Časopis Naše řeč
en cz

Báň, baňka, baňa

Libuše Čižmárová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jestliže uslyšíme některé z těchto slov, asi se nám vybaví něco okrouhlého, vypouklého, nějaká věc zaobleného nebo kulovitého tvaru. Bez znalosti kontextu ovšem význam výrazu jednoznačně neurčíme. Tato slova mají totiž v češtině významů více a některé z nich jsou si na první pohled dost vzdálené.

Gebauer[1] dokládá slovo báně ze staré češtiny ve významech ‚nádoba, džbán, amfora‘. Uvádí i staroslověnskou podobu banja (ale s jiným významem ‚koupelna, lázeň‘) a původ hledá v indoevropském kořeni bha- ‚mýt‘. Jungmann[2] ve svém slovníku uvádí slovo báň, báně už s rozličnými dalšími významy: ‚baňatá nádoba‘, ‚holubník‘, ‚lázeň‘, ‚doly‘ jen jako slc. (slovakismus), ‚báně na vrchu věže‘, ‚střecha na způsob půlkoule‘, ‚ryba mořská‘ aj. Kott,[3] který z Jungmanna hodně čerpal, obohatil škálu významů uvedeného slova zejména o dialektismy: báně ‚vosí hnízdo‘ (na Klatovsku), baně (pl.) ‚hanácké červené koženky‘ (= kožené kalhoty, pozn. aut.), baně (sg.) i baňa ‚facka, rána pěstí do obličeje‘ (úzus olomoucký a vsetínský), dem(inutivum) banička ‚husička‘ (úzus boleslavský). Slovo banja je také v ruštině, ukrajinštině a srbocharvátštině ve významu ‚lázeň‘.

Machek[4] pokládá za východisko vývoje tohoto mnohovýznamového slova řecký výraz balaneion ‚lázeň‘ (dvojslabičnost, zakončení a rod jsou v jeho výkladu podle domácího slova lazn’a) a popisuje další vývoj slova: pojmenování staré řecké lázně bylo v slangu horníků přeneseno na doly podle společných znaků — zapuštění do země, poměrná těsnost, kamenný spodek i stěny, vysoká teplota, horníci pracovali téměř nazí. Předhistorický rudný důl měl vertikální průřez oválný, proto pojmenování bylo přenášeno dál na předměty jiné (oválného nebo kulovitého tvaru). Podobný výklad je i v ostatních etymologických slovnících. Někdy se za bezprostředního předchůdce slovanského výrazu banja považuje latinský výraz pro ‚lázně‘ balneum (to je z řečtiny); tak u nás slovo báně vykládá např. Holub — Kopečný.[5]

Zcela nově na problém původu tohoto slova pohlíží Ondruš.[6] Vychází z nedostatků dosavadní etymologie („… Slovanská hlásková podoba baňa se nedá bez násilí vysvětlit ani z řec. podoby balaneion, ani z lat. podoby balneum…; řec. b- při přejímání do slovanštiny někdy v 7.—9. stol. by bylo dalo počáteční w-, ne b-…“; dokazuje též spekulativnost myšlenky o přenesení pojmenování pro ‚lázně‘ na název pro ‚doly‘ — tento případ nemá paralelu v jiných jazycích) a na základě důkladného etymologického rozboru navrhuje nový výklad slova baňa. V jeho pojetí nejde o slovo přejaté, ale vzniklé z domácího, slovanského základu. Východiskem vývoje bylo staré [220]slovanské sloveso batati ‚bít‘ (dodnes zachované v srbocharvátštině; v češtině máme dnes slovesa odvozená bacat < bat-s-ati, batolit < batol-iti). Z něho vznikla odvozená pojmenování pro ‚místo, kde se bije, šlehá‘: 1. báň < ban6 < bat-n-i; středoslovenský výraz pro ‚mýtinu‘, tj. ‚místo, kde se ‚vybíjejí‘, kácejí stromy‘, 2. baňa < bat-n-ia; a) ‚místo, kde se šlehá proutím v páře, vodě‘, dalším vývojem pak ‚místo určené ke koupání‘, tj. ‚koupel, lázeň‘, b) ‚místo, kde se rozbíjí, rube ruda, uhlí‘, tj. ‚důl‘. Spolehlivost svého výkladu pak Ondruš dokazuje na dalších paralelách mezi názvy pro ‚mýtinu‘ a ‚koupelnu‘, resp. ‚koupání‘ (mýtina — mýt; laz — lázeň) a na významové responzibilitě mezi ‚bít, šlehat‘ a ‚koupat (se)‘, (prát se ‚bít se, rvát se‘ — prát prádlo aj.). Na základě paralel v jiných jazycích Ondruš dále ukazuje, že pojmenování jámy, dolu, dutiny se druhotně přenáší na pojmenování dutých kulovitých nádob, a podle toho usuzuje, že význam baňa ‚kulovitá, kupolovitá věc‘ je druhotný, odvozený z prvotního významu baňa ‚důl‘ (v tom se shoduje s Machkem). V Ondrušově pojetí jde tedy u významu ‚něco baňatého‘ o metaforické přenesení prvního stupně, kdežto v Machkově pojetí šlo o metaforické přenesení dvoustupňové: lázně < doly < něco vypouklého, zaobleného. (Genetické ztotožnění slov baňa ‚důl‘ a ‚oblá, kulatá věc‘ nepovažuje Ondruš za jediný možný výklad, význam ‚oblá věc‘ může podle jeho názoru souviset též s +ob-vod-n-, obon6, obaňa ‚něco okrouhlého, kulatého‘.)

V PS[7] jsou kromě významů uvedených v starších slovnících další významy: ‚nebes báň‘, ‚vosí hnízdo‘, ‚vězení‘ vulg., ‚zástavárna‘ vulg. Poslední uvedený význam vznikl podle Machka přenesením z významu ‚vězení‘ (věci jsou tam jakoby uvězněny), ten pak nevznikl domácím vývojem, ale byl přejat z italského slova bagno nebo z franc. výrazu bagne ‚káznice‘. Zde Machek cituje Šmilauera: „Východiskem jsou bývalé lázně u cařihradského serailu (balneum), kde bylo vězení pro otroky a galejníky; z toho pak na Středomoří vzešel význam „těžký žalář““.

Také SSJČ[8] uvádí pod heslem báň, báně většinu významů zmiňovaných dříve, včetně těch, které nově uvádí PS. Chybí tu však význam ‚báně na samém vrchu věže‘, tj. ‚makovice‘, který má Jungmann i Kott, přestože jako 3. význam u hesla makovice je uvedeno ‚malá kulatá báň, zejména na věži‘. Doklad zelená báň kostela, který je zde jako ilustrace 1. významu ‚kulovitá střecha věže, kupole‘, není pak zcela jednoznačný. Dále lidové rčení točit se, vrtět se jako holub na báni je zde uvedeno také jako příklad 1. významu, přestože v dalším textu je jmenován i význam ‚holubník‘ (význam dost starý, doložený už u Veleslavína). Jungmann i Kott mají toto rčení jako doklad významu ‚holubník‘. Je nepochybné, že holub se může točit spíše na báni ‚holubníku‘ než na báni ‚kupoli‘.

U hesla baňa má SSJČ mj. význam ‚pětka‘ jako výraz ze studentského slangu na Moravě a nářeční význam ‚políček, pohlavek‘ (ve shodě s Kottem). Tento význam je patrně starý, Bělič[9] i Jungmann uvádějí zdrobnělinu baňka ‚uhození, políček, štulec‘. Může zde jít od původu o expresívní onomatopoické pojmenování pro plesknutí, nelze však vyloučit souvislost [221]i tohoto výrazu se slovem báň ‚něco vypouklého, klenutého‘. Novodobým nářečním výzkumem byl totiž doložen výraz baňa ze Slezska a Valašska jako název pro ‚bouli po úderu, zejména na čele‘; k významu ‚políček‘ se tedy mohlo dojít také metonymickým přenesením tohoto významu. Dále je snad možné uvažovat i o přímé spojitosti slova baňa ‚políček‘ se slovesy bacat, bacit, bácnout, jež zřejmě souvisejí se starým slovesem batati ‚bít‘ (od toho i citoslovce bác?), viz výše. V SSJČ je i sloveso nabančit (ob. expr.), odvozené od slova baňa ‚políček‘. Holub — Kopečný uvádí u hesla báně, báň též význam ‚proutěný koš pro kvočnu‘ (jihočesky ‚kukaň‘) jako úzus staročeský.

Od slova báň, báně existují i četné odvozeniny. Zdrobnělina baňka je uvedena ve všech citovaných slovnících ve významu ‚baňatá nádobka‘, ve starší češtině pak také ‚nádoba a nástroj pro pouštění krve‘ (u Jungmanna a Běliče též ‚políček‘, viz výše). Od toho je pak baňkář (-ař) ‚výrobce baněk‘.

Adjektivum ‚mající tvar báně‘ znělo ve staré češtině baňatý i bánitý. Podobu banitý uvádí ještě Jungmann, do dnešní češtiny se však nedochovala. Výraz baňatý převládl zřejmě na základě formální i sémantické analogie s kulatý. SSJČ má i baňovitý ‚podobající se báni‘. Substantivum baňatka, odvozené od baňatý, uvádí Jungmann i Kott ve významu ‚hruška baňatá‘, PS pak ve významu ‚baňatá nádoba‘.

Výraz baník má Jungmann ve významu ‚náčiní k vytírání děla po vystřelení‘ (Ottův slovník naučný uvádí jako rusismus, souvislost s báň zde asi není), Kott pak poprvé ve významu ‚horník‘, Machek i SSJČ slovo uvádějí jako výraz slovenský. Do SSJČ se slovo baník jako heslové slovo dostalo jistě proto, že se stalo vlastním jménem sportovních oddílů z hornického prostředí (to připomíná již i Machek). Jinak je tomu s adjektivem báňský, také odvozeným od báně ‚doly‘. V SSJČ je tento význam slova báně hodnocen jako zastaralý, avšak báňský ve spojeních báňský průmysl, inženýr, báňská akademie je v češtině základním výrazem.

Sloveso bánit uvádí Jungmann i Kott ve významu ‚báni působiti, nadýmáním nebo jinak‘, bániti se pak ve významu ‚nadýmati se‘. PS uvádí nově báňati fam. ‚bafati, huliti‘. Machek má báňat, ojediněle též bánit ‚kouřit tabák z dýmky‘, SSJČ uvádí bánit, řídce též báňat, bánět ob. expr. ‚silně kouřit, dýmat, hulit‘. Machek spojuje sloveso báňat s bafat, v úvahu však přichází i možnost vzniku uvedeného slovesa ze základu báň ‚hlavička dýmky‘ (tento význam má Machek a SSJČ), mluví pro to různost přípon i skutečnost, že se nejdříve jistě bánilo z dýmky; nelze vyloučit ani vznik slovesa ze spojení dělat báně, tj. ‚kroužky dýmu‘.

Docházíme tedy k závěru, že v současné češtině existuje slovo báň, báně (a odvozeniny) v několika významech, které mají velmi rozdílnou stylistickou charakteristiku i frekvenci použití. Základním významem je dnes ‚něco baňatého‘. Jde vlastně o celé významové spektrum, tzn. že slovem báň, báně, baňka můžeme pojmenovat mnoho konkrétních reálií, které mají odpovídající tvar (viz kupole, makovice, klenba oblohy, holubník, hlavička dýmky, vosí hnízdo, koš pro kvočnu a jiné další, v lidové mluvě hojné, doložené hlavně v Kottově slovníku a v archívu lidového jazyka v brněnském Ústavu pro jazyk český [222]ČSAV). Tomuto významu můžeme přiřadit i většinu odvozenin; u expresívních výrazů (baňa, ‚facka‘, bánit ‚silně kouřit‘) je ovšem původ nejistý, může jít i o pojmenování onomatopoického původu.

Další čtyři významy jsou v současnosti na periférii slovní zásoby: ‚lázně‘ — PS má jako slovo ruské, SSJČ uvádí sice bez charakteristiky, ale až jako 6. význam slova, SSČ[10] neuvádí vůbec; jde o slovo jihovýchodoslovanské, které se do češtiny dostalo zřejmě jako slovo citátové; ‚doly‘ — SSJČ uvádí jako výraz zastaralý. Jde patrně o staré slovanské slovo, které se dodnes nejlépe zachovalo ve slovenštině. Ze staročeštiny doklady na výskyt tohoto slova nejsou, ale o jeho možné existenci svědčí nepřímé indicie, srov. Profous[11]: místní jméno Báně u Zbraslavi je v místě vyslovováno s krátkým -a-; posměšně je obec nazývána ‚holubníky‘ podle polohy vysoko na stráni, ale lze uvažovat i o původu jiném: lámal se zde kámen. Pro existenci slova baně ‚doly‘ v starším období češtiny mluví i v současné češtině běžná odvozenina báňský a též základní význam slova báň — ‚něco baňatého‘, která snad vznikla (a v tom se Machek i Ondruš shodují) z báně ‚doly‘. Báň ‚vězení‘ a ‚zástavárna‘ patří do argotické sféry vyjadřování. Jsou to slova prokazatelně cizího původu, která (přijmeme-li Ondrušovu etymologii) se svým hláskovým skladem jen náhodou shodují se slovanským výrazem báň, báně.


[1] J. Gebauer, Slovník staročeský, sv. 1, 1903, s. 25.

[2] J. Jungmann, Slovník česko-německý, sv. 1, 1835, s. 67.

[3] F. Št. Kott, Česko-německý slovník, Praha 1878, sv. 1, s. 45—46, sv. 5, s. 940—942.

[4] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, 2. vyd., Praha 1968, s. 45.

[5] J. Holub, F. Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952, s. 65.

[6] Š. Ondruš, Význam a pôvod slov báň — baňa, Slovenská reč 36, 1971, s. 12—19.

[7] Příruční slovník jazyka českého I, Praha 1935—37, s. 74—76.

[8] Slovník spisovného jazyka českého I, Praha 1960, s. 78—80.

[9] J. Bělič, A. Kamiš, K. Kučera, Malý staročeský slovník, Praha 1978, s. 16.

[10] Slovník spisovné češtiny, Praha 1978.

[11] A. Profous, Místní jména v Čechách I, Praha 1947, s. 26.

Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 4, s. 219-222

Předchozí Miloš Dokulil: Vlastimil Styblík šedesátiletý

Následující Věra Vlková: Přístavba

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1