Český konektor totiž a jeho bulharské ekvivalenty
Janko Băčvarov
[Articles]
-
[1]O důležité úloze konektorů, tj. spojovacích prostředků textových jednotek, bylo v posledních letech napsáno nemálo. Byla jim věnována i zvláštní studie J. Hoffmannové,[1a] kde se uvádí další literatura k tomuto tématu. Nejnověji byly v české lingvistické literatuře některé konektory analyzovány i F. Danešem v jeho poslední monografii.[2] Nebudu proto zatím podrobně rozebírat statut konektorů a přejdu hned k zvolenému tématu. V závěru se pak pokusím vyjádřit svůj názor i na jejich vymezení.
Jak uznává většina autorů, může mít návaznost směr prospektivní nebo retrospektivní.[3] Český lexém totiž patří mezi nejvýraznější retrospektivní konektory, jejichž pomocí se realizuje konektivní vztah anaforický neboli anaforické navazování.[4] Zaslouží si pozornost už proto, že nemá v bulharštině (ale ani v jiných slovanských jazycích, kromě slovenštiny) jednoznačný ekvivalent.
Pro účely tohoto článku byly excerpovány dvě knihy českých autorů klasických a dvě knihy autorů současných spolu s jejich překlady do bulharštiny, pořízenými různými překladateli.[5] Bylo tak získáno přes 50 příkladů, které posloužily jako východisko k dalším úvahám.
Všimněme si však nejprve stručně, jak je vykládán lexém totiž v zá[171]kladních příručkách o českém jazyku. V. Šmilauer se v Novočeské skladbě[6] o něm zmiňuje na třech místech: (1) u příslovečného určení příčinnosti (adverbiale causae): „Hlavní věta příčinná se připojuje příslovci: (…) totiž: To bychom mohli jet společně. My totiž pojedeme příští týden“ (s. 313—314); (2) o volně připojených přístavcích se říká, že se uvádějí výrazy (vysvětlovacími, explikativními) to, to jest, a to, totiž (s. 353); (3) v rámci kapitoly o zvláštních druzích přiřaďování (koordinace) uvádí autor opravu (rektifikaci), např. Žena se raději baví, totiž nechává se raději bavit (s. 398).
V Základech české skladby F. Kopečného[7] nacházíme tuto formulaci: „Přístavek vysvětlující zpřesňuje obsah základního členu nebo jej rozvádí; formálně je charakterizován možností užití vysvětlující spojky totiž nebo výrazu to jest“ (s. 197).
Analogické formulace lze nalézt v České mluvnici B. Havránka — A. Jedličky[8]: (1) „Přístavek zpravidla blíže vykládá řídící podstatné jméno, a může být proto někdy připojován výrazy totiž, a to, to jest apod.“ (s. 377); (2) „V souřadném souvětí vysvětlovacím je druhá věta vysvětlením věty první. Připojuje se k ní výrazy to jest, totiž, popř. to“ (s. 406).
Ve Skladbě spisovné češtiny J. Bauera — M. Grepla[9] je v podkapitole Souvětí důvodové a vysvětlovací podán tento výklad: „Je to spojení vět, v němž druhá věta objasňuje, proč nastal nebo platí děj věty první. Vyjadřuje buď skutečnou příčinu, která vyvolala děj prvé věty, anebo pouhou motivaci, vysvětlení obsahu první věty.“ A dále: „Vysvětlovací smysl mají věty s totiž, kladeným až za první přízvučný člen druhé věty: A nemluv, prosím tě, se mnou v takových složitých větách, já totiž nesnadno chápu (Benešová); Mistře, já bych nechtěl svému dobrodinci lhát; já jsem totiž tu bábu zabil (Čapek)“ (s. 230).
Jak vyplývá z právě uvedených výkladů, všichni autoři se shodují ve zdůraznění explikativní (vysvětlovací) funkce lexému totiž, jedině V. Šmilauer uvádí navíc funkci rektifikační (tj. korektivní).
Konkrétní jazykové realizace jsou však mnohem bohatší a rozmanitější. Není proto divu, že citované syntetické popisy se nezmiňují o některých detailech, které vyniknou teprve tehdy, zkoumáme-li fungování konektoru totiž se zřetelem na dostatečně široké kontextové okolí. [172]K jemným sémantickým posunům dochází při nejrůznějších změnách postoje mluvčího podle situace. Podle J. Hoffmannové „tam, kde k textové jednotce připojujeme dodatečné vysvětlení, explikaci (ev. s dalšími významovými odstíny zdůraznění, utvrzení aj. […]), využívá se např. připojovacích výrazů ostatně, stejně, totiž, přece.“[10]
Přejděme nyní k rozboru konkrétního jazykového materiálu.
I. Ve více než polovině příkladů jde skutečně o užití lexému totiž ve funkci explikativní, vysvětlovací, např.:
| Prokop se velmi strnule uklonil; bál se totiž, že ztratí rovnováhu (Čapek, 23). | Prokop se pokloni skovano, strachuvaše se da ne zagubi ravnovesie (26). |
U tohoto typu lze podle vztahů k bezprostřednímu nebo vzdálenějšímu kontextu rozlišit celou škálu různých odstínů. K základním patří alespoň tyto: /1/ motivace, /2/ dodatečná informace, /3/ komentář.
/1/ Motivace, ev. argumentace; v takových případech lze konektor totiž nahradit spojkou protože, poněvadž, neboť, jelikož.
| Prokop si chmurně prohlížel starého pána; chtělo se mu totiž dřímat (Čapek, 38). | Prokop se zagleda mračno v starija gospodin; tolkova mu se speše ošte (38). |
| Cigaretu jsem nikdy neochutnal, štítil jsem se totiž, když ji kluci uslintali a půjčovali jeden druhému (Kolárová, 278). | Nikoga ne bjach slagal v ustata si cigara. Vpročem — gnusjach se, kogato momčetata nasljunčvacha vărcha na cigarata i si ja predavacha edin na drug (312). |
/2/ Dodatečná informace, „dopovězení“; v takových případech můžeme konektor totiž nahradit konektorovými výrazy a sice, a to apod. Dodatečná informace může přitom mít různé, ještě jemnější významové odstíny: může dříve řečené specifikovat, konkretizovat, rozvádět některý jeho aspekt, ilustrovat. Příklady:
/3/ Komentář; zde můžeme konektor totiž nahradit konektorovými výrazy tedy, mám na mysli, někdy též jinými slovy apod., např.:
| „Všechno v pořádku?“ | — Vsičko v red li e? |
| Za druhé mám velikou radost, že Krakatit je v dobrých rukou, totiž v mých vlastních (Čapek, 94). | — Vtoro — az săm mnogo štastliv, če Krakatităt se namira v dobri răce, imam pred vid moite sobstveni (102). |
| — A jestli nyní dovolíte, oslovil cestující, když se opět sešli u autobusu, — připravil jsem vám malé intermezzo, jaké se v životě často nepřihází: volil jsem totiž trasu tak, že jsme se octli na pěchotním cvičišti (Pluhař, 238). | — A sega, pozvolete da vi săobštja — obărna se toj kăm spătnicite si, kogato te otnovo se săbracha pri avtobusa, — podgotvil săm vi malko intermeco, kakvoto ne se slučva često v života: izbrach takăv maršrut, če se okazachme na pechotinski manevren poligon (322). |
Je třeba podotknout, že explikativní funkce konektoru totiž je poznamenána tím, že jednotlivé významové odstíny jsou v něm přítomny do značné míry potenciálně; jsou závislé i na čtenářově (resp. posluchačově) interpretaci kontextových souvislostí, a proto je v některých případech velice obtížné jednotlivé odstíny vždy bezpečně identifikovat. [174]Navíc se tyto odstíny částečně překrývají, resp. prolínají; zvláště to platí o dodatečné informaci. Plně tu platí postřeh J. Hoffmannové, která předpokládá, že „i u téhož konektorového výrazu se může v závislosti na funkčním využití skladba nebo proporce jeho potenciálních významů, prvků sémantických a pragmatických měnit, některý z nich může být zvýrazněn.“[11]
Konektor totiž v uvedené funkci lze z textu vypustit, aniž tím dojde k narušení textové souvislosti nebo k nežádoucímu významovému posunu, je to možné proto, že konektor totiž v této funkci pouze „zexplicitňuje“, tj. explicitně vyjadřuje významovou složku, přítomnou implicitně v kontextu samém. Jeho použití je tu tedy většinou téměř nadbytečné.
II. Přejděme nyní k druhé funkci lexému totiž, k funkci rektifikační. V našem materiále je doložena ve více než jedné třetině všech případů. Konektoru totiž v této funkci užije mluvčí tehdy, potřebuje-li právě pronesenou výpověď zkorigovat, upřesnit, nebo dokonce vyvrátit. V těchto případech lze konektor totiž nahradit výrazy to je(st), vlastně, ovšem, v podstatě, abych řekl pravdu a dalšími omezeními tohoto typu. Nejvýstižněji to ilustrují samy příklady:
| — Jak by mohla moje holka nést půl viny, když jsem to teda zapálil já sám? Totiž nezapálil — sakra, už jsem z toho celý popletený … (Pluhař, 161). | — Kak može dăšterja mi da nosi polovinata ot vinata, kogato podpalvačăt săm samijat az? Toest, ne az săm zapalil — po djavolite, celijat se opletoch veče! (220). |
| „Jsem zamilován — totiž vlastně už nejsem — ale mám se ženit — totiž také ne — já vlastně nevím, jak bych to honem řek“ (Neruda, 198). | — Vljuben săm — sobstveno veče ne săm, no šte se ženja, toest i tova ne — v săštnost ne znam kak da vi go kaža vednaga (114). |
Domnívám se, že tato funkce konektoru totiž, i když je zastoupena v menším (nikoli však zanedbatelném) počtu případů, byla V. Šmilauerem právem uvedena zvlášť a že je vzhledem k problematice struktury textu stejně významná.
III. Existuje ještě třetí funkce konektoru totiž, která nebyla, pokud je mi známo, zatím zaznamenána: je to využití lexému totiž v okolí tzv. hezitačních pauz, které jsou charakterizovány jistými rozpaky, váháním, nejistotou nebo zmateností ze strany mluvčího. V těchto případech může být totiž nahrazeno, popř. i doprovázeno výrazy [175]abych tak řekl; víš // víte; vlastně; kdybych já věděl, jak to mám říci apod. Např.:
| „Anči,“ drmolil Prokop zimničně, „musíte mi říci, kde váš Jirka je. Já … já musím za ním jet, víte? To je totiž … taková věc … Zkrátka jde tu o nějaké věci …“ (Čapek, 65). | — Anči — zagovori Prokop treskavo, — trjabva da mi kažete kăde e vašijat Irka. Az … az trjabva da zamina pri nego, razbirate li? Tova e … edna takava istorija … s edna duma stava văpros za njakoi nešta (68). |
| „Tak copak vám schází?“ | — Kakvo ima? |
Jak je z uvedených příkladů zřejmé, dochází v těchto případech k desémantizaci lexému totiž, který v nepřipravených mluvených projevech klesá na pouhé „vycpávkové“ slovo. Nicméně ani v těchto případech totiž svou konektorovou povahu neztrácí (ani porušená větná stavba na tom nic nemění). V našem materiále se tato funkce konektoru totiž vyskytuje pouze v několika případech, ale reprezentativnější excerpce by zřejmě potvrdila, že nejde o funkci okrajovou.
Od předcházejících dvou funkcí, uvedených v bodech I a II, se tato funkce liší svou povahou. Budeme-li uvažovat o uvedených třech funkcích na rovině sémantické, shledáme, že funkce první a třetí tvoří jednotu v opozici k funkci druhé. Na rovině pragmatické je tomu jinak: jednotu tvoří funkce první a druhá, a v opozici vůči nim se samostatně vyčleňuje funkce třetí. Schematicky:
Rovina sémantická: I + III × II
Rovina pragmatická: I + II × III
Pokud jde o způsob, jak jsou příklady z uvedených tří skupin přeloženy do bulharštiny, je velice příznačné, že české totiž v explikativní funkci (I) téměř nemá v bulharských příkladech ekvivalenty (až na čtyři příklady; ve dvou má ekvivalent vsăštnost ‚v podstatě‘, v jednom vpročem ‚ostatně‘ a v jednom sireč ‚to jest‘); v deseti dalších případech nemá ekvivalent vůbec a v dvanácti je přeloženo opisně. Tato okolnost úzce souvisí s výše zmíněnou nadbytečností užití konektoru totiž v tomto významu (se všemi jeho odstíny).
Naopak ve funkci rektifikační (II) má totiž v bulharštině opisný ekvivalent jen ve dvou případech, zatímco ve všech ostatních má [176]nějaký přímý ekvivalent lexikální — nejčastěji je to toest (8×), méně často vpročem ‚ostatně‘ (2×), vsăštnost ‚v podstatě‘ (2×), razbira se ‚ovšem‘ (1×) a sobstveno ‚vlastně‘ (1×).
Třetí funkce (III) českého totiž tvoří z hlediska jeho ekvivalence v bulharštině přechodný nebo smíšený typ — vyskytují se tu oba způsoby překladu, pomocí parafráze a pomocí konektorového slova nebo výrazu.
Za zmínku stojí důležitá úloha interpunkce, která doprovází jak české totiž, tak zvláště jeho implicitní, ale i explicitní bulharský ekvivalent. Funkčnost dvojtečky, středníku, tří teček nebo pomlčky je v těchto případech mnohem výraznější než při jejich běžném užití. Totéž platí o pauzách, které doprovázejí totiž zvláště v jeho třetí funkci.
V souvislosti s fungováním českého konektoru totiž a jeho bulharských ekvivalentů je třeba ještě poznamenat, že by nesporně bylo zajímavé i poučné, kdyby se tato konfrontace rozšířila o další jazyky. Pravděpodobně by pak obraz byl úplnější a v mnohém i plastičtější.
Na závěr ještě poznámku terminologickou, ale nejen terminologickou. Jde o již zmíněný statut konektorů a o jejich vymezení. Není patrně náhodou, že je Bauerova — Greplova Skladba nenazývá nijak (mluví prostě o větách s totiž), stejně tak B. Havránek — A. Jedlička říkají, že se např. přístavek připojuje výrazem totiž; F. Kopečný nazývá totiž spojkou, a V. Šmilauer je kvalifikuje, ve shodě s většinou slovníků, jako příslovce.
Příruční slovník jazyka českého určuje totiž jako „adverbium vysvětlující, blíže určující n. omezující“ (zajímavé je, že mezi příklady od B. Němcové, K. Sabiny, P. Bezruče aj. uvádí jeden od K. M. Čapka-Choda ve funkci rektifikační: Kašpar Lén vracel se z vojny domů …! Totiž domů …! Neměl vlastně žádného domova.). Podle Slovníku spisovného jazyka českého je totiž „příslovce [které] vysvětluje, blíže určuje n. řidčeji omezuje“. Autoři Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost kvalifikují totiž jako modální částici, která „vyjadřuje vysvětlení n. upřesnění“. V dvoudílném česko-ruském slovníku je totiž hodnoceno jako příslovce vysvětlující nebo omezující.[12]
F. Daneš ve své monografii[13] píše o konektorech „spojkově-adverbiálně-částicových“.
[177]Právě uvedená různost v slovnědruhovém hodnocení svědčí o tom, že konektor je svou podstatou hodnota sémanticko-pragmatická, jinými slovy, že konektory mohou být vymezovány jedině z hlediska komunikativní (textové) funkčnosti.[14] Každé takové vymezení jde zřejmě napříč slovnědruhovým rozvrstvením slovní zásoby i slovnědruhovým zařazením konektorů.
Nakonec bych upozornil na termín, který zavedl R. Laskowski v nové akademické mluvnici polštiny.[15] Je to termín dopowiedzenie, kterým autor označuje kontextové lexémy tak, nie, oczywiście, czyżby?, istotnie, owszem, właśnie atd. Domnívám se, že tento termín, „dopovězení“, je výstižný. Snad by stálo za úvahu, zda by nemohl posloužit jako vhodný termín alespoň pro část konektorů, a to pro konektory retrospektivní, které tak výrazně představuje právě lexém totiž.
[1] Tento příspěvek je přepracovanou verzí referátu na III. mezinárodním vědeckém symposiu Český jazyk a literatura v zahraničí, které uspořádal Ústav slovanských studií FF UK ve dnech 18.—24. 8. 1986 v Praze (srov. zprávu v NŘ 2/1987). Autor děkuje upřímně F. Danešovi, P. Adamcovi, D. Brčákové, L. Uhlířové a J. Nekvapilovi za jejich cenné připomínky.
[1a] J. Hoffmannová, Typen der Konnektoren und deren Anteil an der Organisierung des Textes, in: Text and the Pragmatic Aspects of Language, Linguistica X, Praha 1984, s. 101—140.
[2] F. Daneš, Věta a text. Studie ze syntaxe spisovné češtiny, Praha 1985.
[3] Srov. J. Mistrík, Hypersyntax a stylistika, in: Československé přednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavistů v Záhřebu. Lingvistika, Praha 1978, s. 214.
[4] Srov. J. Mistrík, d. cit. v pozn. 3, s. 216; E. Bajzíková, Úvod do textovej syntaxe (učební text), Bratislava 1979, s. 25.
[5] J. Neruda, Povídky malostranské, Praha 1978. — Ja. Neruda, Malostranski razkazi, Sofie 1952 (přel. G. Marinovová); K. Čapek, Krakatit, Praha 1966. — K. Čapek, Krakatit, Sofie 1979 (přel. S. a Ja. Ivančevovi); Z. Pluhař, Konečná stanice, Praha 1971. — Z. Plucharž, Poslednata spirka, Sofie 1979 (přel. M. Berachová); J. Kolárová, Můj chlapec a já, Praha 1974. — Ja. Kolarova, Moeto momče i az, Sofie 1977 (přel. N. Zachariev).
[6] 2. vyd., Praha 1966.
[7] Praha 1958.
[8] 4. vyd., Praha 1981.
[9] 1. vyd., Praha 1972.
[10] J. Hoffmannová, d. cit. v pozn. 1, s. 121.
[11] J. Hoffmannová, d. cit. v pozn. 1, s. 110.
[12] Příruční slovník jazyka českého VI, Praha 1951—1953, s. 181; Slovník spisovného jazyka českého III, Praha 1966, s. 844; Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 1978, s. 567; Češsko-russkij slovar’ II, Moskva — Praha 1973, s. 437.
[13] D. cit. v pozn. 2, s. 116 a 118.
[14] F. Daneš rozlišuje ve své monografii (d. cit. v pozn. 2, s. 146—186) tři typy funkčních slov ve výstavbě věty a textu: restriktory přímé (jen) a nepřímé (vyjma), kontextualizátory (také, zase; přece) a konektory (stejně, jinak; alespoň).
[15] Gramatyka współczesnego języka polskiego. Morfologia (pod red. R. Grzegorczykowej, R. Laskowskiego, H. Wróbla), Warszawa 1984, s. 30n.
Naše řeč, volume 70 (1987), issue 4, pp. 170-177
Previous K 70. výročí VŘSR
Next Igor Němec: Předložka po se substantivem jako základ sloves a jejich etymologické východisko
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1