Stav a perspektivy české onomastiky v mezinárodním kontextu
Miloslava Knappová
[Články]
-
Nedílnou součástí výzkumu jazyka je i výzkum vlastních jmen (onomastika), konkrétně dokládající fungování vlastních jmen jako odrazu třídního, sociálního, hospodářského a kulturního rozvoje naší společnosti a svými výsledky sloužící potřebám společenské praxe, tedy výzkum vědecky i společensky aktuální.
1. Důležitost onomastických výzkumů vyplývá i z postavení onomastiky v mezinárodním vědeckém kontextu. Tento obor se dnes ve světě pěstuje velmi intenzívně a jeho výzkumy zaujímají ve vývojových směrech stále významnější místo. Onomastika se prosadila jako svébytná jazykovědná disciplína se silnými interdisciplinárními rysy a vztahy k jiným společenským vědám (zvl. historickým, sociálním a geografickým).
Vývojovými směry a klíčovými otázkami světové onomastiky jsou dnes:[1]
a) otázky pojmenovacího procesu a jeho principů, zejm. ve vztahu k sociolingvistické diferenciaci vlastních jmen;
b) vztah vlastních jmen k ideologii a k jazykové politice;
c) postavení vlastních jmen v gramatickém systému národního jazyka, tzv. onymická gramatika;
[5]d) standardizace (a na ni navazující kodifikace) vlastních jmen;
e) postavení vlastních jmen v společenské komunikaci, kontakty jazykové i mezijazykové (onymická integrace);
f) zjišťování zákonitostí vývoje vlastních jmen a jejich společenského a kulturně historického významu, a to se zřetelem k vývoji jednotlivých národů, států, sociálního rozvrstvení, osídlení, k rozvoji kultury a civilizace;
g) výzkum fungování vlastních jmen, zejména osobních, v jednotlivých etapách vývoje společnosti, zvláště v současnosti;
h) vývojové aspekty jazykové stránky vlastních jmen, tj. jejich historické i současné struktury, typy, modely.
Výsledky uvedených teoretických výzkumů se realizují především formou velkých kolektivních děl založených na široké materiálové základně. V oblasti toponymie jsou to slovníky a atlasy místních jmen z větších územních celků (NDR, Skandinávie, USA), slovníky hydronym a místních jmen, psané se zřetelem k etnogenezi a historii osídlení (k špičkovým výsledkům patří např. Hydronymický slovník Ukrajiny, slovník hydronym z povodí Sávy, Vardaru aj.) a kontaktologické práce (např. studie z NDR, z Finska, Kanady aj.). Do popředí zájmu se dnes dostává zpracování pomístních jmen; prozatím existují jen slovníky z dílčích oblastí (např. pomístních jmen z části Ukrajiny, Bulharska, Maďarska, Rakouska, Bavorska, z některých oblastí NDR atd.), jejich teoretické principy jsou však značně různorodé.
Z osobních jmen jsou to různé výkladové slovníky historických i současných (rodných) jmen a příjmení (vynikajícím dílem je např. Słownik staropolskich nazw osobowych), sociolingvisticky pojaté práce o osobních jménech (průkopnické jsou např. práce sovětské a západoněmecké), zejm. ve vztahu k jejich fungování ve společnosti, někdy pojaté i modelově (novátorské jsou např. Živé osobné mená na strednom Slovensku V. Blanára a J. Matejčíka).
Práce zaměřené na další druhy vlastních jmen jsou zprav. menšího rozsahu. Vývojové tendence směřují — obvykle s pragmatickým aspektem — k zpracování tzv. chrématonym (z nich zvláště vývoje názvů výrobků, institucí, podniků ap.), dále urbanonym (názvy ulic, městských čtvrtí ap.) a kosmonym (novátorské jsou zejména práce sovětské) a užití vlastních jmen v komunikaci a v literárních dílech (systematicky pěstováno v USA).
Onomastické výzkumy jsou ve všech evropských a ve většině ostatních kapitalistických států v potřebné míře zabezpečovány pracovišti [6]univerzitními, akademickými a jinými. Onomastika je však v nich často rozvíjena pozitivistickými metodami, nedovolujícími dosáhnout takového stupně poznání jako metody dialektického materialismu, uplatňované a rozvíjené onomastikou v socialistických státech. Proto jsou také výsledky socialistické onomastiky, mezi nimiž zaujímá česká onomastika významné místo, na Západě velmi kladně přijímány a oceňovány.
2. Česká onomastika může předložit výsledky, které jsou v souhlase s vývojovými tendencemi onomastiky světové. Ve světě je známa svou vysokou teoretickou úrovní, široce pojatou a systematicky propracovanou materiálovou analýzou, přihlížením k mimojazykovým faktům, zejm. k všestrannému vývoji společnosti, i uplatňováním dialektickomaterialistické metodologie. Česká onomastika obohatila např. onomastickou teorii o mezinárodně uznávanou teorii malých typů a vztahu jmen a osídlení, o pruhovou metodu analýzy, o klasifikační principy místních a pomístních jmen, o teorii pojmenovacích modelů a společenské podmíněnosti onymických jevů; byly v ní rozpracovány ideologické aspekty onomastiky a uplatňování dialektickomaterialistických zákonů v onomastice, zvl. při společenském fungování rodných jmen. Mezinárodně oceňováno je též zpracování gramatických vlastností vlastních jmen (včetně systematiky přechylování příjmení), které bude obsaženo i v akademické Mluvnici češtiny, a propracování zásad jazykové politiky a kultury pro oblast užívání osobních jmen. Teoretický přínos české onomastiky je hojně využíván a rozvíjen v zahraničí, např. v NDR, PLR, SSSR, Jugoslávii, Finsku, Belgii, Rakousku aj.
Česká onomastika má prvenství v tom, že jako v jediné evropské zemi jsou v ČSR jednak v úplnosti zpracována ve slovnících česká místní jména (A. Profous — J. Svoboda — Vl. Šmilauer: Místní jména v Čechách, L. Hosák — R. Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku; v Čechách ještě Šmilauerův toponymický atlas se zřetelem k historii osídlení), jednak z celé ČSR sebrána pomístní jména. (Kromě toho byla zahájena i příprava Slovníku pomístních jmen ČSR — srov. odst. 4.) Soustavně se ze synchronního hlediska zkoumá česká antroponymie (principy tohoto výzkumu jsou přejímány do okolních socialistických států). Ve slovnících jsou zpracována jak rodná jména (F. Kopečný: Průvodce našimi jmény, M. Knappová: Jak se bude jmenovat), a to i se zřetelem k jejich společenskému fungování, tak i česká příjmení (J. Svoboda: Staročeská osobní jména a naše příjmení, J. Beneš: O českých příjmeních, D. Moldanová: Naše příjmení), a je shromážděn (J. Svobodou) materiál z české historické antroponymie. — Výsledků ono[7]mastických výzkumů se průběžně a v hojné míře využívá ve společenské praxi, pro niž bylo připraveno několik příruček (v tisku je např. práce A. Polívkové: Naše místní jména a jak jich užívat).
3. Mezinárodní spolupráce české onomastiky se socialistickými zeměmi se uskutečňuje zejména prostřednictvím koordinační činnosti Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku při Mezinárodním komitétu slavistů. Z konkrétních výsledků poslední doby lze např. uvést vydání sborníku (1983) Onomastika jako společenská věda (sborník z 1. čs. onomastické konference s mezinárodní účastí), rozpracovávajícího principy marxistické jazykovědy v onomastice. Čs. onomastika se autorsky i koncepčně podílí na mezinárodním projektu Slovanský onomastický atlas, vycházejícím z čs. onomastické školy, česká onomastika spolu s NDR zpracovává koncepci mezijazykových vztahů v onymii (zvláště problémů integrace a rekonstrukce jmen) a spolupracuje — na základě teoretickometodologických principů vypracovaných v ČSR — na konfrontačním výzkumu fungování osobních jmen v dnešní společnosti (zejména s PLR). Uvedená témata spolupráce jsou dlouhodobého charakteru.
4. V současné době navazuje česká onomastika na celosvětové tendence, národní potřeby (i v zájmu zachování kontinuity vysoké úrovně výsledků české onomastiky) a soustřeďuje se na široce pojatý popis (tj. diachronního i synchronního) vývoje, a s ním souvisejícího stavu a systematiky vlastních jmen i zjišťování zákonitostí jejich fungování a společenského i kulturně historického významu. Konkrétním cílem je především zpracování Slovníku pomístních jmen ČSR; byla vypracována a mezinárodně zveřejněna jeho koncepce, považovaná pro slovanské země za průkopnickou a metodologicky příkladnou, a zahájeno jeho zpracování. Slovník bude celkem třídílný, 1.—2. díl obsáhne Čechy (asi 40 tisíc hesel), 3. díl Moravu a Slezsko (asi 15 tisíc hesel). Na tento úkol naváže prohloubený výzkum mezijazykových kontaktů (onymická integrace), zvláště česko-německých, a jejich odraz v pomístních jménech. Dále se bude pokračovat ve výzkumu české antroponymie s cílem dokončit sociolingvisticky zaměřený výzkum fungování osobních (zvl. rodných jmen) v naší společnosti. Pokračovat bude i zajišťování českého podílu na přípravě mezinárodního projektu Slovanského onomastického atlasu (tj. zatím jeho západoslovanské části).
Perspektivně by bylo potřeba zajistit i úkoly, pro které zatím v ČSAV nejsou možnosti. Je to příprava vydání Slovníku staročeských osobních jmen, soustavnější výzkum chrématonym, a to zvláště názvů podniků, [8]institucí a výrobků, které bezprostředně odrážejí současný rozvoj společnosti, výzkum urbanonym s cílem vypracovat objektivní pravidla pro standardizaci tohoto názvosloví, dále výzkum hydronym a postavení vlastních jmen v společenské komunikaci a v uměleckých textech.
Plnění některých z uvedených témat by bylo možné zajistit rozšířením spolupráce s vysokými školami. Prozatím se jednotlivé vysoké školy podílejí (a to zejm. pedagogické fakulty v Ústí n. L., v Českých Budějovicích, Brně a v Ostravě a filozofická fakulta UK v Praze) především na dokončování soupisové akce pomístních jmen (ostravská fakulta zajišťuje i výzkum slezské antroponymie). Perspektivně by bylo žádoucí zapojit vysoké školy do širšího rámce onomastického výzkumu, podobně jako je tomu v NDR, PLR, MLR a v jiných státech.
5. Výsledky onomastických výzkumů mají široké uplatnění ve společenské praxi. Využívá se jich nejen v jazykovědě, zvláště historické, a to i v celoslovanském měřítku, ale i v dalších společenskovědních a jiných disciplínách, jako jsou např. archeologie, historie, geologie, geografie, kartografie, sociologie, demografie, etnografie a literární věda. Významné je využívání těchto výsledků při zajišťování kodifikační, konzultační a poradenské činnosti v oblasti osobních jmen (zvláště s přihlédnutím k matričním potřebám) a zeměpisného názvosloví, např. i při přípravě statistických lexikonů obcí, při standardizaci zeměpisného názvosloví, v kartografické praxi ap. Tato činnost se často realizuje prostřednictvím různých komisí, např. kalendářní komise ČSR, Názvoslovné komise při Českém úřadu geodézie a kartografie, v komisích pro názvy ulic (např. Prahy, Brna a Ostravy), v komisi pro určování zaniklých osad apod. Praktickým výsledkem je vydávání populárně vědeckých publikací oboru (např. I. Lutterer — M. Majtán — R. Šrámek: Zeměpisná jména Československa).[2]
[1] Viz časopisy Onoma, Names, Onomastica, Namenkundliche Informationen, Österreichische Namenforschung, NORNA-Raporter, Onomastica Jugoslavica, sborníky ze světových onomastických kongresů, mezinárodních konferencí aj.
[2] Srov. o tom recenzi E. Pokorné, A. Polívkové, Zeměpisná jména Československa, NŘ 67, 1984, s. 143—146.
Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 1, s. 4-8
Předchozí Redakce: K 40. výročí osvobození Československa
Následující Jiří Nekvapil: Několik poznámek k využívání formantu -ák ve slanzích a ve spisovném jazyce
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1