Encyklopedický slovník geologických věd

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Slovník[1] obsahuje ve dvou svazcích 25 tisíc hesel z všeobecné geologie a jednotlivých geologických věd od paleontologie až po pedologii a hydrologii. Ve vztahu ke geologickým disciplínám zpracovává základní poučení z matematiky, informatiky i z problematiky životního prostředí. Výběr hesel z tak rozsáhlé látky činil jistě mnohé potíže, ale redakčnímu kolektivu za vedení J. Svobody se jej podařilo zvládnout díky širokému rozhledu početného autorského kolektivu.

Koncepce Slovníku je založena na rozvržení látky v kratší hesla přehledně stylizovaná. Heslové výrazy (v naprosté většině jde o termíny) jsou ve slovníku uspořádány abecedně, což je nejčastější případ odborných velkých i malých encyklopedií, ač i věcné řazení má své výhody.[2] Značná část hesel Slovníku obsahuje jednoslovné výrazy, především podstatná jména, ale kromě toho je velký počet hesel, v nichž se setkáváme s dvouslovným i víceslovným vyjádřením. Bývá to nejčastější typ přídavného jména se jménem podstatným. Zpracovatelé hesel dodržují v tomto případě obvyklý a přirozený pořádek slov a tím umožňují uživatelům Slovníku rychlé vyhledávání příslušného termínu (nevýhodné ovšem je, že se hesla označující příbuzné pojmy od sebe při zpracování oddalují).

Schéma zpracování heslových statí je dobře promyšlené a důsledně se v obou svazcích dodržuje. Za heslovým výrazem následuje definice nebo aspoň výkladové objasnění pojmu, pak jako vlastní jádro jsou údaje naučné, zhuštěně stylizované, a na závěr se podle potřeby zaznamenávají synonyma a dublety. U nomenklaturních názvů (jde tu zejména o minerály) je připojen údaj, jak pojmenování vzniklo (podle lokalit, vztahu k určité osobě, přejetím výrazů, často různě upravených, z klasických jazyků nebo vytvořením umělého slova ze zkratek). Heslové stati nejsou anonymní, ale jsou podepsány autorskou zkratkou.

Synonyma jsou v Slovníku dosti bohatě dokládána: některé termíny jich mají několik, třebaže v odborném názvosloví to není žádoucí; v nomenklatu[204]ře minerálů je však situace často dosti složitá.[3] V hesle uraninit jsou v závěru tato souznačná slova: uranin, smolinec, smolka, nasturan. Jména smolinec a slangové smolka vznikla podle intenzívního smolného lesku a jde o naše výrazy hornické; uranin a nasturan jsou názvy mezinárodní, názvu nasturan, odvozeného z řeckého nastós (tj. celistvý), se užívá jen sporadicky. Minerál slavíkit, nazvaný podle akademika Slavíka, má i mezinárodní synonyma (paracoquimbit a franquenit), ale v češtině se přidržujeme našeho pojmenování. Také v dalších heslech se pamatuje na zachycení českých synonym (vedle kasiteritu se dokládá cínovec, vedle lyditu prubířský kámen, vedle chalkozínu leštěnec měděný). V některých heslech synonyma chybějí, ač jsou běžná, např. v hesle Tichý oceán — Pacifický oceán, Pacifik, Velký oceán; v hesle barevné kovy — neželezné kovy.

Při uvádění synonym si někteří autoři neuvědomili rozdíl mezi synonymy a dubletami a neprávem, tedy chybně, přiřazují k synonymům na konci hesla bez rozlišení i pravopisné dvojtvary. Výrazy jako beryllit, banalcit, spongiolit přiřazené k heslům berylit, banalsit, spongolit je třeba hodnotit jen jako dublety. U některých hesel jsou však takové varianty uvedeny správně buď na začátku lotrinská mineta (minetta) jako souběžný název heslového termínu, anebo až na závěr, ale s poznámkou psáno též. U křídové odrůdy chalcedonu tzv. kašolongu čteme: psáno též kacholong, kascholong, cacholong. Pokud jde o synonyma a heslová slova, zhodnocují se podle potřeby označením: málo užívaný nebo neužívaný název, zastaralý nebo nesprávný výraz. Takové jazykové určení je jistě prospěšné.

Předností Slovníku je, že obsahuje i hesla aktuální, pro dnešek důležitá, popř. i výrazy nově se objevující. Uvádíme některá z nich: expanzní hypotéza (Země), geochemie, geotermální energie, emise (v životním prostředí), smog, geologický výzkum Měsíce, struktury měsíčních hornin; integrovaná informační soustava, datová báze, stárnutí informací. Kromě toho se setkáváme s mnoha heslovými statěmi přehodnocenými podle nejnovějších poznatků a výzkumů a s rozbory platnosti pojmů a názvů (vrása, variské vrásnění, deformace, feromagnetické látky, kliváž, Tichý oceán, Eurasie).

Slovník obsahuje mnoho slov přejatých, většinou rázu mezinárodního, a to uvnitř heslových statí i na počátku hesel. V psaní těchto cizích slov jsou namnoze problémy, již také proto, že jde o speciální výrazy, které Pravidla českého pravopisu uvádějí jen ve výběru, nebo je vůbec nezaznamenávají. Autoři i redakce si tu musili razit vlastní cestu; rádi konstatujeme, že se zdarem. Řídili se progresívními pravopisnými zásadami. Proto máme jen několik konkrétních připomínek: Slovo stres píšeme v poslední době bez zdvojeného -s, trap postačí psát s jedním -p na konci. Heslo carrarský mramor se ve [205]Slovníku neprávem píše takto místo kararský, jak uvádějí Pravidla i jiné naše jazykové slovníky. Jméno je sice odvozeno od zeměpisného názvu Carrary v Apuánských Alpách, ale to nás u tohoto minerálu obecně známého nezavazuje. V češtině se vůbec již kolik desetiletí cizí slova s počátečním co-, ca-, vyslovovaná jako ko-, ka-, píší počeštěně podle výslovnosti. Proto se domníváme, že i jiná cizí slova tohoto typu uvedená ve Slovníku by se přednostně měla uvádět počeštěně, např. koloradoit, koloradský (v Slovníku se např. uvádí koloradské plató, ale coloradský rubín), kolumbit, kastanit, katena, nikoli co-, ca-. V některých heslech působí rušivě nadbytečné čárky ve větách a stejně tak nemilé je vynechávání znamének. Naučné výklady jsou podány zhuštěně a přitom srozumitelně i pro běžné zájemce o jednotlivá hesla.

Slovník přináší spolehlivé informace a zároveň propracovává geologické vědy po stránce terminologické se zřetelem k češtině. Obohacuje naši stále se rozvíjející literaturu v oblasti dílčích naučných slovníků a dalším chystaným encyklopediím může být vzorem.

---

[1] Encyklopedický slovník geologických věd sestavil autorský kolektiv pod vedením člena korespondenta ČSAV Josefa Svobody, 1. sv. A—M 916 s., 2. sv. N—Ž 851 s., Academia, Praha 1983.

[2] Srov. Český slovník věcný a synonymický 1—3, Praha 1969, 1974, 1977, který je uspořádán věcně podle koncepce R. Halliga a W. von Wartburga (Begriffssystem als Grundlage für die Lexikographie, Berlin 1963²). Také Mnohojazyčný demografický slovník z r. 1965 je bez abecedních slovníkářských hesel a uvádí poučení o jednotlivých termínech v souvislém učebnicovém textu s číselnými odkazy na rejstřík.

[3] Srov. Jar. Havelka, Píšeme správně názvy minerálů?, Geologický průzkum 1984, s. 184; týž, Mineralogické názvosloví a původ jmen názvů, Geologický průzkum 1984, s. 85.

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 4, s. 203-205

Předchozí Ludmila Uhlířová: Bulharská učebnice češtiny

Následující Rudolf Šrámek: Onomastika jako společenská věda ve výuce a školské praxi