Miguel de Cervantes Saavedra

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Potřebujeme-li se vyjádřit o něčem neobvyklém, co nepatří do okruhu věcí, o nichž často uvažujeme a mluvíme, můžeme se ocitnout tu a tam v rozpacích. Stává se nám to např. při skloňování víceslovných cizích vlastních jmen. Dotazy, které jsme dostali, svědčí např. o tom, že míváme problémy se skloňováním jména Miguel de Cervantes Saavedra.

Toto vlastní jméno má tři komponenty; první a poslední se jednoznačně v češtině zařazují, a to ke vzoru „pán“ a „předseda“, kdežto druhý komponent působí potíže, protože předložka de vyjadřuje týž význam, jaký má v češtině gramatická kategorie genitivu. Je proto možno skloňovat: 2. p. Miguela de Cervantes Saavedry (to je typ přijatelný pro ty, pro něž je stavba jména průhledná) i Miguela de Cervantese (popř. Cervantesa) Saavedry.

Je-li však v textu jen jméno Cervantes, což je podoba nejčastější, je třeba ho skloňovat. Ovšem i zde se nám nabízí více [224]možností. Vzhledem k tomu, že jména jako Alois, Alfons, Boris, Felix aj. (tzn. jména zakončená na souhlásky pravopisně obojetné), mají při skloňování dvojí tvary, a to buď podle měkkého vzoru „muž“, tj. 2. p. Aloise, Alfonse, Borise, Felixe, nebo podle tvrdého vzoru „pán“, tj. 2. p. Aloisa, Alfonsa, Borisa, Felixa, můžeme tak skloňovat i jméno Cervantes, tzn. 2. p. Cervantese i Cervantesa. (Shodně lze skloňovat i jiná španělská jména, např. V. B. Ibáñez, D. K. Velázquez, J. M. Montañés aj.)

Jméno tohoto španělského spisovatele lze však ještě navíc skloňovat i stejným způsobem jako některá řecká jména zakončená na -es, např. Sokrates — 2. p. Sokrata, tzn. 2. p. Cervanta. U ostatních španělských jmen se však toto koncové -es neodsouvá, např. Montes — 2. p. Montese či Montesa.

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 4, s. 223-224

Předchozí Libuše Olivová-Nezbedová: Pravopis místního jména Kostelec nad Černými lesy

Následující Pawoł Völkel: Windsurfista — windsurfér — windsurfař?