Oliva v našich nářečích

Ludmila Švestková

[Short articles]

(pdf)

-

Druhá sloka písně Pod našima okny teče vodička začíná veršem Pod našima okny roste oliva.[1] Někoho zaujme otázka, jak se dostala tak výrazně středomořská rostlina, jakou je oliva, do naší národní písně.

V lidovém názvosloví je běžné přenášení názvu jedné rostliny na druhou, která se jí v něčem podobá, např. vůní květů nebo tvarem a barvou listů, jako je tomu i u olivy české, botanickým názvem hlošina obecná (Elaeagnus angustifolia).[2] Národní umělec Jaroslav Seifert o ní vypráví v knize Všechny krásy světa: „U našich vrátek roste rozložitý strom hlošiny. Málokdo ji však zná pod tímto jménem. Říká se jí oliva. Kvete koncem jara a vůně drobných žlutých kvítků patří k nejkrásnějším vůním našeho jara.“[3] — Již ve starších dobách bývala zvána oliva česká nebo oliva bílá, stříbrná či voňavá. Na její podobnost s olivou ukazuje i polský název oliwnik a německý Oleaster.

Původně řecké jméno olivy středomořské, přejaté k nám přes středověkou latinu, dalo tak lidové pojmenování některým našim rostlinám. Snad také vlivem podobnosti stříbřité spodní strany listů byl tak na Moravě pojmenován i topol bílý (Populus alba).[4] F. Bartoš dokládá tento moravský význam slova oliva v nářečí hanáckém a horňáckém veršem Před našimi okny roste oliva.[5] Podle jiných českých verzí této písně, např. Pod našima okny kvete oliva, bychom spíše předpokládali, že tu oliva znamená nějaký kvetoucí keř, který voní pod okny; např. svrchu uvedenou olivu českou (hlošinu) nebo na českém severovýchodě by to mohl být i jasmín, který na Rychnovsku jmenují též olivou.[6]

Snad právě pronikavá vůně těchto keřů ovlivňuje lidové přenášení jmen. Podobnou tendenci možno sledovat i ve slovenských nářečích, kde se objevuje jméno oliva i mezi nářečními názvy pro orgován (šeřík).[7]

Ale nemusí to být vždy jen vůně či tvar a barva listů, které inspirují přenášení názvů. Kromě olivových ratolestí byl znám našemu lidu z biblických příběhů i olivový olej na rány. V jihozápadních Čechách (na Přešticku) se rozumí olivou rozchodník nachový (Sedum purpureum), tučnolistá rostlina, plazící se po zemi, která snad připomínala svými léčivými účinky olivový olej, že se jí dostalo tohoto názvu. Chválí ji tam totiž slovy: Oliva, ta roste leckde na mezích a je dobrá na bolestě, ta je nejlepší na bolestě.[8]

---

[1] K. J. Erben, Prostonárodní české písně a říkadla, Praha 1864, s. 194.

[2] V. Machek, Česká a slovenská jména rostlin, Praha 1954, s. 153; V. Kosík, Slovník lidových názvů rostlin, Praha 1941, s. 79.

[3] Praha 1982, s. 389.

[4] Srov. V. Machek, s. 132, a F. Bartoš, Dialektický slovník moravský, Praha 1906, s. 260.

[5] Cituje tu F. Sušila, Moravské národní písně, Brno 1860, s. 266. Tato píseň však začíná v Sušilově sbírce veršem Okolo hájíčka teče vodička, dále pokračuje zhruba stejně jako její český protějšek.

[6] Nářeční archív Českého jazykového atlasu (dále ČJA) — dopisovatelé, z r. 1959.

[7] Atlas slovenského jazyka IV, Bratislava 1984, sv. 1, s. 63; sv. 2, s. 65.

[8] Nářeční archív ČJA — dopisovatelé, z r. 1958, 1960.

Naše řeč, volume 69 (1986), issue 2, p. 112

Previous Igor Němec: Pamětník

Next Jan Petr a kol.: K výzkumu uplatnění a využití jazyka při řízení pracovních kolektivů