Vietnamská osobní jména v češtině

Miloslava Knappová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V poslední době u nás v souvislosti s upevňováním internacionální spolupráce s Vietnamskou demokratickou republikou žije větší množství občanů tohoto státu; ti v ČSSR někdy uzavírají manželství (a to i s našimi občany a občankami), a rodí se jim zde děti. Tato skutečnost staví před jazykovou matriční praxi nové problémy spojené se zápisem vietnamských osobních jmen do dokladů vydávaných čs. úřady. Ústav pro jazyk [265]český ČSAV byl proto ministerstvem vnitra ČSR požádán, aby v souhlase se zákonnými směrnicemi platnými v ČSR pro zápis osobních jmen do úředních dokumentů vypracoval pro jazykovou matriční praxi doporučení, jak v podobných případech postupovat. Toto doporučení bylo připraveno s přihlédnutím k stanovisku Orientálního ústavu ČSAV a ministerstva vnitra ČSR. Vychází se v něm ze skutečnosti, že vietnamská osobní jména, která bývají zpravidla trojčlenná (Pham Van Dong), méně často dvojčlenná (To Hun) a čtyřčlenná (Tran Binh Quan Ninh), jsou pro Čechy špatně identifikovatelná z hlediska rozlišování jména a příjmení. Na prvním místě sice stává příjmení (např. Nguyen) a po něm následuje jméno nebo ostatní část osobního jména (např. Van Gian, celé: Nguyen Van Gian), ovšem tato vícečlennost působí v matriční praxi značné komplikace při stanovování hranic mezi jménem a příjmením. Vzhledem k těmto nelingvistickým důvodům (a v souhlase s vyjádřením Orientálního ústavu ČSAV) doporučilo ministerstvo vnitra ČSR jako výchozí směrnici pro zápis vietnamských osobních jmen občanů VDR důsledné zachovávání — a to bez zřetele k českým zvyklostem — pořadí obvyklého ve vietnamštině (tj. příjmení a po něm jméno: Nguyen Van Gian, Tran Binh Quan Ninh), aby se tak zamezilo komplikacím, které by ze snahy o počeštění pořádku jmen mohly nastat jak při zápisu vietnamských občanů v ČSR, tak zejména při administrativním vyřizování jejich návratu do vlasti.[1]

S ohledem na tuto výchozí směrnici vypracoval Ústav pro jazyk český ČSAV doporučení týkající se dalších problémů spojených s jazykovou matriční praxí zápisu vietnamských osobních jmen, především s přechylováním příjmení:

Přestože vietnamština přechylování ženských příjmení nezná (a ženy po provdání ve Vietnamu svá příjmení nemění), v češtině vietnamská příjmení žen v souhlase s příslušnými zákonnými směrnicemi přechylujeme. Při zápisu vietnamských občanek se však důsledně dodržuje vietnamský slovosled, tj. nejprve příjmení, potom jméno, např. Phamová Thi Thoi, rozená Phamová Thi Thoi.

Provdá-li se za Vietnamce občanka české národnosti, tj. např. sňatek uzavřou Češka Věra Procházková a Vietnamec Nguyen Van Gian, a snoubenci se dohodnou na užívání společného příjmení po ženichovi, nevěsta se bude jmenovat Věra Nguyenová. Obdobně děti narozené v ČSR z uvedeného manželství budou mít příjmení Nguyen (Pavel Nguyen, Nom Nguyenová). Pokud by se rozhodli pro společné příjmení po nevěstě, jmenoval by se ženich po sňatku Gian Procházka, tj. pořadí jmen by se přizpůsobilo českému slovosledu a prostřední část osobního jména Van, která ve vietnamštině označuje muže, by se vypustila.

Provdá-li se vietnamská občanka Phamová Thi Thoi za Čecha Zdeňka Hakena a zvolí-li si snoubenci společné příjmení [266]po ženichovi, bude nevěsta zapsána jako Thoi Hakenová. Znamená to, že prostřední část osobního jména Thi, označující ve vietnamštině ženu (a odpovídající tedy vlastně české příponě -ová), se ve spojení s českým přechýleným příjmením vypouští a že se zároveň pořadí jmen přizpůsobuje obvyklému českému slovosledu: jméno — příjmení. (Mužská část Van a ženská Thi se ovšem nevyskytují ve všech osobních jménech závazně, ale pouze fakultativně.) Kdyby se snad snoubenci rozhodli pro společné příjmení po nevěstě, ženich by se po svatbě jmenoval Zdeněk Pham.

Děti narozené ze smíšeného svazku vietnamských a československých občanů a žijící u nás musí tedy v oficiálním styku vždy užívat jméno a příjmení v souladu s čs. předpisy, neboť jsou československými státními občany, tj. v dokladech vydaných čs. úřady jsou např. zapsány jako Pavel Pham, Lan Horáková apod. (nikdy ne Pham Van Karel, Horáková Thi Lan atd.).

Pro doplnění informace dodáváme, že k oslovování vietnamských občanů se ve vietnamštině používá pouze poslední část osobního jména, tj. v našem pojetí vlastně (rodné, křestní) jméno. V oficiálním a vůbec společenském styku s občany VDR je tedy vhodné tuto zvyklost zachovávat. Občana jmenujícího se Nguyen Van Gian tedy oslovujeme soudruhu (pane) Giane, nikoli soudruhu (pane) Nguyene, ani celým spojením Nguyene Van Dongu. Obdobně oslovujeme ženu soudružko (slečno, paní) Thoi, ne Phamová Thi Thoi.

Je-li nutné v češtině skloňovat vietnamská osobní jména jako celek, obdobně jako u jiných vícečlenných orientálních, v češtině neprůhledných jmen, skloňujeme jen jeho poslední složku, tj. Nguyen Van Dong, 2. p. Nguyen Van Donga, 3. p. Nguyen Van Dongovi; méně obvyklé, ovšem nikoli nesprávné je skloňování všech částí, tj. 2. p. Nguyena Vana Donga.

---

[1] Tato výchozí směrnice MV ČSR o zachovávání pořadí zápisu jmen obvyklého v původním jazyce je v matriční praxi prozatím ojedinělá. Bude i propříště realizována v případech, kdy by zápis podle českých zvyklostí mohl v masovém měřítku zkomplikovat v mezinárodním styku jednoznačnou identifikaci cizích státních příslušníků. — Pro obecnější orientaci dodáváme, že v Slovenské socialistické republice dosud nebyly vypracovány žádné směrnice týkající se jazykové stránky zápisu vietnamských osobních jmen do slovenštiny.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 5, s. 264-266

Předchozí Ludmila Uhlířová: Cestující jsou povinni se za jízdy držet

Následující Miloslav Sedláček: Samoplátecký (?) poukaz