syntaxe (J. Panevová — P. Sgall, V. Krupa, J. Szomolányi, S. Ondrejovič, H. Běličová, J. Findra, J. Hoffmannová, F. Kočiš, B. Švihranová). Z hlediska přesného a výstižného pojetí konkrétního jazykového jevu v této části nesporně zaujme Komárkův rozbor kategorie slovesného rodu, zejména jeho pohled na různorodost tvarů obsahujících gramatický morfém (v auto[196]rově přesvědčivém zdůvodnění tedy nikoli zvratné zájmeno nebo reflexívní tvar) se.

Poměrně různorodé příspěvky zahrnuje závěrečná, třetí část sborníku. Citovaný referát J. Horeckého kritizuje současné postpozitivistické směry v jazykovědě za to, že podávají nedostatečnou odpověď na to, co je jazyk, jak a v jakém prostředí existuje, a že omezují jazyk jen na způsob jazykového bytí nebo chování. Na tento výklad navazuje pohled na novější práce o hermeneutice a teorii interpretace v příspěvku J. Krause. Postavení jazykovědy v soustavě věd se věnuje J. Petr, který ve svém referátu postihl její historický vývoj i současné diferenciační a integrační tendence (srov. též nejnovější zamyšlení nad tímto tématem — V. I. Abajev, Parerga 2, Jazykoznanije opisateľnoje i ob’jasniteľnoje o klassifikacii nauk, Voprosy jazykoznanija č. 2, 1986, s. 27—39). Postavením jazykovědy se zdůrazněním její interdisciplinárnosti se zabývá též referát J. Nekvapila. O možnostech uvědomělé regulace jazykových jevů a dorozumívacích procesů uvažuje v stati Řízení fungování a vývoje jazyka jako součást jazykové politiky socialistického státu J. Skácel. Metodologicky zajímavý příspěvek E. Horáka Porovnávání jako gnozeologický prostředek v jazykovědě zdůvodňuje myšlenku, že vývojové rysy jazykového systému je možno poznat tím důkladněji, čím mnohostrannější bude porovnání se staršími vývojovými fázemi téhož jazyka i se současným stavem jazyků ostatních. Obdobně zaměřená stať Š. Peciara (Vztah synchronie a diachronie v jazykovědě) zdůrazňuje nezbytnost vzájemného propojení teoretické (logické) a konkrétně historické metody jazykovědného zkoumání. Různým stupněm abstrakce při vymezení pojmu text a způsobů jeho analýzy se zabývají K. Horálek (Texty v jazykovém systému; stať nastoluje problém syntaktických vlastností frazeologických jednotek a aforismů) a E. Bajzíková (Metody analýzy textu). Závěrečné referáty se týkají systémového přístupu ke zkoumání lexikálního významu (E. Sekaninová), nářečního výzkumu jako jednoty teorie a empirie (I. Ripka), onomastického výzkumu (M. Majtán) a perspektiv Skaličkovy typologie (J. Popela); stručný je popis experimentu prováděného se skupinou pokusných osob, které měly za úkol zjišťovat synonymii frazeologismů s jednoslovnými výrazy ve slovenštině (I. Šípoš). V osobitě laděném příspěvku na závěr konference J. Ružička charakterizoval uplatnění dialektické metody ve vědeckém díle E. Paulinyho, zvláště pak ve vývoji jeho fonologických názorů.

Tematicky široký rozsah příspěvků konference přesvědčivě ukázal na rozhodující význam marxistické filozofie pro současnou československou jazykovědu i na nezbytnost spojovat vědecké poznávání jazyka s jeho filozofickými východisky.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 4, s. 194-196

Předchozí František Štícha: Komunikativní a jazykové funkce lexikálního nevyjádření objektu děje ve větě

Následující Alena Jaklová: K Programu jazykového vzdělávání