Jaký pán, takový krám

Jaroslav Porák

[Drobnosti]

(pdf)

-

Přísloví jaký pán, takový krám s odstínem záporného hodnocení je v současné češtině zcela běžné, uvádějí je i slovníky. Neuvědomujeme si ani, že je to přísloví velmi mladé, přestože obě podstatná jména, která obsahuje, jsou v češtině známa už od nejstarších dob. V staré češtině však přísloví nemohlo mít tuto podobu, protože slovo pán označovalo především příslušníky vyšších společenských vrstev (srov. A. Fiedlerová a kol., Ze staročeské terminologie sociálních vztahů, Slovo a slovesnost 38, 1977, s. 53—64). Chyběl tu tedy reálný společenský podklad pro vznik takového přísloví. Tehdejší páni neobchodovali v drobném, zato však měli poddané a služebníky, a tak přísloví mělo jinou podobu — a je zajímavé, že rovněž se záporným hodnotícím odstínem.

V Rokycanově Postile (ve vydání F. Šimka, II. díl, Praha 1929, s. 155) čteme v souvislosti s odsudkem bohatce a jeho služebníků, kteří nevšímavě chodili kolem trpícího Lazara: „z čeledi toho bohatce nižádný na něho (tj. Lazara) nedbal, neb bohatec svým zlým příkladem všechnu čeleď svú pohoršil a nemilostivú učinil, neb jest obecné přísloví: jakovýž pán, takoví i služebníci.“ Tak je v rukopise B z r. 1503 a některých dalších rukopisech; mladší rukopis U z r. 1671 má na tomto místě přísloví v poněkud obměněné podobě jakýž pán, taková čeled. A tato podoba, která v starší češtině zřejmě zobecněla, je doložena i ve stoletích následujících: jaký pán, taková čeládka čteme v Kronice pražské Bartoše Písaře z r. 1530 a ve Veleslavínově slovníku Silva quadrilinguis z r. 1598. Tuto podobu mají i první obrozenecké slovníky: K. I. Thám, Neuestes böhmisch-deutsches und deutsch-böhmisches Taschenwörterbuch (Praha 1813, heslo pán), J. Palkovič, Böhmisch-deutsch-lateinisches Wörterbuch (Bratislava 1821, s. 1434, kde se cituje toto přísloví z uvedeného Veleslavínova slovníku), ještě F. L. Čelakovský v Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (Praha 1852, s. 322) má přísloví v starší podobě, tj. jací páni, takoví poddaní (vedle jiných obměn jaký císař, takový písař; jaký král, takový kraj).

Je zajímavé, že dnešní podoba tohoto přísloví (se slovem krám) není doložena z doby, kdy se slova pán začalo užívat jako zdvořilostního označení pro měšťany a řemeslníky (zcela běžné to bylo už v 16. stol.) a kdy tedy společenský podklad pro spojení slov pán a krám už vznikl.

Jungmannův slovník u hesla pán (III. díl, Praha 1837. s. 20) uvádí na prvním místě přísloví v podobě jaký pán, taková čeládka, s obměnou jací páni, takoví poddaní (obě podoby s odkazem na Veleslavína), dále pak má podoby nové, jaký pán, takový chrám (n. krám), které cituje z Bernolákova slovníku a charakterizuje je jako slovenské. Podoba jaký pán, takový chrám zřejmě vychází ze skutečnosti, že kostel měl svého patrona (obvykle feudální vrchnost), který se staral o opravy, údržbu, výzdobu apod. (Méně pravděpodobná je možnost, že by šlo o jistou variantu latinského cuius regio, eius religio, tj. čí je panství, toho je i náboženství, tedy jakého vyznání je vrchnost, takového jsou i poddaní.)

Od počátku 19. stol. přísloví v podo[111]bách jaký pán, taková čeládka (čeleď, poddaní) a jaký pán, takový chrám začíná ztrácet svůj podklad ve společenské skutečnosti, a tak — nejspíše hláskovou obměnou ch/k — začíná postupně a pomalu získávat převahu podoba dnešní. Tu také zaznamenává ve znění aký pán, taký krám i Kottův Česko-německý slovník (II. díl, Praha 1880, s. 483), opět s odkazem na slovenský text, a to na Slovenské národní písně, pověsti a přísloví (vyd. Matice slovenská 1870). Je zajímavé, že Kott nezná ještě doklad z děl českých spisovatelů. A před touto podobou uvádí ve svém slovníku i podoby jaký pán, taková čeládka (z Bartoše Písaře) a jaký pán, takoví poddaní (z Čelakovského a Veleslavína).

Podoba jaký pán, takový krám tedy zdomácňovala zřejmě v českém prostředí pomalu. Vášův—Trávníčkův Slovník jazyka českého (2. vyd. Praha 1941, s. 730) uvádí ještě na prvním místě podobu jaký pán, taký krám, zájmeno takový je uvedeno v závorce za taký. Příruční slovník jazyka českého cituje dnešní podobu jaký pán, takový krám z J. Š. Baara (sv. IV/1, Praha 1941—3, s. 49); rovněž Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960—1971, I. díl, s. 986, II. díl, s. 497) a podobně nejnovější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha 1978, s. 184, 324) mají toto znění.

Dnes je přísloví jaký pán, takový krám zcela běžné a tato podoba vytlačila varianty starší (se slovy služebník, čeleď, čeládka, chrám); podobně je tomu ve slovenštině (srov. aký pán, taký krám, Slovník slovenského jazyka, I. díl, Bratislava 1959, s. 762). Neuvědomujeme si, že dnešní podoba přísloví je velmi mladá a že k nám přišla ze slovenštiny, zejm. prostřednictvím českých slovníků 19. stol.

Výhodou této podoby před českými podobami staršími je i okolnost, kterou u přísloví nelze podceňovat: obě slova (pán — krám) se rýmují.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 2, s. 110-111

Předchozí Josef Filipec: K životnímu jubileu Stanislava Králíka

Následující Olga Vondrová: Priezvisko není přízvisko