Příslovce většinou a vesměs

Helena Confortiová

[Short articles]

(pdf)

-

Příslovce většinou a vesměs jsou si významově blízká, ale přesto se od sebe odlišují. Zatímco první z obou příslovcí nedělá uživateli jazyka žádné potíže, druhého příslovce se užívá mnohem méně a s jistými rozpaky. Při výzkumu jazyka věcného stylu (M. Těšitelová a kol., Frekvenční slovník češtiny věcného stylu, Praha 1983 — viz zprávu M. Těšitelové v NŘ 67, 1984, s. 47—50) se prokázalo, že příslovce většinou je mnohem frekventovanější než vesměs: průměrný výskyt příslovce většinou v jednom textu věcného stylu je roven 0,87 (ve všech 180 textech se vyskytlo 157×), kdežto příslovce vesměs má průměrný výskyt jen 0,11 (vyskytlo se celkem 19×). Je navíc typické pro psanou podobu jazyka, pro jazyk knižní: příslovce vesměs nacházíme ze 74 % v textech psaných, a to zvláště v odborné češtině.

Příslovce většinou znamená /1/ ‚větším dílem, z větší části‘, např. objevuje se většinou v noci; tu práci vykonávají většinou ženy; ve městě žilo v té době většinou české obyvatelstvo. Může znamenat také /2/ ‚ponejvíce, obyčejně, zpravidla‘, např. většinou si dobře rozuměli, tj. obyčejně, ve většině případů, když spolu jednali, si dobře rozuměli; sedávala většinou vpředu, tj. když přišla, sedla si zpravidla dopředu. Představíme-li si danou situaci percentuálně, kdy 100 % bude zahrnovat všechny případy, pak většinou znamená více než 50 %, obvykle tak mezi 70—80 %. Věta byly tam většinou děti znamená, že např. ze 100 přítomných bylo 70, 75 apod. dětí. Chceme-li vyjádřit, že číselný údaj je vyšší, např. 85—90 i více procent, užijeme místo příslovce většinou spojení podstatného jména většina s přívlastkem označujícím množství, např. byly tam z velké většiny starší ženy; objevuje se valnou většinou v noci.

Příslovce vesměs v sobě zahrnuje dva významy: /1/ ‚všeobecně, bez výjimky, do jednoho, veskrze‘, /2/ ‚až na malé výjimky, převážně‘. Toto rozdělení — bez číselného označení — má Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960—71 — dále SSJČ). Příruční slovník jazyka českého (Praha 1935—57 — dále PSJČ) má na druhý význam jen jeden doklad.[1] Věta byly tam vesměs děti tedy znamená, /1/ že tam byly jenom děti (100 %), anebo /2/ že ze 100 % přítomných bylo 92 %, 95 % apod. dětí; označuje tedy převážnou většinu, více než 90 %, téměř 100 % (až na jednu, dvě výjimky). Dvojí význam činí příslovce vesměs nepřesným, vágním.[2] Dříve bylo doporučováno užívat vesměs jen v prvním významu (na nesprávné užití příslovce vesměs upozorňoval K. Hausenblas v knize O češtině pro Čechy, 2. vyd., 1963, s. 20), později se druhý význam už toleruje (v knize Čeština za školou, red. K. Hausenblas a J. Kuchař, 2. vyd., 1979, s. 283—284, se konstatuje, že se vesměs užívá i ve významu druhém). V NŘ upozorňoval na významy slova vesměs V. Mejstřík (NŘ 50, 1967, s. 300).

Zatímco tedy PSJČ uvádí hlavně vý[112]znam první a jen jako variantu význam druhý, SSJČ už má uvedeny oba významy (u druhého s doložkou ‚často odchylně‘); Slovník spisovné češtiny (Praha 1978 — dále SSČ) pak dává oba významy vedle sebe. Ukazuje se tak, že druhý význam je už přípustný, vžil se s postupem vývoje natolik, že je možno ho používat. Zdá se, že jde i o rozdíl generační: starší generace chápe vesměs ve významu ‚bez výjimky‘, u mladší generace převažuje naproti tomu význam ‚až na malé výjimky‘. Proto věty s příslovcem vesměs nejsou jednoznačně interpretovatelné. Mluvčí (autor) realizuje ve výpovědi jen jeden z jeho dvou významů, který ovšem nemusí být totožný s významem fixovaným v jazykovém povědomí posluchače (adresáta). Proto mezi účastníky komunikace může docházet k nedorozumění. O tom svědčí i časté dotazy do jazykové poradny (v rubrice věnované jazykovým koutkům v deníku Práce se tímto příslovcem zabývala např. A. Polívková (27. 5. 1972), N. Fuková (28. 5. 1983) apod.). Někdy mluvčí, nebo spíše autor (protože tohoto slova se používá hlavně v psaném textu) užije příslovce vesměs v situaci, kdy si není úplně jist, zda věta platí na 100 % (srov. v obci stály jen přízemní domky proti v obci stály vesměs přízemní domky, popř. v obci stály většinou přízemní domky). Vzhledem k rozkolísanosti normy se proto doporučuje vyhnout se příslovci vesměs všude tam, kde je nutný přesný a jednoznačný výklad, zvláště v zákonech, nařízeních, vyhláškách apod. Protože většinou a vesměs jsou příslovce, rozvíjejí blíže sloveso nebo přídavné jméno, řidč. příslovce, a mají ve větě funkci příslovečného určení: Většinou se zajímali o techniku. Na brigádu přicházeli většinou o půl hodiny pozdě. Chodí většinou bez čepice. Řeky byly většinou neregulované. Mluví většinou příliš rychle. — Mluvilo se vesměs o novinkách. Programy jsou vesměs odladěny jen na zkušebních datech. Potvrdili to všichni vesměs kvalifikovaní odborníci. Náměty byly vesměs kvalitní. Je doma vesměs pořád. Obě příslovce však mívají ve větě zároveň vztah k podstatnému jménu, které upřesňují: Odpolední vlak má většinou zpoždění. — Správci sbírek byli vesměs učitelé. Vzhledem k tomu, že uvedená příslovce zahrnují do svého významu i množství, počet, tedy kvantitu, doprovázejí často podstatná nebo přídavná jména v množném čísle, např. Na oběd tam chodí většinou brigádníci. Vídáme je většinou na koncertech. Vlak měl většinou lehátkové vozy. — Její část tvoří úlomky nádob, vesměs hrnců, poklic a misek. Výcvik se prováděl na nízkých, vesměs proutěných překážkách. Odpovědi byly vesměs kritické. Jsou to dvouleté zeleniny, vesměs cizosprašné. Někdy plurálový význam vyplývá z obsahu věty nebo z kontextu: Zpíval většinou v opeře. — Je to 170 ha kukuřice, vesměs na zelené krmení a na siláž. Studuje problematiku hradů na základě objektů s vesměs pozměněnou původní podobou. Sloveso bývá obvykle v nedokonavém tvaru, popř. jde o sloveso s významem opakovacím. Pak i podstatné jméno může být v jednotném čísle, neboť sloveso samo naznačuje, že jde o jev opakovaný: Do práce jezdí většinou autem. Nosí většinou tmavou košili. — Metoda šokového zchlazení masa se používá vesměs pro vepřové maso. Teplota pro ultrarychlé chlazení hovězího masa je vesměs vyšší než u masa vepřového.

---

[1] Oba slovníky uvádějí kromě toho ještě zastaralý význam ‚celkem, dohromady‘ (doložený už u Jungmanna a Kotta).

[2] I některá jiná příslovce mají významy, které při komunikaci mohou působit potíže, např. všeobecně, zásadně aj.

Naše řeč, volume 70 (1987), issue 2, pp. 111-112

Previous Milada Homolková: K životnímu jubileu Aleny Fiedlerové

Next Eva Macháčková: K úloze některých spojovacích prostředků v textu (zvl. prostředků s významem odporovacím)