Moderátor

Jiří Kraus

[Short articles]

(pdf)

-

Latinské sloveso moderor (mírnit; řídit, vést) se stalo východiskem slova moderátor (v češtině s přechýlením moderátorka, se slovesnou odvozeninou moderovat), které zahrnuje řadu příbuzných významů. Moderátorem se např. nazývá zařízení na tlumení zvuku, na zpomalování chodu stroje, v jaderné fyzice se jím rozumí látka, která obsahuje lehké atomy zpomalující oběh rychlých neutronů. Archaický výraz moderátorka označoval olejovou lampu se zařízením na zeslabování plamene.

V poslední době získalo slovo moderátor v odborném jazyce publicistiky dva nové významy. Označuje jednak vedoucího odborné besedy (ale také zábavné soutěže, např. kvizu), který komentuje a shrnuje — nebo ve shodě s etymologií slova umírňuje — názory jednotlivých účastníků, jednak rozhlasového nebo televizního hlasatele, který je zároveň redaktorem a někdy dokonce i autorem uváděných zpráv. Osobnost moderátora zpravodajských textů — díky pohotovosti a jistému stupni improvizovanosti svého vystoupení — vchází do těsnějšího kontaktu s posluchačem, vytváří zdání dialogu, větší bezprostřednosti a mnohdy i intimnosti sdělení. Nároky na všeobecné vzdělání, celkovou informovanost a v neposlední řadě i na vyjadřovací schopnosti moderátorů jsou pochopitelně značně vysoké. Zpráva, kterou moderátor dostává často na poslední chvíli nebo během pořadu v podobě stručných poznámek na stůl, musí být vhodně sestylizována, zařazena a přednesena. Posluchači moderátorský projev nesporně vítají, protože je jim bližší než doslovně pročítané body zpravodajského pořadu. Přitom ovšem právem očekávají (mnohdy třeba jen podvědomě) jazykovou kultivovanost moderátorova projevu — správnou výslovnost, nepříliš mnohomluvný styl a hlavně text bez frází, který odpovídá celkové dikci vystoupení pohybujícího se na hranici mezi zaměřením publicistickým a běžně mluveným. A protože o působivosti veřejného projevu, který není doslova čten, nemusíme pochybovat, určitě o moderátorech ještě hodně uslyšíme.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 4, p. 224

Previous Marie Čechová: Ještě k otázce pravopisu na bohemistické konferenci

Next Jan Petr: Mluvnická shoda členů rozvíjejících názvy výtvorů slovesných