Vlastimil Styblík šedesátiletý

Miloš Dokulil

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Málokdy se spojila v jedné osobě tak šťastně vloha badatelská, schopnost vědecké analýzy jazyka a vhled do jeho zákonitostí se schopností uplatňovat výsledky jazykovědného zkoumání a poznání v teorii a praxi vyučování mateřskému jazyku, jak je tomu v případě dlouholetého pracovníka oddělení českého jazyka Výzkumného ústavu pedagogického (dále VÚP) dr. Vlastimila Styblíka, CSc., který se uprostřed pilné práce a v plné tvůrčí svěžesti dožívá svých 60. narozenin.

Většina čtenářů Naší řeči zná jubilanta především jako spoluautora populárního přehledu učiva základní školy Český jazyk (spolu s J. Melicharem), vycházejícího už v 8. vydání, či neméně populárních Jazykových rozborů (s J. Jelínkem, B. Sedláčkem a Vl. Staňkem) nebo Cvičení z českého jazyka (s M. Čechovou), popř. jako autora četných rozhlasových a televizních pořadů o češtině pro učitele, pro žáky i pro širší veřejnost (např. po dobu 7 let mohli poslouchat jeho pravidelné čtvrthodinky zajímavostí o češtině na stanici Vltava). To však je jen malý zlomek z jeho bohaté a mnohostranné činnosti.

Vl. Styblík se narodil 27. října 1926 v Praze, zde vystudoval reálné gymnázium, filozofickou fakultu Karlovy univerzity — obor čeština a filozofie a do Prahy se po několikaletém působení na středních a průmyslových školách v Červeném Kostelci a v Hradci Králové zase vrátil, aby jí zůstal trvale věrný. Již za vysokoškolských studií se jako externí pracovník účastnil prací na Frekvenčním slovníku, připravovaném tehdy oddělením českého jazyka VÚP (a to na celý pracovní úvazek). Zájem, pracovitost, píle a rozhled, které tu [217]projevil, si cele získaly vedoucího úkolu a oddělení dr. Jar. Jelínka. Když se pak po letech naskytla příležitost, rád proto pozval někdejšího spolupracovníka ke konkursnímu řízení, na jehož základě byl Vl. Styblík do VÚP přijat.

Od začátku byl tu začleněn do výzkumného kolektivu oddělení českého jazyka a byly mu svěřovány i úkoly samostatné. Styblíkův zájem se nyní obrací na širokou oblast výzkumu a řízení procesu vyučování mateřskému jazyku, těžištěm jeho zájmu se stává teorie mluvnického vyučování. V práci na kolektivních úkolech se Styblík osvědčil tak, že ve zprávě o ročním výzkumu mohl zcela samostatně zpracovat důležité úseky týkající se vyučování slovním druhům, nauce o významu a tvoření slov. Závěry, k nimž tu došel, jsou dosud platné a jsou v odborné literatuře často citovány.

I nadále se Styblík zúčastňoval všech kolektivních šetření a výzkumů a konal i řadu náročných výzkumů samostatných. Tak se např. autorsky účastnil prací týkajících se změn v pojetí vyučování českému jazyku na všech stupních všeobecně vzdělávací školy, šetření o potížích vyučování pravopisu a tvarosloví, zkoumání rozvoje rozumových schopností a možností ideového působení na žáky v jazykovém vyučování a dalších. Při výzkumech postupoval vždy s náležitou obezřetností a svědomitostí a získaná data interpretoval s velkou kritičností. O všech výzkumech a šetřeních publikoval zevrubné souhrnné zprávy i dílčí studie.

Na základě vlastních výzkumů i studia uveřejnil Styblík na tři sta statí, studií, článků, recenzí a drobnějších příspěvků, většinou v Českém jazyce a literatuře, který po dlouhá léta rediguje, a v dalších pedagogických časopisech; některé vyšly i jako samostatné publikace (např. Problém reformy českého pravopisu z hlediska školy, O výchově v českém jazyce). Všechny tyto práce, jejichž myšlenkovou závažnost dovedl Styblík umocnit vždy i živým a jasným výkladovým stylem, se staly neocenitelnou pomocí učitelům českého jazyka.

Své bohaté vědomosti a zkušenosti uplatnil Styblík i jako spoluautor několikerých osnov českého jazyka (vypracovával pro ně podklady, ověřoval je při výzkumech na experimentálních školách a po připomínkách je upravoval a dotvářel), řady učebnic českého jazyka (připravoval podklady pro autory experimentálních učebnic a sám se na jejich tvorbě podílel) a příruček pro učitele i pro žáky.

Ač jsou tyto příspěvky určeny především škole, většina jich má dosah širší. Zvláštní postavení zaujímají práce týkající se českého pravopisu, zejm. jeho kandidátská disertace z r. 1970.

Na všech Styblíkových pracích je třeba oceňovat, že vždy vycházely vstříc aktuálním potřebám školy a praxe. Své problémy hledá v živé praxi a vybírá především ty, které je třeba řešit z hlediska výstavby socialistického školství. K jejich řešení přistupuje vždy z nesmlouvavě marxistických pozic a až po důkladném jejich studiu a rozboru. Jeho články z praxe vycházejí, analyzují ji a praxi slouží. Proto byly a jsou učiteli českého jazyka velmi [218]ceněny a jsou základem velké autority, které Styblík u učitelů českého jazyka požívá.

Vl. Styblík je především náš přední metodik. Nikdy však nebyl pouhý metodik. Lze bez nadsázky říci, že téměř každá jeho práce, každý i drobný jeho příspěvek, i když je určen jazykovému vyučování, přináší mnohé i pro poznání jazyka samého, nezřídka překvapivě osvětlí nově některý jev i pro jazykovědce bohemistu. Velmi cenné postřehy obsahují např. mnohé Styblíkovy odpovědi na dotazy učitelů, týkající se jednotlivých jevů české mluvnice, pozoruhodné a často objevné jsou i jeho výklady mnohých nejasných českých úsloví a rčení. Styblíkovi není nic tak vzdáleno jako plané metodikaření, spokojující se rozmělňováním tradovaných poznatků (často spíše jen školských „moudrostí“). Jde mu vždy nejprve o to proniknout v lingvistickou podstatu jevu, učinit si jasný obraz o jeho funkční a strukturní specifice a pak teprve si klade otázku, co z tohoto poznání a jak vštípit žákům. S tím souvisí to, že se Styblík nikdy nespokojuje jen s poznáním, které si osvojil v době studií, ale vždy chce být na současné úrovni vědeckého poznání jazyka. Mohu tu prozradit, že vedení Ústavu pro jazyk český vynaložilo svého času mnoho úsilí, aby získalo Styblíka pro posílení svého týmu základního lingvistického výzkumu a že jen citové důvody — věrnost ústavu a kolektivu, s nímž rostl a srostl — zabránily nakonec jeho přechodu do základního výzkumu v ČSAV. Pro práci VÚP to bylo jistě štěstím.

V uznání zásluh dostalo se jubilantovi řady poct. Je členem komisí pro vyučování mateřskému jazyku a literatuře na základní škole a na gymnáziu, komise českého jazyka při Ústředním ústavu pro vzdělávání pedagogických pracovníků, komise pro udělování hodnosti kandidáta věd při filozofické fakultě UK a dalších. Dodejme ještě aspoň to, že od r. 1974 je Styblík vedoucím oddělení českého jazyka VÚP a že v r. 1981 byl za svou rozsáhlou a úspěšnou činnost v oboru metodiky vyučování českému jazyku vyznamenán čestným titulem zasloužilý školský pracovník.

Šedesátka ho zastihla uprostřed pilné práce a plánů, souvisejících především s realizací projektu nové soustavy československého školství. Popřejme při této příležitosti našemu jubilantovi i my dobré zdraví a mnoho sil do dalších let, aby mohl splnit všechny plány, které si předsevzal, a ty závažné úkoly, před něž ho společnost ještě postaví. K prospěchu naší školy, našich učitelů a žáků a všech těch, kterým leží náš jazyk mateřský na srdci. Mnoga ljeta!

Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 4, s. 216-218

Předchozí Jan Petr: Jaroslav Tax pětašedesátiletý

Následující Libuše Čižmárová: Báň, baňka, baňa