Španělská příjmení v češtině

Miloslava Knappová

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době u nás v souvislosti s upevňováním mezinárodní spolupráce s Republikou Kuba žijí ve větší míře občané této republiky, kteří u nás uzavírají též sňatky s našimi občankami. Tato skutečnost staví nové problémy před jazykovou matriční praxi.

Víme, že na Kubě je úředním jazykem španělština a že většina občanů je pojmenována podle španělských zvyklostí. Ve španělštině je obvyklé trojčlenné osobní jméno, skládající se ze jména rodného (křestního), a z dvojčlenného příjmení. Jeho první část tvoří první (dědičné) příjmení otcovo, druhou část první příjmení matčino, např. Ernesto Morales García a jeho žena Carmen Morejon Molina mají syna, který je úředně zapsán jako Braulio Morales Morejon.

Pokud se nositel podobného složeného příjmení u nás ožení s československou státní občankou, při zápisu provdané ženy a dětí narozených v ČSSR z tohoto manželství je třeba postupovat podle československých předpisů usměrňujících zápis příjmení do matriky. Rozhodnou-li se snoubenci pro společné příjmení po ženichovi, znamená to ovšem, že v souhlase s československými jazykovými zvyklostmi se doporučuje zvolit pro zápis pouze jedno příjmení, a to dědičné příjmení po otci, které je první částí složeného příjmení ženichova. Provdá-li se tedy čs. státní občanka Hana Poláková za Kubánce Braulia Moralese Morejona a zvolí-li si snoubenci společné příjmení ženichovo, tj. Morales, bude nevěsta po sňatku uváděna ve svých osobních dokladech vydaných čs. úřady (občanský průkaz, cestovní pas atd.) jako Hana Moralesová. Rovněž děti narozené v tomto manželství budou mít v rodném listě vydaném čs. úřady zapsáno příjmení Morales — Moralesová. První (dědičné) španělské příjmení po otci se v češtině zcela náležitě přechyluje podle českých zásad pro přechylování.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 3, p. 168

Previous Marie Koudelová: McEnroe [mekenrou], nebo [makenrou]

Next Miroslav Roudný: K používání zkratek aj., mj.