Odpadnouti

[Drobnosti]

(pdf)

-

Za našich dnů pouští kořeny, jak se zdá, nový germanismus. Od = něm. weg, padnouti = fallen, tedy odpadnouti = wegfallen. To je pravda, o níž nikdo nepochybuje, ale neplyne z ní, že bychom směli klásti odpadnouti všude, kde Němec říká wegfallen; to jsou právě nejhorší germanismy, kde slov českých se snažíme užívati tak, jak užívá Němec svých slov téhož významu, kde se nutíme strkati hlavu do chomoutu německého myšlení. Odpadnouti je něm. wegfallen, kde je význam čistě hmotný (omítka odpadá, u Komenského odpadají drtiny, když dřevoštěp pilou řeže); ale významy přenesené si tvoří již každý jazyk sám. Němec ve významě přeneseném liší docela určitě wegfallen a abfallen, což ve významě hmotném nám skoro je jedno; my odedávna máme ve smysle přeneseném odpadnouti za něm. abfallen, ale počínáme ho užívati také za něm. wegfallen. Tím se zbavujeme významového rozdílu, který jsme mívali, t. j. ochuzujeme svou řeč, zbavujeme ji výrazné určitosti, a znova také ukazujeme, že dovedeme mysliti jen těmi pojmy, které si vybíráme z němčiny.

Odpadnouti ve smysle přeneseném o osobách znamená odedávna státi se nevěrným někomu nebo něčemu, z vrtkavosti nebo [144]z jiných příčin opustiti nějaké spojení, v němž jsme zůstati měli. Říkalo se odpadnouti od svého pána, od víry, také na př. od nějakého úmyslu, konání atp. (bývala i vazba s pouhým 2. pádem bez předložky, ale ta zanikla asi v 16. stol.); tedy, jak jsme řekli, totéž, co znamená německé abfallen. Píše-li na př. Herben v »Nár. l.« 13. dubna, že »časopis Čech nebyl by si mohl troufat na světlo s perfidiemi proti presidentovi, kdyby nevěděl, že mu čtenář neodpadne ani jediný«, dovedeme se s touto větou smířiti, protože u Herbena smíme doufati, že jeho »neodpadne« znamená, co v češtině znamenati má, totiž tolik co »nestane se nevěrným«. Ale dnes čítáme toto slovo, kde je řeč o pouhém ubytí jedné nebo několika osob, kde se nemyslí, že by nějak byly porušily svou povinnost, snad i o ubytí, jehož příčinou ani nebyla jejich vůle; to je pojem, jejž poctivý Čech vystihuje slovesem ubýti, třebas to je původním smyslem něco jiného než něm. wegfallen, in Wegfall kommen a pod. Čítáme na př. ustanovení, co se má státi, »odpadne-li« některý člen nějaké komise úmrtím nebo jinak, ba i, jak má ten »odpadlý« člen býti nahrazen. V týchž »Nár. l.« jsme čtli 11. dubna výklad o nebezpečí, kterým nám hrozí nakažlivé nemoci: »neštovice… stouply v roku právě uplynulém na 6412 (případů v Čechách), ač odpadli uprchlíci«; to po česku znamená, že nám ti vytrvalí uprchlíci měli zachovati věrnost, neškoditi nám a nezarmucovati nás svým »odpadnutím«. Ani ve významě hmotném není jedno, řekneme-li odpadnouti či něco jiného. Květy, listy opadávají a zbavují tak strom na podzim jeho krásy, i o stromu lze říci, že opadal, opadávání je věc mající základ v přirozeném životě stromu; list, poupě, plod »odpadne« (»upadne«), děje-li se to nějak výminečně, nahodilou chorobou, poraněním a pod. Pozorný čtenář sám vycítí jakousi obdobu mezi odpadnutím osoby a odpadnutím listu. Proto říkáme také o veliké vodě, že »opadá«, ne »odpadá«.

Dnes u nás »odpadají« i věci neživé, které ničím ani nebyly přidělány. Každý týden čítáme v novinách, že návštěvy u ministra X. »odpadají«, anebo v rozličných ustanoveních na př., že »odpadá« nutnost úředního slibu (anebo »odpadne« sám slib), že při nějaké žádosti »odpadá« kolek, což po česku znamená, že byl špatně nasliněn a málo přitlačen a proto se odlepuje, ale dnes má znamenati, že ho vůbec netřeba přilepovati. To je zase něm. entfallen; to se rozumí, jak by český úřední jazyk dovedl obstáti bez německého úředního pojmu, bez německého obrazu, jehož si ta naše ubohá čeština sama nedovedla vymysliti! Obyčejný Čecháček návštěv nepřijímá, anebo řekne, aby k němu ni[145]kdo nechodil, že nebude doma, nebo že má mnoho práce; ale u pana ministra musí návštěvy pěkně po německu »odpadati«, snad proto, že si ještě nedovedeme představiti ministra, který by byl opravdu Čechem. A říci po česku, že není třeba slibu nebo potvrzení nebo kolku? To zní tak příliš po česku, že by tomu každý rozuměl, a tak přece úřední sloh vypadati nemá!

[Při korektuře rádi přidáváme, že naši ministři asi od konce dubna »nepřijímají« návštěv. Je to po prvé, co nás noviny nebo vlastně zprávy z úřadu předstihují opravou své chyby.]

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 5, s. 143-145

Předchozí Vida

Následující Josef Zubatý: Záhy