Masírovaná propaganda?

Vlasta Straková

[Short articles]

(pdf)

-

Vedle vlastních slovotvorných postupů a prostředků má čeština možnost obohacovat svou slovní zásobu stykem s jinými jazyky. Zdaleka však ne všechny nově přejaté výrazy lze považovat za zdařilé a přijatelné.

V televizním vysílání (3. 2. 1984) jsme slyšeli výraz masírovaná propaganda. Je pochopitelné, že celé řadě posluchačů takový výraz unikne (zprávy vnímáme začasté globálně), eventuálně se zdá poněkud zvláštní. Neunikne však rusistům. Slovesné příd. jméno na -irovannyj patří totiž v současné ruštině k výrazům „na postupu“. V rozhlasových zprávách i v denním tisku často slyšíme a čteme výrazy jako massirovannyj obstrel, které v tomto informativním žánru našly již své pevné místo. Ruština nám tedy poskytne vysvětlení, odkud redaktor dané spojení převzal. Výrazy s příd. jménem masírovaný je třeba spojovat s ruským slovesem massirovat’,² k němuž české sloveso paralelní v tomto významu registrováno není a které znamená ‚soustředit‘, ‚soustřeďovat‘, event. ‚zintenzívňovat‘, a má ve slovnících charakteristiku voj. (massirovannyj obstrel ‚soustředěná palba‘, massirovannaja ataka, ‚soustředěný útok‘). Sloveso massirovat’² v uvedeném významu je tedy v ruštině homonymní [270]se starším slovesem téhož znění ve význ. ‚provádět masáž‘.

V češtině máme jen jedno sloveso masírovat, a to ve význ. ‚provádět masáž‘. Proto nepovažujeme uvedený typ rusismu masírovaná propaganda za vhodný. Poukazujeme na tuto skutečnost mimo jiné proto, že podobné výrazy jeví až nápadnou tendenci k lavinovitému šíření. Dovedeme si představit, že televizní praxe má své zvyklosti i své časové termíny. I zde by se však jistě našlo dost možností podívat se do slovníku, poradit se s odborníky apod. Pokud je tedy vůbec nutné u výrazu propaganda užívat ještě nějakého přívlastku, bylo by třeba, aby byl uvážený, ověřený a sladěný s požadavky kladenými na jazykovou kulturu našich sdělovacích prostředků. Výrazy jako masírovaná propaganda za obohacení češtiny považovat nemůžeme.

Naše řeč, volume 67 (1984), issue 5, pp. 269-270

Previous Ludmila Švestková: Osina

Next Karel Kamiš: Agrodesign