K výzkumu uplatnění a využití jazyka při řízení pracovních kolektivů
Jan Petr a kol.
[Články]
-
[1][2]Závěry významných stranických jednání — XVII. sjezdu KSČ, jemu předcházejícího 15. zasedání ÚV KSČ z 18.—19. června 1985 a dokument Hlavní směry hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1986—1990 a výhled na období do roku 2000 z ledna 1986 — orientují přírodní, technické i společenské vědy na systematické prohlubování sepětí základního i aplikovaného výzkumu s nejaktuálnějšími potřebami života naší socialistické společnosti a na urychlené uplatnění těchto výsledků ve společenské a výrobní praxi.
Je proto zákonité, že jazykovědná pracoviště ČSAV a vysokých škol vždy znovu systematicky a plánovitě promýšlejí vztah své základní a aplikované činnosti, především v souvislosti se stanovením úkolů základního i aplikovaného výzkumu. V současné době se tak děje v souvislosti s přípravou plánu na 8. pětiletku, který vychází z prognóz rozvoje výzkumu do roku 2000. Takto stanovené úkoly se přitom nevztahují jen na tradiční vztahy mezi jazykovědou (popř. filologií) a společenskou praxí, tj. na cíle a záměry dosavadní, široce pojímané jazykové kultury a jazykové politiky — na oblasti, v nichž se vždy přihlíželo k aktuálním potřebám našeho národního společenství. Není třeba uvádět, že na těchto úsecích bylo v minulosti dosaženo celospolečensky významných výsledků.
V souladu s prognostickou přípravou 8. pětiletky jsme si položili z hlediska vztahu mezi jazykovědou a společenskou praxí dvě zásadní otázky:
1. Jakým směrem je třeba orientovat a rozvíjet uplatňování jazyko[114]vědných poznatků na úseku jazykové kultury a jazykové politiky, jak využít dosavadních zkušeností v rámci potřeb současnosti, charakterizované jako období budování vyspělé socialistické společnosti?
2. Jaké nové oblasti praktického uplatnění jazykovědy vystupují do popředí v příslušném plánovacím období — z hlediska vztahu mezi výsledky, jichž naše jazykověda v předchozích obdobích dosáhla, a vývojovými tendencemi oboru, a v přímé souvislosti s naléhavými společenskými potřebami?
Odpovědi na tyto otázky sehrály do značné míry určující úlohu v přípravě a formulaci úkolů Státního plánu základního výzkumu (dále SPZV) — plánu jazykovědného výzkumu na 8. pětiletku, který je koordinován Ústavem pro jazyk český ČSAV (dále ÚJČ ČSAV). Z celého komplexu dílčích úkolů SPZV chceme vyjmout jediný, podle našeho mínění mimořádně aktuální, který je také ve srovnání s předchozími plány nový. Je to problematika soustavného výzkumu uplatnění a využití jazyka při řízení pracovních kolektivů, což zahrnuje část problému řízení společenských procesů a vedení pracovních kolektivů, a ve svých cílech také předpoklad operativních přenosů dosahovaných výsledků do společenské praxe.
Toto v zásadě nové (a podle našeho přesvědčení průkopnické) zaměření základního i aplikovaného jazykovědného výzkumu je založeno na těchto předpokladech:
/1/ Z hlediska společenských potřeb je zřejmé, že požadavky na zdokonalování řídících a organizačních procesů a činností neustále rostou, přičemž se tyto nároky týkají nejen jejich stránky obsahové, ale také jejich forem. Řečová komunikace je z tohoto hlediska jednou z nich, neboť řídící činnost se na všech úrovních uskutečňuje téměř v plném rozsahu formou psaného nebo mluveného řečového sdělování myšlenkových a volních obsahů. Je proto přirozené, že požadavky růstu účinnosti a vědecké úrovně, vztahující se k obsahové stránce řídících procesů, se zákonitě týkají i jazykové formy; ta se jako zprostředkující činitel bezprostředně podílí na komunikaci v rámci řídících procesů a může její průběh jak optimalizovat, tak narušovat. Je třeba totiž mít na zřeteli, že komunikace neznamená jen výměnu informací, ale také vzájemné ovlivňování účastníků komunikace, jehož průběh a efekt má značný význam ve všech společenských procesech včetně řízení.
/2/ Vycházíme z přesvědčení opírajícího se o marxisticko-leninský světový názor, že jazyk není jen objektem našeho zkoumání, ale také významným nástrojem naší společenské činnosti, že je třeba využít [115]všech jeho vlastností ke zdokonalování všech stránek společensky jednajícího člověka. Jazyk v sobě obsahuje také aktivní složku bytí, kterou člověk dokáže vědomou činností ovlivňovat a řídit poté, co ji poznal, tj. na základě poznání vnitřních vazeb jazyka a jeho vztahu k společnosti, která jej užívá.
/3/ Z hlediska vývojových tendencí v naší i světové jazykovědě je situace pro rozvíjení této výzkumné problematiky mimořádně příznivá. Prohlubující se interdisciplinární (mezioborová) orientace jazykovědy, zaměřená směrem k psychologii, sociologii a teorii společenské komunikace, prohlubující se zájem o teorii a analýzu textu, analýzu komunikačních procesů, to vše vytváří spolehlivou teoretickou základnu pro soustavný výzkum jazykové stránky řídících procesů v širokém smyslu. Chceme proto v rámci jazykovědy prohlubovat interdisciplinární přístup ke zkoumání vytčené problematiky; ovšem tak, aby jeho výsledky měly lingvistickou povahu, dále využitelnou také v jiných oborech, které se podílejí na řízení výrobních procesů a dalších společenských činností, a v souladu s rozvojem vědeckého výzkumu v zemích socialistického společenství. (Závažnost a specifiku dané oblasti ukázaly svými výsledky ostatně také zevrubné kvantitativní analýzy administrativního stylu českého jazyka.)
/4/ Prospěšnost a efektivnost zaměřeného výzkumu prokázala již v uplynulém období sama společenská praxe: v oblasti klasických činností v rámci péče o jazykovou kulturu ve své podstatě hrálo vždy významnou úlohu jazykové posuzování psaných a mluvených textů. Přitom v našem případě nejde ani zdaleka jen o úzce pojímanou jazykovou správnost, ale o péči, která pomáhá u těchto dokumentů zajišťovat jednoznačné porozumění, výklad ze strany příjemce sdělení, adekvátní autorskému záměru. Z potřeb praxe se např. vyvinula zcela nedávno spolupráce ÚJČ ČSAV se státní arbitráží, dále s orgány ministerstva vnitra, které řídí činnost národních výborů; původní dlouholetá spolupráce v oblasti matriční praxe (stanovení rodných jmen a příjmení) se tedy rozšiřuje v současné době dalšími směry, a to opět ve snaze zdokonalovat sdělnou úlohu jazyka nejen na úseku osobních jmen, ale také řečově sdělovací činnosti našich orgánů lidové správy.
Zvláště významné a pro výše uvedenou tematiku činnosti jazykovědců inspirující jsou však výsledky spolupráce zejména bohemistů a rusistů s výrobní praxí závodů ostravské průmyslové aglomerace, jak ji po léta uskutečňuje Ústav teorie a praxe řečové činnosti Pedagogické fakulty v Ostravě (dále ÚTPŘČ). V současné době je již na tomto praco[116]višti možno mluvit o uceleném systému jazykového zdokonalování v cizích jazycích, jehož účinnost si už závody v dané oblasti ověřily a projevují o něj rostoucí zájem; tento systém se tak v praxi stal důležitým nástrojem zefektivňování výrobních vztahů především v rámci RVHP. (Zdůrazňujeme, že přitom nejde o pouhou výuku cizím jazykům na úrovni vysokoškolských lektorských cvičení. Je to v souladu s pracovním zařazením vysoce programovaná součást kvalifikačního růstu pracovníků). I nadále tedy budou jako důležité výstupy výzkumu zpracovány a realizovány projekty a programy jazykového zdokonalování v podnicích Ostravska, zejména pro ruštinu, dále pak pro angličtinu a další jazyky. Přínos této činnosti pro výrobní praxi takových závodů jako Třinecké železárny VŘSR, Autopal Nový Jičín a dalších je nesporně průkazný a v odborných kruzích uznávaný. Právě v tomto prostředí se postupně utvářela potřeba teoreticky propracovat program jazykového zdokonalování řídících kádrů také v mateřském jazyce. Aby splnil své poslání, musí být tento program dostatečně široce založen a aplikačně orientován na ty typy řídících a vůbec funkčních subjektů, u nichž bude společenská výrobní praxe signalizovat nejnaléhavější potřebu.
/5/ Existence ÚTPŘČ, jeho dosavadní několikaletá spolupráce s ÚJČ ČSAV, organizační záměry vedení obou pracovišť, směřující k vytvoření společného pracoviště Pedagogické fakulty (dále PF) a ÚJČ ČSAV v rámci severomoravského výzkumného centra ČSAV, vytvářejí v současné době pro tento komplexně pojatý výzkum (a jeho urychlené uplatňování v praxi) vhodné a potřebné institucionální předpoklady.
/6/ Pozitivním faktorem v těchto souvislostech je i orientace hlavního úkolu SPZV, jehož gestorem je Psychologický ústav ČSAV; úkol předpokládá široce interdisciplinárně založenou činnost v oblasti interpretace, včetně výzkumu chyb jako sociálně a psychologicky funkčního faktoru.
Problematika teoreticky široce založeného výzkumu uplatnění a využití jazyka při řízení pracovních kolektivů a řídících procesů a činností vůbec se odráží i ve formulaci hlavního úkolu SPZV VIII-8-7, koordinovaného ÚJČ ČSAV, Jazyk jako prostředek společenské komunikace, jeho úloha ve struktuře řízení společenských procesů a při formování společenského vědomí, a z něho odvozeného dílčího úkolu 02 Výzkum sociálních a psychologických aspektů fungování češtiny, jazyková politika jako integrální součást národnostní politiky.
Protože jde o závažný úkol mimořádného společenského dosahu, kte[117]rý umožňuje uplatnění teoretické a aplikované jazykovědy v další oblasti života naší společnosti, považujeme za vhodné a účelné již v dané fázi naší výzkumné činnosti zveřejnit touto cestou určité programové záměry a cíle, formulovat základní teoretická a praktická východiska, a přitom také poukázat na nejdůležitější problémy, se kterými je uskutečňování tohoto programu spojeno.
Přípravou výzkumného programu se zabývalo pracovní zasedání konané ve dnech 10.—11. října 1985 v Řece u Třince za účasti čtyř pracovníků ÚJČ v čele s jeho ředitelem prof. dr. J. Petrem, DrSc., členem korespondentem ČSAV, a devíti pracovníků ÚTPŘČ a PF v Ostravě v čele s prof. dr. J. Skácelem, DrSc., vedoucím ÚTPŘČ a proděkanem PF.
Z dvoudenní porady vyplynuly závěry, které nám umožňují formulovat v pracovní podobě programové teze výše zmíněného výzkumu:
/1/ Širším perspektivním úkolem dané výzkumné oblasti je zkoumání možností vědomého a ve svých důsledcích optimálně účinného ovlivňování přirozené řečové (jazykové) komunikace; a to v celém spektru řídících, rozhodovacích, organizačních, motivačních a dalších činností společensky aktivně jednajícího člověka, zejména pak ve společensky nejvýznamnějších vztazích výrobní i nevýrobní sféry. Verbální (řečová) komunikace zaujímá v psané i mluvené podobě ve všech druzích a fázích této společenské činnosti významnou úlohu, je nezrušitelnou a neodmyslitelnou složkou těchto činností (tvoří jejich integrální a právě svou povahou často rozhodující součást), a nemůže být tedy při komplexní analýze těchto činností z teoretického ani z praktického hlediska opomíjena. Vědomě ji předkládáme jako předmět výzkumu, který je třeba podle našeho přesvědčení zaměřit na řečovou činnost uskutečňující se v jazyce mateřském i v jazycích cizích, jak v české, tak také v cizojazyčné jazykové situaci. Perspektivně se náš výzkum bude zabývat i strukturálními problémy vztahů mezi komunikací přímou a komunikací zprostředkovanou v dané oblasti počítačovou technikou.
/2/ Teoretickým základem formulace řídících, organizačních a vůbec funkčních procesů, které se stanou předmětem systematické analýzy, budou typologie společenských činností, které budou vypracovány na základě obecné teorie řízení společenských procesů. Při zkoumání typů řídících činností budeme vycházet z procesuálního modelu společenské činnosti, jejích jednotlivých subsystémů (souborů operací) a ze vzájemného uspořádání těchto činnostních komplexů i z relací a posloupností jednotlivých činností (tj. činností charakteru poznávacího, plá[118]novacího, přípravného, realizačního a tvůrčího, regulačního, hodnotícího, kontrolního aj.). Je v zájmu úspěšného uskutečňování výzkumného programu a v zájmu maximální aplikační pohotovosti, aby tyto typologie nezůstávaly na nejobecnější úrovni formulace, ale aby byly naopak specifikovány se zřetelem k organizačním schématům těch podniků a institucí, které budou na praktickém využití poznatků v organizační struktuře i ve výchově kádrů zainteresovány, tedy vznesou na jazykovědu společenskou objednávku. Znamená to, že jednotlivé druhy řídících činností a jejich fází budou konkretizovány podle organizačních struktur příslušných podniků nebo hospodářských organizací na všech úrovních jejich řízení, od řízení na úrovni vedení organizace (např. komunikace mezi ředitelem podniku a jeho náměstky) až po řízení v nejnižších organizačních jednotkách (např. komunikace mezi mistrem a dělníky apod.). Řízením a koordinací přípravy a zpracování typologie řídících, organizačních a vůbec funkčních činností budou pověřena ostravská pracoviště.
/3/ Předpokladem kvalifikovaně interdisciplinárního, metodologicky jednotného způsobu analýzy komunikačních vztahů v jednotlivých procesech je vypracování jednotného univerzálního, široce aplikovatelného analytického aparátu, který bude mít charakter algoritmizovatelné procedury, vyznačující se takovými základními vlastnostmi, které nebudou v budoucnosti vylučovat její formalizaci. Analytické aparáty budou budovány na principech kyberneticky fundované obecné teorie systémů a na tomto základě budou zahrnovat konceptuální (pojmové) prostředky obecné teorie řízení, teorie řízení sociálních procesů, sociologie a psychologie řízení a pochopitelně i adekvátně formulované konceptuální prostředky obecné sémiotiky a jazykovědy.
/4/ Součástí těchto prostředků musejí být i typologie komunikačních sítí navazující systémově na typologie společenských činností ve smyslu bodu 2. Bude třeba věnovat pozornost vzájemné distribuci rolí sociálních (rolí v řídících procesech) a rolí komunikačních; sledovat nejen relační strukturu sítí, ale i hierarchii rolí obou typů, různý stupeň jejich proměnlivosti a stability, možnosti a způsoby jejich obsazování. Uzly komunikačních sítí jsou obsazovány subjekty řídících procesů (tj. řídícími pracovníky) konkretizovanými co do sociálně psychologické struktury i komunikační kompetence (tzn. s určitými konkrétními osobními a sociálními charakteristikami, s různými možnostmi účinné komunikace s pracovníky řízenými). Vzájemné vazby subjektů řídících a dalších funkčních subjektů jsou přitom založeny na dialek[119]tických vztazích daných růstem podílu širokých vrstev pracujících na řídících činnostech, tedy charakteristickým rysem současné vyspělé socialistické společnosti. Od typologie společenských činností a od typologie komunikačních sítí bude pak dále odvozována typologie komunikačních situací, vznikajících v procesu řízení pracovních kolektivů nebo ve výrobním procesu a ve společenské praxi vůbec.
Gestorem přípravy typologie komunikačních situací, zpracování analytických aparátů a metodiky jejich aplikace bude pracoviště ÚJČ v Praze.
/5/ Při zkoumání sekvencí řídících a komunikačních procesů, jejich dynamiky i jejich výsledků, situací v nich vznikajících i komunikačních událostí jim přiřazovaných budeme sledovat i nezbytnou, resp. žádoucí míru normovanosti, konvencionalizace, standardizace, unifikace, typizace všech etap a složek sledovaných společenských činností. U řídících i dalších funkčních subjektů je třeba zvýšit stupeň uvědomění těchto ustálených, invariantních momentů, ale stejně tak i míru vnímavosti ke konkretizačním, situačním aktualizačním momentům a jimi kladeným komunikačním nárokům.
/6/ Propracování vyžaduje i vztah mezi typologií a vztahovými aspekty řídících činností a jejich fází na jedné straně a mezi standardizovanými typy promluv, mluvených i psaných komunikátů na straně druhé. Komunikační záměr jako součást řídící činnosti se realizuje v různých typech pragmaticky a komunikačně přesně profilovaných mluvených a psaných textů (tj. pokynů, instrukcí, zpráv, hlášení, výkazů, rozborů, zápisů, protokolů, usnesení, pozvánek atd.). Kromě zmíněného stupně unifikace, normalizace těchto komunikátů lze sledovat i to, jak se v komunikačních procesech a příslušných typech textů odrážejí často do značné míry vzájemně spjaté odborné a administrativní složky řídících činností.
/7/ Cílem takto interdisciplinárně zaměřeného lingvistického výzkumu je přispět k budování vědecky založeného systému zdokonalování forem řídících a organizačních činností. Výsledky bude třeba systematicky přenášet do praxe, a to jednak klasickými metodami (smluvní spoluprací se státními orgány založenou na „následném“ rozboru zejména psaných textů, účastí na vytváření legislativních textů, norem, soubory statí zabývajících se specifickými stránkami řečové komunikace v příslušné oblasti, uveřejňovanými v oborových časopisech apod.), jednak postupným úsilím o prosazení specifikované jazykové výchovy jako součásti vnitropodnikové výchovy kádrů a postupným [120]systematickým zařazováním ověřených výsledků do plánů rozvoje podniků a institucí.
Bude tedy třeba zaměřit se na optimalizaci, rozvíjení příslušné složky komunikační kompetence, komunikačních schopností a dovedností u řídících subjektů, případně podle potřeby i u pracovníků dalších; jde o významnou součást jejich schopností a dispozic k řízení společenských procesů a vedení pracovních kolektivů, ale i k dalším společenským činnostem. Je třeba zvyšovat, zdokonalovat: a) schopnost identifikace komunikační úlohy a jejího místa v komunikační situaci; b) schopnost volby vhodné, přiměřené, adekvátní strategie a taktiky, způsobů dosahování komunikačních cílů za použití co nejúčinnějších prostředků; c) schopnost respektovat partnera, porozumět mu a současně umožnit v maximální míře jeho porozumění textu a komunikaci, dodržovat optimální poměr mezi přesností a sdělností vyjádření; tzn. i odstraňovat z komunikace — složky řídících procesů — šumy všeho druhu (povahy technické, mentální i řečově realizační), zjednodušovat a zefektivňovat průběh informačních toků; d) schopnost začlenit příslušnou komunikační událost do odpovídajícího kontextu komunikačního i do širšího kontextu společenské činnosti; e) ovládání příslušných kódů, systémů jazykových a řečových prostředků — tj. potřebných útvarů národního jazyka, funkčně vymezených systémů prostředků jazyků cizích i systémů prostředků neverbálních; f) ovládání komunikačních norem, konvencí, zvyklostí (jako složky širšího komplexu norem sociálních); stylové charakteristiky verbální komunikace, užívání speciálních jazykových a řečových prostředků (prostředků řečové etikety aj.) přitom nedílně souvisí se stylem řízení, mírou jeho autoritativnosti, demokratičnosti atd.
Je třeba citlivě zvažovat a na základě potřeb společenské a výrobní praxe stanovit způsob koordinace a správné proporce zvládnutí příslušného oboru a zvládnutí komunikačních požadavků spojených s výkonem profese; požadavků na pasívní porozumění textu a na aktivní komunikaci, produkci textu; požadavků na všeobecnou znalost jazyka a na znalost speciálních termínů, frazeologie apod. Kromě pěstování nových komunikačních návyků bude nutno věnovat se i odstraňování návyků nesprávných, omezujících účinnost komunikace.
Pokud jde o výrobní sféru, budou gestorem výzkumných i aplikačních činností pracoviště ostravská, pokud jde o vybrané oblasti nevýrobní, bude tyto činnosti zajišťovat ÚJČ ČSAV v Praze. Kritériem specificky [121]orientované pozornosti výzkumu a aplikací budou — jak už bylo zdůrazněno — potřeby praxe.
/8/ Z výše uvedených tezí je zřejmé, že takto zaměřená vědecká činnost bude přínosem i pro samu jazykovědu, neboť přispěje k rozvíjení teorie a praxe jazykové kultury v jednojazyčném, popř. vícejazyčném prostředí, k rozvíjení teorie sociálně funkční stratifikace národního jazyka a k popisu jazykové situace v oblasti, která se liší jak od středočeské, tak také od centrální moravské oblasti. Získání úplného souboru textů — především mluvených komunikátů — z oblastí řízení pracovních kolektivů poskytne důležitý materiál pro lingvistický výzkum mluvené češtiny, pro všestrannou charakteristiku komunikace v různých situacích prostřednictvím stupňovité soustavy struktur sociálněpsychologických, pragmatických, tematicko-obsahových, objektových i vlastní struktury komunikátů, jejich složitě motivovaného členění a výrazových prostředků. Konečně za předpokladu odpovídajících meziresortních vztahů může celý náš výzkum v budoucnosti přispět i k formování specifikované jazykové výuky a výchovy na různých stupních jazykového vzdělávání ve školství i mimo ně.
[1] Příspěvek zpracovali Jana Hoffmannová, Jan Kořenský, Olga Müllerová, Jan Petr a Josef Skácel.
[2] Použitá literatura: J. Khol, Psychologie řízení, Praha 1982. — A. A. Leontjev, Osnovy teorii rečevoj dejateľnosti, Moskva 1979. — Linguistische und sozialpsychologische Analyse der mündlichen Kommunikation, Linguistica 12, vyd. J. Hoffmannová a D. Viehweger, Praha 1985. — Program jazykového zdokonalování, Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, řada D-22, Praha 1985. — J. Skácel — E. Šustek, Jazyková příprava v kvalifikačním růstu pracovníků podniků, Praha 1985. — V. M. Sokovnin, O prirode čelovečeskogo obščenija (časť 2—ja Normativnoje obščenije), Frunze 1974.
Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 3, s. 113-121
Předchozí Ludmila Švestková: Oliva v našich nářečích
Následující Miloslav Sedláček: K základním otázkám interpunkce v češtině
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1