Časopis Naše řeč
en cz

Jaktěživ (jakživ)

Josef Štěpán

[Drobnosti]

(pdf)

-

V současné češtině pozorujeme v užívání výrazů jaktěživ, jaktěživa, jaktěživo, jakživ, jakživa, jakživo aj. závažné změny, které mají své kořeny už v minulosti, zvláště v době národního obrození.

Příruční slovník jazyka českého (Praha 1935—1957, dále jen PS) uvádí na prvním místě doklady na jejich užití ve větách kladných oznamovacích, kde mají uvedené výrazy význam ‚za celý život, po celý život, vždycky‘, srov. Náš tatík to byl člověk, aby ho pohledal, ten pomohl jaktěživ každému (Němcová), Ty, jenžs’ měl bídy jakživ dost (Hálek), Šli /chudí druhové/ jednou cestou dnes i jakživi (Krásnohorská), Bývalo jak živo, že syn provejskal, co otec nastýskal (Světlá). Tyto doklady s užitím výrazů typu jaktěživ (jakživ) jsou dnes již zastaralé. To platí i pro význam ‚od svého narození, stále‘ v dokladu Vladimír zdomácněl, jakoby jaktěživ v této rodině býval (Rozličnosti, 1826—1833).

Dále PS zaznamenává užití uvedených výrazu v kladných větách tázacích, kde mají význam ‚vůbec, někdy, kdy‘, srov. Kdo to jakživ slyšel, aby spadl někdo z nebe? (Němcová). Tento typ je živý i v současné češtině, srov. doklad Kdo to jaktěživ viděl? (Klevis). Uvedené věty předpokládají nevyjádřené záporné myšlenky: to nikdo nikdy neslyšel, neviděl apod.

V záporných větách se výrazy typu jaktěživ (jakživ) užívaly a užívají ve významu ‚nikdy‘. Všimněme si toho trochu podrobněji.

PS má především doklady, v nichž je shoda ve jmenném rodě a čísle mezi těmito výrazy a subjektem věty, jde tedy o adjektiva ve funkci doplňku, srov. Tys ještě jakživ nikde nebyl (Stroupežnický), Ta dobrá duše, která jak živa nikomu neublížila (Podlipská), Jakživy nedošly kulisy takové platnosti jako toho večera (Herrmann), Já jaktěživ nevzpomínal o prázdninách na Prahu (Machar), Jaktěživa jsem nic podobného neviděla (Vrba), Tady /v domě/ se neztratilo ani stéblo slámy jaktěživo (Herites) aj. Shoda v rodě a čísle zde souvisí s tím, že doplněk jakživ je původem věta, srov. staročeské jakž je živ, nepil sladšie vody, tj. (tak dlouho) jak je živ.

PS dále uvádí jako řídké i doklady, v nichž se zrušila shoda v rodě a čísle mezi zkoumanými výrazy a subjektem, jde tedy o adverbia, srov. Ti /Hrabcovi/ neudělali jakživ nikomu nic dobrého (Herben), V této řece jakživo voda nebyla teplá (Nor), Není na ní /Zefině/ nijaké krásy — vždyť jakživo na ni šohajkové nepokřikli (Preissová), Pole byla prázdna, jakoby tam jaktěživ nebyla vkročila noha lidská (A. Mrštík).

V současné češtině došlo v užívání výrazů typu jaktěživ (jakživ) v záporných větách ve významu ‚nikdy‘ k dalšímu pohybu (za cenné podněty děkuji dr. Sl. Utěšenému, CSc.). Jde asi o tři tendence.

Za prvé jsou to změny ve stylové platnosti delších a kratších tvarů. PS má především tvary kratší (jakživ), méně dokladů má na tvary delší (jaktěživ). V současné jazykové situaci pociťuje starší generace tvary typu jaktěživ zřejmě jako zastaralé, střední a mladší generace jako [214]stylově neutrální. O vyrovnávání obou typů svědčí i výsledky ankety, kterou jsme provedli s 68 vysokoškolskými studenty a při níž informanti doplňovali delší nebo kratší tvary do různých větných konstrukcí: 59 % užilo výrazů typu jaktěživ, 41 % výrazů typu jakživ (studenti byli z celého území českého jazyka).

Druhou tendencí je posílení adverbiálního charakteru výrazů typu jaktěživ (jakživ), tj. ještě častěji se ruší shoda v rodě a čísle mezi těmito výrazy a subjektem. Svědčí o tom tři doklady ze současné umělecké literatury, srov. Už od jara je přísnost, jaká jaktěživo nebyla (Šotola), Jakživo si Ágnes bez kamarádky nekoupila ani punčochy (Kočová), Ruce se jakživ nebály práce (Rafaj). V naší anketě, kdy jsme v osmi větách užili subjektu v obou číslech a ve všech třech rodech, bylo adverbializováno 46 % všech dokladů, tj. téměř polovina.

Za třetí: Doklady z Mrštíka, Herbena a Rafaje signalizují, že na Moravě se adverbializuje tvar mužského rodu jaktěživ, jakživ. Naše anketa potvrdila, že Moravané dávají přednost absolutnímu jaktěživ (jakživ), nejčastěji ho užili ve větách Ti neudělali jaktěživ nikomu nic dobrého, Jaktěživ nedošly kulisy takové platnosti jako toho večera. Obyvatelé vlastních Čech užívají spíše absolutní jaktěživo (jakživo), nejčastěji ho užili ve větě Pole byla prázdná, jakoby tam jaktěživo nebyla vkročila noha lidská. Srov. také výše doklady z Kočové a Šotoly. Absolutní jaktěživo najdeme ovšem ojediněle i u rodilých Moravanů stejně jako absolutní jaktěživ u rodilých Pražanů. Je zajímavé, že spisovná slovenština má — podobně jako Moravané, absolutní tvar mužského rodu, srov. Deti to jakživ nevideli, Jakživ sa mi o tom nesnívalo (Česko-slovenský slovník, Bratislava 1979, s. 129).

Uvedené procesy jsou projevem širší tendence: narušování a obnovování jednoty obsahu a formy, které mají své kořeny v minulosti. Formální shoda v rodě a čísle mezi výrazy typu jaktěživ (jakživ) a subjektem, která vedla k tomu, že tyto výrazy byly zařazovány k doplňku (F. Trávníček, Vl. Šmilauer, F. Kopečný), je porušována, protože časový obsah těchto výrazů vede k jejich ustrnutí, k adverbializaci, obsah tedy působí změnu formy. K adverbializaci ovšem nedochází tehdy, vyjadřuje-li se uvedený časový obsah substantivně, srov. V životě jsem se tak nepoměl (Šotola), V životě jsem neviděl takovou holku (Prošková). Působení obsahu na formu, na řečové vyjádření nacházíme i jinde, např. u neurčitých číslovek.[1] Postup od obsahu k řečovému vyjádření je užitečný pro vysvětlování řady jevů dynamiky novodobé spisovné češtiny.


[1] Srov. J. Štěpán, K dynamice tzv. neurčitých kvantitativ, Slavica Pragensia 19, 1976 (1983), s. 251—262.

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 4, s. 213-214

Předchozí Miroslav Komárek: Slavomír Utěšený šedesátníkem

Následující Hana Prouzová: K užívání slovesa uvažovat

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1