Bulharská učebnice češtiny

Ludmila Uhlířová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Péčí fakulty slovanských filologií Sofijské univerzity Klimenta Ochridského vyšla v r. 1984 zajímavá učebnice češtiny, nazvaná Učebnik po češki ezik za nebochemisti (220 s.). Autorka Ludmila Kroužilová, bohemistka a bulharistka, úspěšná překladatelka bulharské prózy a poezie, ji napsala nejen pro ty studenty slovanské filologie, kteří si zvolili češtinu jako výběrový předmět, ale i pro zájemce z řad studentů-neslavistů, popř. nefilologů (historiků, novinářů, průvodců). Cílem učebnice je naučit studenty základům české gramatiky a poskytnout jim slovní zásobu v rozsahu 2100 slov tak, aby ovládli především českou konverzaci. Tomu odpovídá struktura lekcí. Úvodní text každé z celkového počtu 18 lekcí je dialogický, po něm následuje zhuštěný mluvnický výklad (předpokládá se, že bude doprovázen podrobnějším výkladem vyučujícího), jádrem lekce pak jsou podrobná, důkladně propracovaná, rozmanitá cvičení — doplňování gramatických tvarů, transformace tvarů a konstrukcí v jiné, otázky a odpovědi na ně, náměty ke konverzaci, diktáty, překlady aj. Slovíčka jsou vhodně uváděna nikoli hned za textem lekce, ale až za cvičeními, protože i ve cvičeních se slovní zásoba rozšiřuje. Na konci učebnice jsou připojena ještě souhrnná opakovací cvičení.

Učebnice počítá s úplnými začátečníky. První lekce seznamuje s českou abecedou, se základními pravidly o výslovnosti a s časováním slovesa být, postupně se probírá skloňování substantiv podle rodů a vzorů, skloňování adjektiv, zájmen (osobních, tázacích, ukazovacích), stupňování adjektiv a adverbií, časování sloves podle jednotlivých tříd a vzorů (prézens, préteritum, futurum, imperativ, kondicionál, pasívum opisné a zvratné), skloňování číslovek, významy základních číslovek a spojek a pravopis vyňatých slov. Pozornost se věnuje též hláskovým alternacím při ohýbání slov a řadě dalších jednotlivých jevů v oblasti morfologie a syntaxe.

Předností učebnice jsou texty lekcí. Jsou to velmi zdařilé, původní autorčiny texty, svěží, vtipné a vhodně odstupňované podle obtížnosti. Obsahově na sebe volně navazují (ve všech lekcích spolu hovoří tytéž osoby) a tematickým zaměřením odpovídají okruhu předpokládaných uživatelů (např. na univerzitě, na koleji, nechcete se chodit učit k nám?, co děláš dnes odpoledne?, pohlídáš mi dítě? aj.). V důsledku úsilí o vysokou literární úroveň textů (o jejich kompoziční ucelenost, konverzační dynamičnost, závěrečnou pointu atd.) se v nich však někdy objevují jazykové jevy předbíhající gramatický výklad v příslušné lekci (např. v druhé lekci by měly být pod čarou vyloženy tvary jich a u dveří ve větě člověk si jich všimne hned u dveří, protože v této lekci ještě není probrána deklinace substantiv ani zájmen), nebo naopak gramatické jevy probírané v příslušné lekci nejsou v textu lekce doloženy (bylo by [202]např. vhodné, aby text třetí lekce obsahoval alespoň jedno příslovce typu pěkně/pěkný a jedno přivlastňovací adjektivum, protože v této lekci se probírá jejich tvoření). Učebnice je svou obsahovou zhuštěností velice náročná jak na píli a soustředěnost studentů, tak na práci pedagoga.

Všechny dialogy jsou psány výrazně hovorovou češtinou s prvky češtiny obecné. Autorka se nevyhýbá hovorovým tvarům slov (kupuju, kupujou), slovům, celým frazeologickým obratům, výrazům expresívním, ani výrazům za hranicí spisovné normy (obecným, hanlivým aj.). Například: chlupatina (= chlupatý svetr); flaška; synátor; praktikábl; Zdravím tě, ségro; ta taška je fakt těžká; pokoušíme se překládat moderní bulharskou poezii, ale to jenom tak bokem; Vy neznáte mého bráchu, že ne?; ženská dneska nemá na nic čas; Vidíš, jaká jsem trouba; koupili jsme ji za pakatel; byla to fuška; mají malý byt, brkají tam jeden přes druhého; Cvetano, ty jsi starý morous; semestr pomalu ještě nezačal; dřepět nad učebnicemi; neblázni, člověče, kolik zavazadel s sebou chceš táhnout? atd. Jednotlivé stylově příznakové výrazy autorka sice označuje ve slovníku zkratkami hovor., expres., iron., ale nikoli vždy; kromě toho poznámku hovor. u sebe mají i výrazy z obecné češtiny. Na rovině větné stavby se projevuje hovorovost hojným užíváním kontextových slov (no, tak, ale, teda…), ukazovacího ten, tenhle, osobních zájmen druhé osoby sg. (Ty, Mileno, zamluvila jsi místenky?), uvolněnou větnou stavbou i převahou krátkých, volně za sebou řazených vět (i neslovesných nebo eliptických) nad souvětími. Tímto hovorovým charakterem užitého jazykového materiálu se učebnice L. Kroužilové výrazně odlišuje od většiny učebnic češtiny pro začátečníky, které jsou založeny na spisovném standardu. Bylo by však třeba, aby hovorové varianty spisovné češtiny i prvky obecně české byly probírány důsledněji a systematičtěji na pozadí spisovných variant neutrálních, bezpříznakových a aby byly vyloženy i sociální a situační podmínky jejich užívání.

Přínos učebnice je v tom, že jde o první experimentální — a bezpochyby dobrou — bulharskou učebnici základů hovorové češtiny. Užívání této učebnice v pedagogické praxi jistě přinese zajímavé poznatky jak pro metodiku vyučování cizím jazykům (ukáže se, jak je takovéto pojetí nosné), tak i pro konfrontaci češtiny a bulharštiny, už proto, že poměr mezi psanou a mluvenou spisovnou češtinou je poněkud jiný než mezi psanou a mluvenou spisovnou bulharštinou.

Naše řeč, volume 68 (1985), issue 4, pp. 201-202

Previous Zuzana Majerčáková: Dějiny spisovné slovenštiny

Next Karel Sochor: Encyklopedický slovník geologických věd