Terminál

Alena Polívková

[Short articles]

(pdf)

-

Konečná stanice městských autobusů, které dopravují cestující z pražského letiště do středu města, byla označena jako terminál.

Slovo terminál má původ v latinském přídavném jménu terminalis (v latině je odvozeno od podstatného jména terminus s významem ‚hranice, krajní oblast, vymezená oblast‘, ‚časový moment vyznačující začátek a konec‘). Do mnoha cizích jazyků přešlo v grafické podobě terminal (v letecké terminologii je vžité též spojení air terminal, resp. airterminal[1]).

Výraz terminál není pro nás zcela nový. V češtině se ho dnes už běžně užívá [224]pro koncové zařízení u dálkového přenosu dat. Spojením grafický terminál se označuje grafická periferní jednotka připojená prostřednictvím dálkového přenosu dat k počítači a umožňující vstup a výstup graficky vyjádřených údajů.[2]

K tomuto významu je doloženo i příd. jméno. Na katedře ekonomiky a řízení energetiky elektrotechnické fakulty ČVUT byla uvedena do provozu terminálová učebna, což je učebna vybavená 24 barevnými grafickými terminály.

Běžný je tento termín i v dopravní terminologii. Zde se např. spojením kontejnerový terminál označuje místo, kde se soustřeďuje doprava zboží uloženého v kontejnerech, které se obvykle překládá na jiný dopravní prostředek (např. v Bratislavě na loď).[3]

Terminál je též mezinárodní označení pro odbavovací objekty pro cestující a (nebo) zboží v letecké dopravě.[4]

Vzhledem k tomu, že slovo terminál má jednak výhodu z hlediska mezinárodního, a také proto, že za něj nemáme v češtině vhodnou jednoslovnou náhradu, proniklo do naší slovní zásoby. V běžně mluveném projevu však nic nebrání tomu, abychom místo slova terminál (ve významu, o němž jsme se zmínili nejdříve) užili spojení konečná stanice, resp. hovorově jen konečná.

---

[1] Srov. Malá československá encyklopedie, Praha 1984.

[2] Srov. Výpočetní a řídící technika, Praha 1982.

[3] Viz o tom J. Horecký, Nové slovo terminál, Kultúra slova 17, 1983, s. 189.

[4] A. Petrovský, Dopravný slovník, Bratislava 1983.

Naše řeč, volume 69 (1986), issue 4, pp. 223-224

Previous Věra Vlková: Přístavba

Next Jaroslava Hlavsová: Lidová terminologie v systému lexikální zásoby