Červiště

Ludmila Švestková

[Short articles]

(pdf)

-

Mezi slova, jejichž nářeční význam se výrazně liší od spisovného, patří i jihočeské červiště. Slovník spisovného jazyka českého je definuje jako „místo v zemi k umělému pěstování larev hmyzu“; podobně je uvedeno už v Příručním slovníku. Další významy nejsou uvedeny. Různé odborné stati doporučují chovatelům drůbeže zřizovat červiště jednak za účelem doplnění krmných dávek masitou potravou (červy), jednak pro umožnění výběhu a činnosti slepicím chovaným v uzavřeném prostoru. Podle těchto — novějších — statí je třeba zřídit slepicím „popeliště, hrabaniště, červiště“.[1] Drobná červiště jsou doporučována i rybářům k chovu návnady při chytání [222]ryb. V uvedeném významu slova červiště nelze pochybovat o jeho souvislosti se slovem červ.

Jinak se nám jeví sledovaný výraz v nářečních dokladech z jižních Čech: Dáme to na menčí červišťata. — Máme seno na červišti (na červišťatech), a pořád prší. — Na Sedlici nám červišťata vzela voda. — Uvedený nářeční archaismus tu značí seno rozházené z kup na díly — zvané v této oblasti jinak i okolek (vokolek, vokolky), popřípadě ojediněle u starších i ochrd (Doudleby, Kaplice). V tomto smyslu je slovo červiště doloženo i u Jungmanna, Dobrovského, Kotta a ve starších literárních dokladech. Např. A. J. Puchmajer v Krátkém poučení o hospodářství (r. 1817) rozuměl červištěm „jetel shrabaný hned do tak zvaných okolišť, ochrdů, stelišť, kopišťat“. Je zajímavé, jak se dnešní slovníky i literární doklady výrazně liší ve významu tohoto slova od starších slovníků a literatury. Machek[2] ve snaze najít jakési pojítko mezi oběma významy uvádí „pouhý dohad“, že červiště snad „znamenalo původně rozhozené mraveniště, hemžící se mravenci“, což by snad mohly potvrzovat názvy některých jihočeských tratí a luk Na červišti, Červiště, které prý[3] označovaly místa, kde se dobře sušilo, spíše snad suchopáry s mravenci.

Nelze však vyloučit, že tato místa mohla být nazvána i podle třetího významu slova červiště, s kterým se také setkáme v jihočeských nářečích. V lesích tam rostou červišťata jahod, červišťata malin či brusinek, ba je doloženo i červiště brambor. V literárním dokladu[4] je řeč o červišti konvalinek. Označují se tak místa, kde něco roste ve větším množství, ve větší hustotě, snad také tak propleteně jako červi v kupě.

Nejstarší český doklad tohoto výrazu v Klaretově Glosáři — (verš 751) „Confraga czrvisscze, granum zrno, vendo lowissce“ se vysvětluje slovem confraga, které má v rukopise Slovníku středověké latiny[5] následující významy:

1. pars aristae — což odpovídá Gebauerovu vysvětlení „při obilném klasu“, vycházejícímu z různočtení confruga,[6]

2. loca in silva densis arboribus consita — hustě zarostlá místa v lese (připomínající jihočeská červišťata jahod, malin atd.),

3. confrages — loca, ubi multi venti flant et sese frangunt — větrná místa.

S druhým uvedeným významem (loca densis arboribus consita) souvisí vnitřně i dále uvedený význam slova confragum — locus, ubi multa fraga crescunt — místo porostlé jahodami, připomínající i jihočeské doklady. Již dříve uvedený Machkův slovník[2] vysvětluje červiště s nejistým asi: „okopiště jahod, kde je jich mnoho na jednom místě“. Stejně vysvětluje v Naší řeči (29, 1946, s. 64) spojení tratoliště jahod, tratoliště hub: „Svým nářečím (východočeským) bych takové místo v lese, plné hub nebo jahod, nazval okopištěm hub, jahod.“ A dále rozvádí, že keříčky černých jahod bývají v lese seskupeny v hustší místa, podobně jako seno po rozházení kup nepokrývá už celou louku, ale tvoří jen určitá silnější místa, která se ve východočeských nářečích nazývají okopiště. V podobném významu je na Chodsku zachyceno plápoliště jahod (Baar), plápoliště vlčího má[223]ku (Vrba) a steliště doubravníků, hrušek (podle Hrušky značí hojnost, hromadu). Všechny zde uvedené výrazy spolu s naším červištěm pojí nejen společná přípona -iště, ale i společný význam ‚místo, kde se něco nalézá ve větším množství, nikoliv však v kupě, ale v rozhozeném stavu‘.

Po této odbočce k zajímavému srovnání se slovy, jejichž přenesené významy se shodují s výrazem červiště jahod (confragum), se vraťme k společnému motivu spojujícímu naopak jednotlivé významy slova červiště. Přihlédněme i k dolnolužickému slovesu cerwiś se ‚hemžit se‘[7], kterému odpovídá litevské skirvinti ‚lézti‘ (o mravenci), a snad k českému včelařskému spojení včely se červí. Také podle dalších, byť i ojedinělých nářečních dokladů, jde vždy o jakési neuspořádané, hemžící se množství, např. červiště dětí v početné rodině.

Zdá se, že to společné vyniká nejlépe na literárních dokladech s přeneseným významem. Např. při popisu běžného nepořádku na spisovatelově stole, kde „leží páté přes deváté, a ruka, zvyklá na stole dělat červiště, bezděčně sahá tu po peru, tu po tužce, knize, papíru…“ nebo „opět se nachýlil nad červištěm své učenosti (materiál nasbíraný a rozložený na stole)“.[8]

---

[1] Zemědělské noviny z 27. 7. 1964 (čl. Kanibalismus u slepic).

[2] Etymologický slovník jazyka českého, 1971, s. 99.

[3] Podle ústního vysvětlení rodáka z Volyňska.

[4] J. Holeček, Naši 2, 1902, s. 424.

[5] Použito laskavostí dr. Z. Tyla.

[6] J. Gebauer, Slovník staročeský I, 1903, s. 190.

[2] Etymologický slovník jazyka českého, 1971, s. 99.

[7] Jinak značí hornolužické čerwišćo (dolnoluž. cerwiščo), ‚hnízdo červů‘. Podle R. Trautmanna (Elbe- u. Ostseeslawische Ortsnamen je i poněmčené místní jméno Zerbst (ve starých zápisech Zerwiste), jež A. Muka vztahoval k Serbišče, z původního Čerwiščo.

[8] J. Holeček, Rozmarné čtení, 1886, s. 230 a 1893, s. 48.

Naše řeč, volume 66 (1983), issue 4, pp. 221-223

Previous Eva Macháčková: Předpremiéra, předpohotovost, předtaneční

Next Karel Kamiš: Směrník