Přístavba

Věra Vlková

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době se v oblasti dopravy stále častěji setkáváme s užíváním podstatného jména přístavba, a to ve spojeních typu: plynulá přístavba nákladních automobilů; zabezpečení přístavby vozů ve všech nakládacích stanicích; váznoucí přístavba železničních vagónů apod. Tato spojení však budí v uživatelích jazyka značné rozpaky.

Nahlédneme-li do Slovníku spisovného jazyka českého (II. díl, Praha 1964), zjistíme, že podstatné jméno přístavba se užívá jednak pro označení činnosti přistavování nebo přistavění, tj. přidělávání (přidělání) něčeho stavěním. Mluvíme např. o přístavbě rodinného domku, průmyslového objektu apod. Dále se pojmenování přístavba užívá pro označení výsledku této činnosti, tj. části přistavěné k již hotové stavbě, přístavku, např. vedle původního stavení stála ještě novější přístavba; obývá byt v přístavbě rodinného domku.

Stejným způsobem vykládá podstatné jméno přístavba i Příruční slovník jazyka českého (IV. díl, 2. část, Praha 1944—1948). Slovník spisovné češtiny (Praha 1978) uvádí jen význam první, tj. ‚přistavění, přistavování‘.

Těmto výkladům však užívání slova přístavba v dopravě neodpovídá. V této oblasti již jde o činnost jinou — o činnost přistavování (přistavení) vozů k nakládce nebo vykládce. Pro označení této činnosti je pojmenování přístavba nevhodné, docházelo by tím k homonymii, která je kontextově jen těžko rozlišitelná. Přístavbu vozů bychom spíše chápali jako jejich další rozšiřování, zvětšování, přidělávání apod.

Nemůžeme v této souvislosti hovořit ani o novém, terminologickém významu podstatného jména přístavba. Ve význa[223]mu ‚přistavování, přistavení vozů‘ toto podstatné jméno dosud ustáleno nebylo. Nenajdeme je ani v Technickém naučném slovníku (V. díl, Praha 1983), ani v Dopravním slovníku (A. Petrovský, Bratislava 1983). Dopravní slovník uvádí pouze popisné pojmenování přichystání vozu k nakládce (vykládce). Tento termín je sice přesný a jednoznačný, současně však i málo operativní, proto se vedle něj v profesionální mluvě a v administrativní praxi začalo používat i pojmenování přístavba. Jde tedy o jeden z případů protikladu přesnosti a jednoznačnosti termínu na straně jedné a jeho krátkosti a operativnosti na straně druhé, který vedl ke vzniku synonymního pojmenování jednoslovného vedle oficiálního popisného termínu. Volbu pojmenování přístavba však nepovažujeme z důvodů homonymie za vhodnou. V mnoha případech bychom se tak vystavovali nebezpečí, že bude ohrožena přesnost a jednoznačnost odborného vyjadřování. Přesto, že je toto pojmenování v oblasti dopravy již do jisté míry ustáleno, bylo by vhodnější užívat slovesné podstatné jméno přistavování nebo přistavení, a to i přesto, že slovesná podstatná jména mají mnoho nevýhod. Jednou z nich je větší abstraktnost, k dalším patří nedostatečné rozlišování pádů (v jednotném čísle mají všechny pády s výjimkou 7. pádu stejné zakončení na -í) i to, že se od nich jen těžko a zřídka tvoří jména přídavná. Navíc hromadění těchto podstatných jmen vede nejen k nelibozvučnosti, ale jazykový projev se tak zbytečně zatěžuje, často se stává značně nepřehledný, mnohdy i zcela nesrozumitelný — srov. např. vydání nařízení k zajištění přistavení vagónů; požadavky na zabránění prodloužení zpoždění přistavování nákladních automobilů. To všechno zřejmě vedlo ke snaze vyhnout se slovesnému podstatnému jménu přistavení (přistavování) a užít pojmenování jiného typu. Nebyl však při tom dostatečně zvážen význam slova přístavba.

Problémy, o kterých jsme se v souvislosti se snahami o nahrazení slovesného podstatného jména zmínili, lze překonat vhodnou stylizací jazykového projevu, především tím, že se budeme pokud možno vyhýbat jeho spojování s dalšími slovesnými podstatnými jmény.

Požadavek přesnosti a jednoznačnosti odborného vyjadřování nás vede k tomu, abychom tam, kde místo oficiálního popisného pojmenování přichystání vozu k nakládce (vykládce) budeme používat synonymního pojmenování jednoslovného, dali přednost podstatným jménům přistavení, přistavování, která navíc umožňují i vidové rozlišení, před dějovým podstatným jménem přístavba.

Naše řeč, volume 69 (1986), issue 4, pp. 222-223

Previous Libuše Čižmárová: Báň, baňka, baňa

Next Alena Polívková: Terminál